5 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16.170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 9.170 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.308,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.748,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 16.170 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.308,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.748,92 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, a úroku 23,72 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně předmětné smlouvy (dále„ smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce kromě jistiny také úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč Součástí smlouvy byla taktéž doplňková služba životního pojištění, za kterou si právní předchůdce žalobce účtoval poplatek ve výši 290 Kč. Vše uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Celkově žalovaný zaplatil částku 5.000 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 9.748,92 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.308,55 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od [datum] do data postoupení [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených důkazů.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 12.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, úrokem ve výši 1.680 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, a částkou 290 Kč za zařazení do pojišťovacího programu. Žalovaný se uvedené nároky zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, a to formou hotovostního režimu. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi coby žalovanému vyplaceny při podpisu smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky.

5. Z tabulky přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na uvedenou pohledávku celkem zaplatil částku 5.000 Kč.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, avšak tento není bankovním subjektem.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsaná v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému dle podacího lístku odesláno dne [datum], soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byl žalovaný informován.

9. Z výzvy datované dnem [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

10. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že příjmy žalovaného měly činit k uvedenému dni výši 17.400 Kč měsíčně (ze zaměstnání) a výdaje výši 10.900 Kč měsíčně (4.000 Kč nájem/inkaso, 4.000 Kč telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení, 2.900 Kč splátky úvěrů); tedy použitelný příjem byl vypočten ve výši 6.500 Kč, V této kartě byly jako dokumenty užité k ověření uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, a nájemní smlouva.

11. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

12. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

14. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

15. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

16. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

17. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

20. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o půjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy soudu není vůbec zřejmé, jak dospěl ke skutečnosti, že příjmy a výdaje žalovaného představují právě a pouze uvedených částek. Ostatně z karty zákazníka ani nevyplývá, že by žalobce ověřoval jakékoli výdajové dokumenty, a minimálně s ohledem k těmto tak zjevně vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka. Soud proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., považuje uvedenou smlouvu půjčce za sjednanou absolutně neplatně.

21. Soud má za prokázané, že na základě uvedené neplatné smlouvy byla ve prospěch žalovaného poskytnuta částka 12.000 Kč, kdy v řízení vyplynulo, že na tuto žalovaný uhradil celkem částku 5.000 Kč, a je tak povinen rozdíl uvedených částek žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení ve výši 7.000 Kč; a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, soud tento žalobci přiznal z částky 7.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, jelikož má za to, že do prodlení se žalovaný dostala právě až dnem [datum], což je den následující po dni určeném ve výzvě ze dne [datum] jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému dne [datum] výzva odeslána, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum] se považuje zásilka za doručenou, a žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 10 dní ode dne obdržení této výzvy, tj. do [datum] (splatnost). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, avšak jelikož žalobce uplatnil sazbu nižší 8,05 %, přiznal mu soud úrok z prodlení v požadované výši sazby 8,05 % ročně.

22. Z důvodu shledání absolutní neplatnosti smlouvy tak žalobce nemá právo na úhradu žádných jiných nároků než nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

23. Soud s ohledem ke smluveným poplatkům nad rámec uvádí, že povinnost žalovaného zaplatit tyto poplatky (za administrativní činnost či za hotovostní inkaso) soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru bylo možné sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 60 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnuté částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smluvních podmínkách, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy je sjednán úrok pevnou částkou 1.680 Kč, přičemž nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být úvěr splacen, a že poté bude úvěr a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení úvěru, je uvedeno až ve smluvních podmínkách, což činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel úvěru, je nejprve na první straně v základních ujednáních uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až ve smluvních podmínkách uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto by soud k tomuto ujednání ani nepřihlížel.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.