5 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 19.321 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.288 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.288 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 10.033 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.613,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.579,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10.523 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017 zákonného úroku z prodlení z částky 1.235 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 7. 2017 do zaplacení, úroku 19,98 % ročně z částky 10.523 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 6. 6. 2022, vůči žalované domáhal zaplacení částky 19.321 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.613,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.579,41 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.523 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a úrokem 19,98 % ročně z částky 10.523 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 17. 1. 2014 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.033 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.533 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.220 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 3. 2015. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 8. 4. 2014. Žalovaná celkově zaplatila částku 2.712 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 s účinností k tomuto dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 17. 1. 2014 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované peněžitou zápůjčku 12.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 10.033 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1.533 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 2.280 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 6.220 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši 368 Kč, poslední splátka ve výši 321 Kč. Částka zápůjčky ve výši 12.000 Kč byla při uzavření této smlouvy vyplacena žalované v hotovosti.

6. Ze smlouvy o zápůjčce shora, žalobního návrhu a přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 12.000 Kč (a byla žalované vyplacena v hotovosti) a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 2.712 Kč.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 15. 5. 2017, adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2017, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 25. 9. 2017 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V žalobě žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V odpovědi na výzvu soudu k doložení veškerých dokumentů užitých k ověření úvěryschopnost žalované a její finanční situace – jejích příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o zápůjčce, žalobce soudu podáním ze dne 27. 9. 2023, soudu doručeným dne 2. 10. 2023 sdělil, že veškeré dokumenty již byly soudu předloženy a další dokumenty k uvedené smlouvě neeviduje.

11. Žalobcem výše zmiňovaná zákaznická karta žalované nebyla soudu předložena. Rovněž tak nebyly soudu předloženy žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.) jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 z. s. ú.).

20. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.).

21. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

22. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně ověřoval, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil, resp. neoznačil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. Ohledně příjmů a výdajů žalované tak nebyly žalobcem doloženy žádné listiny toto ověření prokazující, a ani tvrzeny žádné dostatečně konkrétní skutečnosti, z nichž měl žalobcův právní předchůdce při ověřování úvěryschopnosti žalované vycházet. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 9 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 12.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 2.712 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 9.288 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 9.288 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení ve výši sazby 8,05 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 1. 7. 2017, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 15. 6. 2017, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 20. 6. 2017 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 30. 6. 2017 (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 1. 7. 2017. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2017, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,05 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalované žádné náklady nevznikly.