5 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 119.929,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48.843 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48.843 Kč od [datum] do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 71.086,49 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 19,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.950,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 119.929,49 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71.086,49 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 10,4 % ročně z částky 107.931,76 Kč od [datum] do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou na výzvu soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 119.929,49 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 107.931,76 Kč, a dlužných poplatků (ve výši 2.086 Kč) a smluvní pokuty (ve výši 9.911,73 Kč) celkem ve výši 11.997,73 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 10 % (z aktuálně dlužné splátky jistiny úvěru po splatnosti za období od [datum] do [datum]) ke dni [datum] ve výši 19,33 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru 10,4 % (z aktuální dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) ve výši 3.950,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 119.929,49 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem 10,4 % ročně z částky 107.931,76 Kč od [datum] do zaplacení, a náhrady nákladů řízení v celkové výši 27.304 Kč.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní úvěr ve výši 143.400 Kč, kdy peněžní prostředky z poskytnutého úvěru byly připsány na účet žalovaného dne [datum], s úročením poskytnutých peněžních prostředků neměnnou úrokovou sazbou ve výši 10,40 % p. a. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet formou inkasa z účtu žalovaného ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.927 Kč (zahrnujících splátky jistiny a úroku), resp. 2.199 Kč (tj. včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 272 Kč měsíčně), přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a každá další splátka pak vždy k 11. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, i přes písemné výzvy tento stav nenapravil, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni [datum] s tím, že současně uplatnil své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum], ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ke dni [datum] ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 123.899,13 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do podání žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho, žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 94. 557 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o půjčce na konsolidaci [číslo] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 143.400 Kč jako půjčku, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 230.650,63 Kč, zahrnující půjčenou částku a sjednaný úrok 10,40 %, a to ve 120 měsíčních splátkách po 1.927 Kč, resp. 2.199 Kč (zahrnujících měsíční splátku půjčky shora a poplatek za pojištění ve výši 272 Kč). Smluvní strany se v této smlouvě současně dohodly, že účelová část půjčky v celkové výši 138.000 Kč bude použita na předčasné splacení existujících závazků žalovaného u [právnická osoba], a to dvou spotřebitelských půjček ve výši 73.000 Kč a 65.000 Kč. Zbylé peněžní prostředky z půjčky ve výši 5.400 Kč jsou pak poskytnuty neúčelově a jsou žalovanému volně k dispozici.

6. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], uvedeného ve smlouvě o půjčce, soud zjistil, že na tento účet byly dne [datum] připsány platby ve výši 70.400 Kč a 73.000 Kč, obě označené jako půjčka.

7. Z přehledu provedených splátek a způsobu jejich započtení soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil ve splátkách celkem částku ve výši 94.557 Kč.

8. Z poslední výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných splátek s příslušenstvím a vyrozuměl ho o možnosti zesplatnění celé půjčky.

9. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění půjčky a vyzval žalovaného k zaplacení zesplatněné půjčky ve lhůtě deseti dnů od data vyhotovení této výzvy.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek, z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a upozornil ho na možnost jejich soudního vymáhání v případě jejich neuhrazení.

13. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni [datum], soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – jen pozitivní úvěrová historie. Byla prošetřena výše příjmu žalovaného, jak z údajů sdělených žalovaným (18.500 Kč měsíčně), tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření (dle příjmů připisovaných na účet žalovaného – vyhodnoceno na příjem 18.022 Kč měsíčně). Byly zohledněny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 12.500 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 4.500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3.365 Kč (bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), výdaje na živobytí 4.635 Kč (rovněž bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), ostatní výdaje 0 Kč. Po jejich odpočtu od částky 18.022 Kč byla k takto stanovenému zůstatku připočtena částka 2.359 Kč představující splátky konsolidovaných úvěrů. Na splátky nově poskytované půjčky a nepředvídané výdaje tak dle tohoto výpočtu žalovanému měsíčně zůstává částka 7.881 Kč. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného u právního předchůdce žalobce za měsíc květen [rok] soud zjistil, že v tomto měsíci byla na tento účet připsána příchozí platba od [právnická osoba] ve výši 23.362 Kč, z účtu byly odepsány tři odchozí platby označené jako půjčky v celkové výši 4.101 Kč (464 Kč, 1.284 Kč a 2.353 Kč), dále bylo provedeno pět odchozích plateb v rámci ČR (bez uvedení účelu) v celkové výši 6.647 Kč a šest výběrů z bankomatu v celkové výši 20.500 Kč. Celkové příjmy za tento měsíc činily 23.362,24 Kč a celkové výdaje 31.251,04 Kč. Celkové rizikové vyhodnocení žalovaného jako klienta bylo právním předchůdcem žalobce stanoveno na úroveň třídy A, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 98,82 %.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o půjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2009 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.) jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 z. s. ú.).

22. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.).

23. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o půjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o půjčce jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě výpisu z účtu žalovaného citovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Ohledně příjmů žalovaného soud zjistil, že tyto měly plynout z pracovního poměru žalovaného (doloženého údajem, resp. údaji na účtu žalovaného vedeného právním předchůdcem žalobce). Jiné příjmy žalovaného nebyly doloženy ani tvrzeny. Ohledně výdajů žalovaného byly výše uvedené částky za výdaje na bydlení (3.365 Kč) a živobytí (4.635) zjištěny, resp. stanoveny pouze na základě údajů sdělených žalovaným, resp.„ portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů“, přičemž„ zohledňují strukturu rodiny/domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště a porovnávají se na deklarované“, jak je uvedeno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta shora (bez jakéhokoli bližšího upřesnění co do výše a druhu těchto výdajů, a bez uvedení konkrétních zdrojů a způsobu verifikace – kromě výše uvedeného - těchto údajů). Z protokolu shora nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Rovněž údaje vyplývající z předloženého výpisu z účtu žalovaného (za měsíc předcházející měsíci, v němž byla podána žádost o předmětnou půjčku a provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného) po výdajové stránce naprosto nekorelují s údaji tvrzenými, resp. zjištěnými v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného (zohledněné výdaje ve výši 12.500 Kč vs debetní obrat na účtu 31.251,04 Kč), právním předchůdcem žalobce nebylo zmíněno žádné vyhodnocení, resp. zdůvodnění vyeliminování tohoto rozporu z jím učiněných závěrů a jím popsaných kroků k těmto jeho závěrům vedoucích. Dále, i přes absenci bližší specifikace, resp. obsahového vymezení termínů„ výdaje na bydlení, výdaje na živobytí, ostatní výdaje“, které právní předchůdce žalobce použil při popisu výpočtu, resp. poměření příjmové a výdajové stránky žalovaného, má soud tyto termíny za tendenčně generalizující a částky jim přiřazené za velmi schematické, o individuální realitě poměrů žalovaného, v její předpokládané pestrosti a různorodosti, mnoho nevypovídající, resp. tuto neuvažující a nezohledňující. Výpovědní hodnota skutečností zjištěných na základě provedených luster v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu a externích úvěrových registrů (SOLUS, BRKI/NRKI) ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dle názoru soudu velmi omezená (insolvenční rejstřík, úvěrové registry – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (databáze neplatných dokladů – o schopnosti splácet úvěr nevypovídá nic). Nadto soud ze samotné smlouvy o půjčce [číslo] zjistil, že předmětná půjčka byla takřka v plném rozsahu použita na splacení zůstatku dlužných částek žalovaného z již dříve uzavřených spotřebitelských úvěrů žalovaného, poskytnutých mu rovněž právním předchůdcem žalobce, v celkové výši 138.000 Kč. Uvedená skutečnost rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce (přes jím deklarované zjištění pozitivní úvěrové historie žalovaného) neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutou půjčku řádně a včas splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o půjčce dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o půjčce za sjednanou neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě žalobou uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 143.400 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 94.557 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 48.843 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 48.843 Kč za dobu od [datum] do zaplacení v odpovídající výši sazby 10 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne [datum] jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne [datum], tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem [datum] se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data vyhotovení výzvy, splatnost proto nastala dne [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48.843 Kč, a to od [datum] do zaplacení.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o půjčce za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.