5 C 232/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9.640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.040 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.621,02 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši sazby 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.870,51 Kč a úroku ve výši 23,72 Kč % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.640 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.643,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.870,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a úrok 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 12. 6. 2015 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně předmětné smlouvy (dále„ smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem.

3. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Vše uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 7. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 6. 2015. Celkově žalovaný zaplatil částku 800 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky.

4. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.

5. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 9.640 Kč (z toho 6.000 Kč na jistině a 3.640 Kč na dlužných úhradách), kapitalizovaných úroků ve výši 4.870,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.643,54 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

6. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4.870,51 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 23. 7. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019.

7. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.643,54 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 30. 7. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

9. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

11. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 12. 6. 2015, soud zjistil, že tuto uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující a žalovaný jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 6.000 Kč, jako půjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem, tedy částku v celkové výši 10.440 Kč (z toho jistina ve výši 6.000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč). Žalovaný se uvedené nároky zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž je ve smlouvě dále uvedeno, že žalovaný se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního splácení. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi coby žalovanému vyplaceny při podpisu smlouvy. Pro případ bezhotovostního režimu je uvedeno, že úvěrující coby žalobce poskytne zákazníkovi coby žalovanému peněžní prostředky na osobní účet zákazníka, a to do 13. kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky.

12. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila 6.000 Kč, souhrnný poplatek dosahoval celkové výše 3.640 Kč, a poslední platba od žalovaného byla ze dne 29. 6. 2015. Soud též z uvedené tabulky rovněž zjistil, že žalovaný zaplatil z titulu uvedené smlouvy částku celkem 800 Kč.

13. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, avšak tento není bankovním subjektem.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalovanému dle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byl žalovaný informován.

16. Z výzvy datované dnem 7. 5. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve které je žalovaný označený jako„ zákazník“, a kterou soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle níže citovaných ustanovení o.z.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2396 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1880 odst. 1 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

21. Podle § 6 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.

22. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl žalovanému při podpisu této smlouvy dne 12. 6. 2015 částku 6.000 Kč v hotovosti za úrok 840 Kč, a žalovaný měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 6.840 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr pouze částku 800 Kč, je s nesplacenou částkou 6.040 Kč v prodlení, a to nejpozději od 30. 7. 2016, a je jí tak povinen žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 1.621,02 Kč vypočteného z jistiny v uplatněné výši 6.000 Kč od 30. 7. 2016 (po uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019, a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z požadované částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Proto soud v této části žalobě vyhověl.

26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl z následujících důvodů: Ve vztahu k částečnému zamítnutí kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 22,52 Kč soud uvádí, že tento žalobce sice žalobou uplatnil za oprávněné období od 30. 7. 2016 do 6. 12. 2019 z oprávněné částky jistiny 6.000 Kč, nicméně v částce vyšší (1.643,54 Kč) než odpovídá výpočtu při zohlednění úrokové sazby 8,05 % ročně (pouze 1.621,02 Kč), a proto soud tento v přesahující části 22,52 Kč zamítl. Pokud se jedná o sjednané„ poplatky“ za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, pak tuto povinnost žalovaného zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 60 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Co se konkrétně týče požadovaného poplatku za inkaso splátek v hotovosti, pak soud má za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů taktéž z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaný chtěl obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí úvěru je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z těchto smluv, kdy žalovaný zvolil variantu, kdy mu byly zapůjčované částky poskytnuty ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedených smluv, pokud by žalovaný chtěl splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržel do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj bankovní účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalovanému nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnutých částek, soud tento považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že jsou tento a jeho různé výše zmíněny ve smluvních podmínkách, které nejsou nikým podepsány, a dále ze smlouvy nikterak nevyplývá, že budou úvěr a nesplacená částka nadále úročeny uvedenou sazbou. Uvedené tak činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, nejsou přípustné, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým písmem uvedena pevná částka, a další úrok uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení zde uveden není, přičemž tento se nachází pouze ve smluvních podmínkách, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, do smlouvy implementované s cílem účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží v souladu s § 551 až 557 o. z 27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.