5 C 216/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19.511,25 Kč příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 19.511,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.991,25 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14.520 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.726 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 16. 10. 2020, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19.511,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.991,25 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.520 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně. Uvedl, že jako advokát uzavřel s žalovaným dne 11. 9. 2017 ústní smlouvu o poskytování právní pomoci (dále„ smlouva), na základě níž žalobce žalovanému poskytl právní služby ve věci změny sídla žalovaného a řešení dluhu. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se rovněž dohodli, že žalovaný rovněž žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to cestovní výdaje v paušální výši 7 Kč na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši, o čemž byl žalovaný taktéž vyrozuměn. O uvedených skutečnostech byl přitom žalovaný informován jak na osobní schůzce účastníků dne 11. 9. 2017, na které byla uzavřena předmětná smlouva, tak při podpisu plné moci k převzetí právního zastoupení, informace o odměně advokáta je zveřejněna také na webových stránkách žalobce. Poté, co žalovanému poskytl veškeré sjednané plnění a věc evidoval jako ukončenou, provedl vyúčtování a dne 15. 4. 2018 vystavil fakturu [číslo] na částku 4.991,25 Kč včetně DPH, splatnou dne 1. 5. 2018, a dne 15. 11. 2018 fakturu [číslo] na částku 14.520 Kč včetně DPH, splatnou dne 4. 12. 2018, které žalovanému zaslal společně s přehledem účtovaných položek, na jehož podkladě byly fakturované částky vyčísleny. Žalovaný však v termínech splatnosti neuhradil ničeho, a to ani na základě telefonické urgence a předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalovanému odeslané dne 18. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Jelikož žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s tímto postupem, nevyjádřil, soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že jednatelem žalovaného, coby společnosti s ručením omezeným, byla tatáž osoba, na kterou žalobce průběžně vyhotovoval přehled poskytnutých právních služeb, pokud jej nevyhotovoval přímo pod názvem žalobce. Z přehledu poskytnutých právních služeb za období od 8. 9. 2017 do 6. 3. 2018 vyplynulo, že tyto byly poskytnuty v délce 2,75 hodin a za období od 15. 5. 2018 do 10. 10. 2018 byly poskytnuty v délce 12,25 hodin. Z faktury [číslo] z data vystavení 15. 4. 2018 vyplynulo, že za uvedených 2,75 hodin měl žalovaný zaplatit částku celkem 4.991,25 Kč včetně DPH (1.500 Kč/hodina), splatnou dne 1. 5. 2018, a z faktury [číslo] z data vystavení 15. 11. 2018 vyplynulo, že za uvedených 8 hodin měl žalovaný zaplatit částku celkem 14.520 Kč včetně DPH (1.500 Kč/hodina), splatnou dne 4. 12. 2018 Celkem tak byly faktury vystaveny na částku 19.511,25 Kč včetně DPH. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 9. 2020 a dodejky datové zprávy z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil nárok žalobce jakožto smlouvu inominátní dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, tedy jako nárok na zaplacení ceny za poskytnuté právní služby. Soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobci řádně a včas neuhradil platby dle vystavených faktur ve výši celkem 19.511,25 Kč včetně DPH (žalobce je plátcem této daně). Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátil či prokázal opak. Soud tak má nárok žalobce na úhradu za poskytnuté služby za zcela oprávněný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dlužnou částku zaplatit. Současně žalobci přiznal požadované úroky z prodlení, a to vždy po splatnosti vystavených faktur, tj. z částky 4.991,25 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a z částky 14.520 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a dále náklady za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč za úkon, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., navýšené o DPH, jelikož je žalobce advokátem a současně plátcem DPH. Uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci tak činí výši celkem 1.726 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.