5 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15.651 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.140 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 75,85 Kč od 4. 6. 2021 do 20. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.140 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8.511 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 64,38 Kč od 4. 6. 2021 do 20. 7. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.511 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 21. 7. 2021, doplněnou podáním ze dne 15. 2. 2022, soudu doručeným dne 17. 2. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 15.651 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 140,23 Kč od 4. 6. 2021 do 20. 7. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.651 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 19. 3. 2020 k uzavření úvěrové smlouvy (tzv. [příjmení]), na základě které poskytl žalobce žalovanému jako bezúčelový spotřebitelský úvěr peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 19. 3. 2020. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil pěti platbami pouze částku ve výši celkem 2.860 Kč. Žalobce proto úvěr ke dni 4. 1. 2021 zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené úvěrové smlouvy, datované dnem 19. 3. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10.000 Kč, s roční úrokovou sazbou 49,20 %, splatný 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře, splatnými vždy k 19. dni v měsíci, počínaje první splátkou ve výši 846 Kč splatnou dne 19. 4. 2020.

6. Z žalobního návrhu, z úvěrové smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy z 19. 3. 2020 vystaveného žalobcem a z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 3. 2020 od ThePay.cz, s. r. o. soud zjistil, že na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byla dne 19. 3. 2020 odeslána částka ve výši 10.000 Kč, pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 2.860 Kč.

8. Z poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 16. 11. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 16. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dlužné částky s tím, že v případě jejího neuhrazení bude požadováno okamžité splacení celého úvěru, a že tato výzva byla dne 16. 11. 2020 žalovanému odeslána.

9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 4. 1. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 5. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, a že tato výzva byla dne 5. 1. 2021 žalovanému odeslána.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 4. 6. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 7. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem a za použití jakých dokumentů si ověřil úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru shora, žalobce soudu svým podáním ze dne 15. 2. 2022, soudu doručeným dne 17. 2. 2022, sdělil, že prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringu). Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. V rámci ověřování schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, z nichž jsou zjišťovány např. informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), CEE a ISIR (s výsledkem klient nenalezen). Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalovaného byla zdroj příjmu zaměstnanec, výše úvěru 10.000 Kč, počet splátek 24, výše splátek 516 Kč – 1.006 Kč, splátky jiných úvěrů 3.516 Kč, čistý měsíční příjem 23.700 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 13.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 18.000 Kč, životní minima členů domácnosti 3.410 Kč (1 dospělý), počet vyživovaných dětí 0. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr a má za to, že jeho úvěryschopnost posoudil s odbornou péčí.

12. Z žádosti klienta o půjčku na jméno žalovaného ze dne 19. 3. 2020 soud zjistil, že je zde uveden jeho příjem 23.700 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 13.000 Kč, počet dětí 0, výdaje domácnosti 18.000 Kč.

13. Z printscreenů rejstříků ISIR, CRBIS a SOLUS na jméno žalovaného ze dne 19. 3. 2020 soud zjistil, že jeho rodné číslo není v ISIRu (ISIR), klient nemá exekuci (CRBIS) a klient není v Solusu nebo má příznak C,Z (SOLUS).

14. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 4 žádost, 3 odmítnuto, 2 odvoláno, 3 existující a 0 ukončeno, nesplátkové - 1 existující, kreditní karty - 1 existující. Existující osobní úvěr s počátečním datem 28. 8. 2019 a datem ukončení 20. 9. 2021 nevykazoval za období 8/2019 až 2/2020 žádnou dlužnou splátku. Celková částka úvěru činila 30.000 Kč, výše měsíční splátky 1.383 Kč, počet splátek 24, zbývající počet splátek 19, suma zbývajících splátek činí 26.277 Kč. Existující osobní úvěr s počátečním datem 31. 12. 2019 a datem ukončení 2. 1. 2025 nevykazoval za období 12/2019 až 2/2020 žádnou dlužnou splátku. Celková částka úvěru činila 20.500 Kč, výše měsíční splátky 466 Kč, počet splátek 60, zbývající počet splátek 59, suma zbývajících splátek činí 27.509 Kč. Existující osobní úvěr s počátečním datem 23. 8. 2019 a datem ukončení 17. 9. 2021 nevykazoval za období 8/2019 až 2/2020 žádnou dlužnou splátku. Celková částka úvěru činila 40.000 Kč, výše měsíční splátky 1.667 Kč, počet splátek 24, zbývající počet splátek 19, suma zbývajících splátek činí 31.673 Kč. Existující kontokorentní úvěr s počátečním datem 15. 7. 2019, s úvěrovým rámcem 8.000 Kč (7/2019 – 11/2019) a 20.000 Kč (12/2019 – 2/2020), za období 1 a 2/2020 vykazoval využitou částku 19.437 Kč (1/2020) a 19.470 Kč (2/2020). Existující kreditní karta splátková s počátečním datem 25. 8. 2019, s úvěrovým rámcem 20.000 Kč (8/2019 – 1/2020) a 22.000 Kč (2/2020), za období 1 a 2/2020 vykazovala sumu zbývajících splátek 17.364 Kč (1/2020) a 21.681 Kč (2/2020). Seznam žádostí vykazoval 3 odmítnuté žádosti o osobní úvěr, ze dne 17. 10. 2019 ve výši 20.000 Kč, ze dne 22. 1. 2020 ve výši 131.600 Kč a ze dne 24. 1. 2020 ve výši 36.000 Kč, 2 odvolané žádosti o osobní úvěr, ze dne 6. 3. 2020 ve výši 20.000 Kč a ze dne 6. 3. 2020 ve výši 20.000 Kč, a 4 žádosti nevyřízené, z toho 1 žádost o osobní úvěr ze dne 18. 3. 2020 ve výši 25.000 Kč a 3 žádosti o spotřební úvěr ze dne 12. 3. 2020 ve výši splátky 3.268 Kč a počtu splátek 60, ze dne 12. 3. 2020 ve výši 101.350 Kč a ze dne 12. 3. 2020 ve výši 98.398 Kč.

15. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 551 až § 554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CEE, s výjimkou skutečností zjištěných z NRKI), nebo z údajů sdělených žalovaným (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené v žádosti o úvěr), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové zejména v případě tvrzených příjmů žalovaného ve výši 23.700 Kč shora a příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 13.000 Kč shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů domácnosti ve výši 18.000 Kč), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci. Výpočty kreditního skóre, vycházející primárně z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů či příjmů ostatních členů domácnosti, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcovo vyhodnocení úvěryschopnosti žalovaného se ve spojení s nereflektováním dle soudu až alarmujících informací, zjištěných z rejstříku NRKI o úvěrové historii žalovaného, zejména o počtu jeho úvěrů, ať už existujících či odmítnutých, resp. ve fázi žádosti, dále parametrů jednotlivých půjček v časové ose (zvyšující se počet žádostí ve spojení se zvyšující se výší požadovaných částek), o skutečnosti, že všechny záznamy o úvěrech pochází z období bezprostředně předcházejícího žádosti o nový úvěr, a o celkové výši ostatních (dle NRKI) nesplacených dluhů žalovaného v době žádosti o úvěr, jeví soudu opět jako účelové a realitu chování žalovaného naprosto nepostihující. V situaci, kdy úvěrová aktivita žalovaného začíná gradovat, žalovaný začíná konzumovat či poptávat úvěry ve zvyšujícím se počtu a se zvyšující se jistinou (a tedy i částkami ke splacení), by dle názoru soudu již bylo namístě slovy žalobce minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalovaného stran jeho (resp. ostatních členů domácnosti) příjmů a výdajů. V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného jeví jako zásadní chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalovaného, vyplývajícího z lustra v NRKI, v okamžiku žádosti o úvěr. Údaje o výdajích žalovaného, uvedené v žádosti klienta shora a posuzované žalobcem, jsou dle názoru soudu eufemisticky řečeno povšechné, neúplné, neprokazatelné a nepřezkoumatelné, a tedy realitu nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – nesplacená suma aktivních úvěrů 85.459 Kč, měsíčně takřka plně využívané úvěrové limity kontokorentního úvěru 19.470 Kč a kreditní karty 21.681 Kč, za v podstatě první půlku období 3/2020 čtyři nevyřízené žádosti o další úvěry v celkové výši 420.828 Kč) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z lustra NRKI známá skutečnost, že žalovaný již čerpá (navíc se stoupající intenzitou) jiné úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 10.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil 2.860 Kč, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 7.140 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 7.140 Kč za dobu od 4. 6. 2021 do zaplacení (z toho za období 4. 6. 2021 až 20. 7. 2021 jako kapitalizovaný ve výši 75,85 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal už dnem 19. 1. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené ve výzvě ke splacení celé půjčky ze dne 4. 1. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne 5. 1. 2021, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 8. 1. 2021 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 18. 1. 2021, v prodlení je žalovaný od 19. 1. 2021). Žalobce však požadoval úrok z prodlení za období až od 4. 6. 2021, a proto mu byl přiznán pouze za toto jím požadované období. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch účastníků byl v tomto řízení jen částečný.