5 C 201/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 61.491,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28.820 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.664,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28.820 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 32.671,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.863,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19.387,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.045,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 35.865,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020, ve znění dle doplnění ze dne 28. 4. 2021, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 61.491,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.528,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.387,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35.865,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 28 % ročně z částky 35.865,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 31. 12. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku celkem 42.035 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.620 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 11.100 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 22.315 Kč, a to zároveň s poskytnutou částkou, v 60 týdenních splátkách po 1.534 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 10. 2017 a žalovaný celkově zaplatil částku 29.800 Kč. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 61.491,36 Kč (z toho jistiny ve výši 35.865,95 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 25.625,41 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 19.387,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6.528,30 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35.865,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35.865,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 19.387,54 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 35.865,95 Kč od 25. 2. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 6.528,30 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 35.865,95 Kč od 29. 10. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 20. 1. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Žalovaný se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a doložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 31. 12. 2016 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky a žalovaný jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 50.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 8.620 Kč, částku 11.100 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a částku 22.315 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách po 1.534 Kč a jednou splátkou ve výši 1.529 Kč. Až na druhé straně smlouvy je malým písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení zápůjčky.

5. Z tabulky umoření bylo ke dni vyhotovení 27. 1. 2020 zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 31. 12. 2016 činila výši 50.000 Kč.

6. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobci.

9. Z výzvy datované dnem 23. 4. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb.).

18. Podle § 551 až §554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

19. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 12. 2016 poskytl žalovanému téhož dne částku 50.000 Kč za úrok 8.620 Kč a žalovaný měl zapůjčenou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 58.620 Kč, zapůjčiteli ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaný zaplatil na poskytnutou zápůjčku pouze částku 29.800 Kč, je s nesplacenou částkou 28.820 Kč v prodlení, a to nejdříve ode dne následujícího po splatnosti poslední stanovené splátky ze dne 24. 2. 2018, tedy prodlení ohledně celé dlužné částky nastalo až ke dni 25. 2. 2018; uvedenou částku tak je povinen žalobci zaplatit včetně úroku z prodlení počínajícího od uvedeného, nikoli od požadovaného, dřívějšího data. Soud žalobci vyjma dlužné částky 28.820 Kč přiznal rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 2. 2018 do 20. 1. 2020 z dlužné částky 28.820 Kč ve výši 4.664,49 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 28.820 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V této části soud žalobě jako důvodné vyhověl.

22. Ve zbývající části soud žalobu zamítl z následujících důvodů:

23. Ve vztahu k úroku z prodlení požadovanému ode dne 29. 10. 2017, (což je den následující po uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným), soud uvádí, že žalobci nelze přiznat úrok z celé dlužné částky od data, kdy dosud nenastala splatnost všech dlužných splátek, (k čemuž došlo až s poslední stanovenou splátkou ke dni 24. 2. 2018), a proto soud úrok z prodlení od požadovaného data 29. 10. 2017 až do dne splatnosti všech dlužných splátek 24. 2. 2018 žalobci nepřiznal. Pokud se jedná o sjednané částky 11.100 Kč za zpracování a doručení a 22.315 Kč za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti), pak tuto povinnost žalovaného zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 66,83 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 28 % ze zapůjčené částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání na zadní stranu smlouvy, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že ve smlouvě je jasně sjednán úrok pevnou částkou 8.620 Kč a nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení zápůjčky, je uvedeno až na druhé straně smlouvy, což daná ujednání smlouvy obecně činí nepřehlednými a matoucími, a což je v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou zápůjčku, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě jasně a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je na první straně, velkým, ručně vepsaným písmem uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok týkající se různých sazeb a různých způsobů splácení je uveden drobným, předtištěným písmem až na druhé straně smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

24. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.