5 C 214/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2.979 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2.979 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.979 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se návrhem, soudu doručeným dne 12. 8. 2020, domáhal vůči žalované zaplacení částky 2.979 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná, coby vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], evidované v registru silničních vozidel jako provozované, neměla v době ode dne 11. 7. 2019 do dne 5. 9. 2019 k tomuto sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; vozidlo tak bylo nepojištěno 57 dnů. Podle § 4 odst. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), má žalobce právo na příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo zůstalo bez výše uvedeného pojištění. Výši příspěvku žalobce vyčíslil v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“) částkou denního poplatku 47 Kč. V daném případě při nepojištěných 57 dnech tak výše poplatku činí 2.679 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. žalobce rovněž nárokoval zaplacení příspěvku spojeného s náklady na mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho uplatnění dne 5. 12. 2019, kdy tuto považoval za doručenou dne 20. 12. 2019, ve které jí poskytl lhůtu k úhradě v délce 30 dnů, která uplynula dne 19. 1. 2020 (splatnost). Žalovaná na základě této však ničeho neuhradila. Žalobce se tak domáhal rovněž zaplacení úroků z prodlení počínaje dnem 20. 1. 2020. Žalobce žalované rovněž odeslal dne 10. 7. 2020 předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstal nečinná. S ohledem na to, že žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, a to i přes poučení soudu o předpokladu jejího souhlasu za uvedené situace, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 5. 12. 2019, upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 12. 2. 2020, II. upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 5. 6. 2020 s doručenkou obsahující uložení zásilky dne 8. 6. 2020, předžalobní upomínku ze dne 10. 7. 2020 s potvrzením o odeslání z téhož dne, a výpis z databáze žalobce ohledně vlastnictví, provozování a pojištění vozidla. K důkazu žalobce soudu navrhl taktéž výpis z centrálního registru vozidel, kdy soud za tímto účelem podal v souladu s § 128 o. s. ř. žádost o sdělení skutečností k [stát. instituce], odboru dopravy, a to ohledně vlastnictví, provozování a objemu válců motoru předmětného vozidla ve shora uvedeném období. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Podle § 2a uvedené vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. činí 300 Kč. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná byla v rozhodném období evidována jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná v řízení ničeho netvrdila, ani neoznačila a nedoložila důkazy, který by jakkoli vyvracely skutková tvrzení či důkazy žalobce. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu požadovaného příspěvku ve výši 2.679 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku ze dne 5. 12. 2019 dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé). Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je totiž možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb. jedním z těchto zdrojů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je přiznaná náhrada nákladů řízení splatná na účet právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1. o. s. ř. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.