5 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 39.731,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částkakapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázel poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši , částka, , žalobci na splátkách žalovaný uhradil celkem částku ve výši , částka, . Dne , datum, byla žalobci doručena žádost žalovaného o výpověď smlouvy, tím začala běžet měsíční výpovědní lhůta a žalovaný byl vyzván k úhradě doplatku ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce. Žalovaný na tyto výzvy nereagoval a po vypovězení smlouvy žalobci neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, , s roční úrokovou sazbou 26,28 %, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci.

5. Z žalobního návrhu, z výpisu čerpání, splátek a úhrad na jméno žalovaného a číslo smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy na jméno žalovaného a číslo smlouvy shora, a z doplnění žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že v rámci poskytnutého úvěru žalovaný celkem čerpal částku ve výši , částka, a na splátkách uhradil žalobci celkem částku ve výši , částka, .

6. Z výpovědi smlouvy o úvěr ze dne , datum, , adresované žalobci a z odpovědi žalobce ve věci žádosti o výpověď úvěrové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný vypověděl dne , datum, smlouvu o úvěru shora, a že žalobce vyzval žalovaného ke splacení doplatku ve výši , částka, do , datum, .

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. V žalobním návrhu a v odpovědi na výzvu soudu, aby doplnil, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, žalobce soudu svým podáním ze dne , datum, mimo jiné sdělil, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet, žalobce užil výpočet maximálního limitu měsíční splátky (MLS), dále důsledné zjišťování kreditního skóre (credit scoringu) žalovaného a kontrolu v několika registrech a databázích. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výsledky těchto ověření byly zaznamenány do Ověření bonity MLS a Karty klienta.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, shora soud zjistil, že je zde uveden rodinný stav žalovaného druh/družka, počet vyživovaných dětí 0, druh bydlení podnájem, jako zdroj jeho hlavního příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele , Anonymizováno, ., zaměstnán od 09/2016, čistý hlavní měsíční příjem , částka, , čistý vedlejší měsíční příjem neuveden, celkový čistý měsíční příjem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, .

10. Z karty klienta na jméno žalovaného a číslo smlouvy shora soud zjistil, že revolvingový úvěr s výší rámce , částka, byl schválen , datum, , žalovaný jako klient je zde specifikovaný stavem – druh/družka, počtem dětí 0, jako finanční údaje jsou uvedeny zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše příjmu – , částka, , příjem ostatních členů domácnosti – , částka, , měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti – , částka, . Dále z karty vyplývá, že dne , datum, byly provedeny lustrace v registrech (s odpovědí): JAK_PUJCKA (KAMALI), NRKI, SOLUS, CEE – vše s odpovědí OK, MVCR – s odpovědí ověřeno, ISIR – s odpovědí klient nenalezen.

11. Z ověření bonity MLS soud zjistil, že je zde uveden výpočet , jméno FO, klienta s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , životní minima dospělých členů domácnosti -, částka, , splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, -, částka, , splátky v , Anonymizováno, -, částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS klienta , částka, . Dále je zde uveden výpočet , jméno FO, domácnosti s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem z NRKI včetně , Anonymizováno, -, částka, , normativní náklady na bydlení -, částka, , měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem -, částka, , životní minimum členů domácnosti -, částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS domácnosti , částka, .

12. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Z ostatních žalobcem předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru tuto úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech SOLUS, NRKI, KAMALI, O2, TMOBILE), resp. nicotná (lustrum MVCR), nebo z údajů sdělených žalovaným (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené ve smlouvě o úvěru, v kartě klienta a v ověření bonity MLS), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové v případě tvrzených příjmů žalovaného ve výši , částka, , resp. příjmů ostatních čelenů domácnosti ve výši , částka, shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti ve výši , částka, ), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vycházející primárně z nijak neověřeného, resp. nedoloženého, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotné posouzení přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově uváděné. Žalobcova argumentace dokonalostí a spolehlivostí, resp. dalšími přednostmi použití statistického modelu oproti eventuálnímu posuzování vyžádaných dokladů, se ve spojení s nedoložením i pro statistický model dle názoru soudu zásadního vstupního data v podobě výše příjmů žalovaného, jeví soudu jako účelová a realitu chování žalovaného naprosto nepostihující. V situaci, kdy žalovaný neuvádí žádný jiný příjem než nijak neověřený příjem ze zaměstnání shora, resp. stejně tak nijak neověřený ani blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti, by dle názoru soudu bylo namístě minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalovaného.Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné měsíční výdaje uvedeny v kartě klienta měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti ve výši , částka, , resp. v ověření bonity MLS v případě výpočtu MLS klienta životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši , částka, , splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, ve výši , částka, , splátky v , Anonymizováno, ve výši , částka, a splátka schváleného úvěru ve výši , částka, , resp. v případě výpočtu MLS domácnosti splátky jiným společnostem z NRKI včetně , Anonymizováno, ve výši , částka, , normativní náklady na bydlení ve výši , částka, , měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem ve výši , částka, , životní minimum členů domácnosti ve výši , částka, a splátka schváleného úvěru ve výši , částka, . Žádné jiné výdaje žalovaného nebyly v těchto listinách uvedeny. Žalobce takto dospěl k částce nákladů žalovaného ve výši , částka, , a po odpočtu takto vypočtených výdajů žalovaného od jeho příjmu ve výši , částka, k částce zbývající MLS klienta (a tedy disponibilních finančních prostředků žalovaného) ve výši , částka, měsíčně (v případě výpočtu MLS klienta), resp. k částce nákladů domácnosti žalovaného ve výši , částka, , a po odpočtu takto vypočtených výdajů domácnosti žalovaného od jejích příjmů ve výši , částka, k částce zbývající MLS domácnosti (a tedy disponibilních finančních prostředků domácnosti) ve výši , částka, měsíčně (v případě výpočtu MLS domácnosti). Takto stanovené údaje o výdajích žalovaného jsou z pohledu soudu rovněž neprůkazné a nepřezkoumatelné. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, resp. ostatních členů domácnosti, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného, resp. dalšího (nijak blíže nespecifikovaného) člena domácnosti. Tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc v rozporu s běžnou realitou (kterou lze předpokládat i v případě žalovaného a členů jeho domácnosti), když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci, tedy i ostatní člen domácnosti) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje než výdaje ve výši uváděné v ověření bonity MLS (namátkou doprava, strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného, resp. domácnosti žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako postrádající elementární výpovědní hodnotu. Dále rovněž skutečnost, že žalobci bylo známo, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (a to v poměrně značné výši , částka, měsíčně), je dle názoru soudu skutečností, která přisvědčuje tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena, a též i vyhodnocena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil , částka, , a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (z toho za období , datum, až , datum, jako kapitalizovaný ve výši , částka, ), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v předžalobní výzvě k plnění ze dne , datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne , datum, , ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem , datum, považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne , datum, a v prodlení je tak žalovaný od , datum, ). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., částku celkem , částka, . K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku , částka, . K tomuto žalobci náleží částka ve výši , částka, , kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 65,70 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).