5 C 204/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53.063,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.069,17 Kč (z toho jistina ve výši 23.002 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.208,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 298,80 Kč za období od 8. 10. 2019 do 29. 3. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 560,10 Kč za období od 30. 3. 2020 do 15. 6. 2020), a zákonný úrok z prodlení z částky 26.210,27 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 25.993,95 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 18.796,73 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou soud doručenou dne 16. 6. 2020, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 53.063,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45.007 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovaným uzavřel dne 20. 2. 2019. Uvedl, že žalobce žalovanému poskytl převodem na bankovní účet žalovaného zápůjčku ve výši 34.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit částku v celkové výši 109.939 Kč, která vedle jistiny zápůjčky 34.000 Kč zahrnovala úrok ve výši 51.939 Kč a administrativní poplatek ve výši 24.000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1.833 Kč a 60. splátce ve výši 1.792 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 7. 4. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 29. 3. 2020. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 53.063,12 Kč, která byla rovněž uplatněna žalobou, a skládala se z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 32.964 Kč, úroku ve výši 8.493 Kč, administrativních poplatků ve výši 2.800 Kč, smluvní pokuty do dne zesplatnění ve výši 3.461 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění zápůjčky ve výši 3.465,54 Kč (na smluvní pokutě tak celkem částka 6.926,54 Kč), nákladů na upomínečné ve výši 750 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do dne zesplatnění ve výši 298,80 Kč a ode dne zesplatnění do 15. 6. 2020 ve výši 830,78 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 2. 2019, má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, což tito stvrdili vlastnoručními podpisy, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 34.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet, spolu s úrokem ve výši 45 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 400 Kč měsíčně, a to v 59 pravidelných měsíčních splátkách po 1.833 Kč a jednou splátkou ve výši 1.792 Kč. Uvedenou výši splátek soud zjistil rovněž ze splátkového kalendáře k předmětné smlouvě.

5. Z výpisu z účtu ze dne 22. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobce tohoto dne převedl částku 34.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy.

6. Ze splátkového kalendáře smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný zaplatil částku celkem 10.998 Kč.

7. Ze Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že měsíční poplatek za správu půjčky činil 400 Kč, úroková sazba pak byla stanovena ve výši 45 % ročně, smluvní pokuta činila v případě každého dne, který následuje po dni, kdy se zákazník ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části výši 0,5 % denně a v případě nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění za každý den, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru výši 0,1 % denně, a náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta související s komunikací s klientem k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledků prodlení klienta ve výši 750 Kč.

8. Z výzvy k úhradě a informace o zesplatnění ze dne 13. 2. 2020, má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejpozději do 29. 3. 2020. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předmětnou výzvu žalobce dne 13. 2. 2020 žalovanému odeslal.

9. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 29. 3. 2020, bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni 29. 3. 2020. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že uvedené oznámení žalobce dne 30. 3. 2020 žalovanému odeslal.

10. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 15. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce dlužnou částku a jednotlivé nároky vyčíslil částkou ve výši celkem 53.063,12 Kč, tak, jak ji uvedl v žalobě.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 5. 5. 2020 žalovanému odeslal.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

14. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

15. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

16. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

17. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 551 až § 554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

20. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, a z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu citovaného § 2390 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 34.000 Kč. Žalovaný na nárok z uvedené smlouvy uhradil částku celkem 10.998 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 23.002 Kč. S ohledem k požadovanému smluvnímu úroku ve výši 8.493 Kč, který byl dle smlouvy sjednán v procentuální sazbě ve výši 45 % ročně, soud tento žalobci přiznal pouze ve výši sazby dle databáze časových řad ARAD vydané Českou národní bankou, stanovený ve výši k měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva, tj. únor 2019, který v této době činil 8,38 % ročně. Za období od poskytnutí zápůjčky 22. 2. 2019 do požadovaného dne splatnosti první splátky po zesplatnění, tedy do 7. 4. 2020 ze zapůjčené jistiny 34.000 Kč činí tento částku 3.208,27 Kč. V souladu s § 1970 o. z., rovněž žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při zohlednění tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil od počátku na uvedenou smlouvu pouze šest splátek, (měsíční splátka ve výši 1.833 Kč násobeno šesti je rovno uhrazené celkové částce 10.998 Kč), kdy první splátka byla splatná dne 7. 4. 2019 a každá další opět k 7. dni v měsíci, (což má soud za prokázané mimo jiné dle výpisu splátkového kalendáře), zjistil na základě tohoto, že žalovaný se sedmou splátkou splatnou dne 7. 10. 2019 dostal do prodlení, a to počínaje dnem 8. 10. 2019. Žalobce přitom požadoval zákonný úrok z prodlení do data zesplatnění, tj. 29. 3. 2020 ve výši 298,80 Kč (v souladu s vyčíslením dle splátkového kalendáře), který mu tak soud přiznal. Dále pak žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění, (tj. od 30. 3. 2020) do dne vyčíslení pohledávky, tj. do 15. 6. 2020, přičemž tento mu přitom soud přiznal ve výši sazby 10 % ročně pouze z částky 26.210,27 Kč ve výši 560,10 Kč. Posledně žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 16. 6. 2020 do zaplacení, který mu soud přiznal ve výši sazby 10 % ročně opět pouze z částky 26.210,27 Kč.

