5 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 25.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení; s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.335,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 157,54 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.452 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 27. 5. 2021, vůči žalované domáhal zaplacení částky 25.000 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.493,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5.900 Kč, dále částky 9.100 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 3.542 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 10. 10. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které žalovaná obdržela bezhotovostně převodem na její účet dne 10. 10. 2019. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 30.750 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 11. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021, zaslanou jí právním zástupcem žalobce dne 5. 5. 2021.

3. Podáním ze dne 7. 2. 2022 vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky 15.000 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 9.100 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 5.900 Kč, z důvodu nemožnosti doložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalované v době poskytnutí úvěru, s tím, že nadále tak po žalované požaduje pouze úhradu částky ve výši 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.493,15 Kč a náhradu nákladů řízení. O tomto částečném zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 17. 3. 2023 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 27. 4. 2023, kterým řízení v části dotčené zpětvzetím shora zastavil (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

5. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 10. 10. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezhotovostním převodem na její účet částku 25.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku ve výši 30.750 Kč, a to do 30 dnů.

7. Ze smlouvy o úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila celkem 25.000 Kč, že žalovaná na smlouvu o úvěru shora neuhradila právnímu předchůdci žalobce ničeho a že ode dne postoupení pohledávky žalovaná žalobci rovněž neuhradila ničeho.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020, adresovaného žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaná byla o této skutečnosti informována. Z upomínky ze dne 28. 11. 2019 s výzvou k úhradě dlužné částky, adresované žalované, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2021, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil žádné důkazy o posuzování schopnosti žalované, resp. žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 25.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku nezaplatila ničeho, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 25.000 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 25.000 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení, resp. jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.335,61 Kč za období od 4. 12. 2019 do 8. 11. 2020, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 4. 12. 2019, což je první den následující po dni, kdy byla žalované doručena výzva dle zákonné domněnky doby dojití, neboť z upomínky vyplynulo, že k odeslání výzvy došlo dne 28. 11. 2019, třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 3. 12. 2019 se považuje zásilka za doručenou, přičemž žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění ihned, tedy dlužná částka byla splatná dne 3. 12. 2019 a v prodlení je tak žalovaná od 4. 12. 2019. Žádné dřívější datum splatnosti žalované částky v řízení prokázáno nebylo. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2019, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše. Ve zbylé části požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení tak soud žalobu zamítl.

28. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu, týkajícím se příslušenství, zamítl. Jelikož se však žalobce, co se týče jistiny, po předchozím částečném zpětvzetí domáhal úhrady, byť z neplatného titulu, pouze částky odpovídající svou výší výši bezdůvodného obohacení žalované, soud žalobci požadovanou částku přiznal a současně tuto skutečnost zohlednil v rozhodnutí o nákladech řízení, jak je uvedeno níže.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. a.t. částku 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tedy celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. Tato částka spolu s částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (žalobce zaplatil z jím původně uplatňované částky soudní poplatek ve výši 1.364 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, zaviněného žalobcem, však došlo ke snížení uplatňované, byť žalobci přiznané částky na částku, z níž by byl vybrán soudní poplatek pouze ve výši 1.000 Kč, a tento rozdíl nemůže jít k tíži žalované), činí celkem částku ve výši 2.452 Kč. Tato částka je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.