24. Ohledně zbylých požadovaných částek či jejich částí soud žalobu zamítl, a to konkrétně jistinu zápůjčky ve výši 9.962 Kč, smluvní úrok ve výši 5.284,73 Kč, administrativní poplatky v plné výši 2.800 Kč, smluvní pokuty v plné výši, náklady na upomínečné v plné výši 750 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 30. 3. 2020 do 15. 6. 2020 ve výši 270,68 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši částky 22.005 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení.

25. Konkrétně smluvní úrok soud přitom zamítl co so výše 36,62 % p. a., kdy tuto přesahující výši sjednal v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., neboť tato podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo zápůjček. Dle databáze časových řad ARAD, která je vedena Českou národní bankou, soud dospěl k závěru, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru 20. 2. 2019 byla obvyklá úvěrová sazba, pro tyto typy úvěru stanovena pouze ve výši 8,38 % ročně.

26. Pokud se jedná o sjednaný„ administrativní poplatek“ ve výši 2.800 Kč, pak tento soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce bylo možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u zápůjček poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné. Proto soud žalobu v části týkající se tohoto poplatku zamítl.

27. Soud žalobu rovněž zamítl co do částky 3.461 Kč a 3.465,54 Kč (celkem ve výši 6.926,54 Kč), představující smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Smluvní pokuty byly počítány v rozdílných sazbách za jednotlivá období. Žalobce přitom smluvní pokuty uplatnil jak z aktuální výše dlužné splátky ve výši 0,5 % denně, tj. jak z její jistinné, tak úrokové části a administrativního poplatku - (za každý den následující po dni prodlení se splacením splátky nebo její části), tak z aktuální výše celkové částky - (dluh po zesplatnění úvěru za každý den následující po dni zesplatnění úvěru), ohledně níže je klient v prodlení ve výši 0,1 % denně. S ohledem na uvedené soud požadovaný nárok žalobce na smluvních pokutách shledal jako nepřípustnou kumulaci smluvních pokut, neboť byly sjednány současně za prodlení a následné zesplatnění úvěru. Uvedeným dochází k nepřehlednému a nejasnému navyšování smluvní pokuty, z čehož je zřejmé, že úvěrující tímto chce zastřít skutečnou cenu úvěru. Místo jasného ujednání o skutečné odměně, kterou obecně vyjadřuje úrok, rozmělňuje odměnu do několika smluvních pokut, což odporuje jak § 580 odst. 1 o. z., tak ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud při svém rozhodování přihlédl mimo jiné k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2014 č. j. 39 ICm 3512/2013, dle kterého„ kumulace dvou smluvních pokut za porušení téže povinnosti je zcela zjevným signálem pro úsudek o rozporu předmětné smlouvy s dobrými mravy“. Nadto žalobce tyto pokuty požaduje rovněž z nároků, které soud touto žalobou zamítl.

28. Co se týče nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 750 Kč má soud za to, že se v daném případě jedná pouze o umělé navyšování dluhu, kdy výše tohoto poplatku je sjednána v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatně, jelikož v případě zápůjčky lze jako odměnu požadovat pouze úroky dle § 2392 o. z. Žalobce nadto ani neprokázal, že by skutečně vynaložil požadovanou výši nákladů souvisejících se zasláním a vyhotovením této upomínky.

29. S ohledem na uvedené, soud v uvedených částech zamítl žalobu i co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a úroku z prodlení, jak je uvedeno výše.

30. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.