5 C 253/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 12.900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 893,40 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši sazby 8,5 % ročně z částky 6.900 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 410,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.685,27 Kč, úroku z prodlení z částky 3.034,55 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9.934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění dle doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum], domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.304,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.685,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, a úrok 23,72 % ročně z částky 9.934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 4. 4. 2017 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále taktéž„ smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na uvedené smlouvě.

3. V souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 10.000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Vše uvedené se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 5. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 6. 2017. Celkově žalovaná zaplatila částku 4.500 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky.

4. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

5. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 12.900 Kč (z toho 9.934,55 Kč na jistině a 2.965,45 Kč na dlužných úhradách), kapitalizovaných úroků ve výši 3.685,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.304,19 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

6. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3.685,27 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 16. 5. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 29. 11. 2019.

7. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.304,19 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 23. 5. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019.

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

11. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem 4. 4. 2017, soud zjistil, že tuto uzavřeli společnost [právnická osoba], a žalovaná jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 10.000 Kč jako úvěr, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem v celkové výši 17.400 Kč (z toho jistina ve výši 10.000 Kč, poplatek ve výši 2.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč). Žalovaná se uvedené nároky zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž je ve smlouvě dále uvedeno, že žalovaná se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního splácení. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi předány při podpisu smlouvy. Pro případ čerpání bezhotovostním převodem na účet je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet převodem do 7 kalendářních dnů od podpisu smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ve smlouvě je přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení úvěru.

12. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené k datu postoupení pohledávky 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila 9.934,55 Kč, souhrnný poplatek dosahoval celkové výše 2.965,45 Kč, a poslední platba od žalované byla ze dne 15. 6. 2017. Soud též z uvedené tabulky rovněž zjistil, že žalovaná zaplatila z titulu uvedené smlouvy částku celkem 4.500 Kč.

13. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, avšak tento není bankovním subjektem.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne [datum], soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobce, a o této skutečnosti byla žalovaná informována.

16. Z výzvy datované dnem 30. 4. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. s. ú.“), ve které je žalovaná označena jako„ zákazník“, a kterou soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle níže citovaných ustanovení o.z.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. dle § 2396 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1880 odst. 1 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

21. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalované při podpisu této smlouvy dne 4. 4. 2017 částku 10.000 Kč v hotovosti za úrok 1.400 Kč, a žalovaná měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 11.400 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 4.500 Kč, je s nesplacenou částkou 6.900 Kč v prodlení, a to nejpozději od 23. 5. 2018, a je jí tak povinna žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 893,40 Kč vypočteného z jistiny ve výši 6.900 Kč od 23. 5. 2018 (po uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019, a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.900 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Proto soud žalobě v této části vyhověl.

26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl z následujících důvodů: Pokud se jedná o sjednané„ poplatky“ za administrativní činnost ve výši 2.000 a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, pak tuto povinnost žalované zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 60 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Konkrétně ohledně požadovaného poplatku za inkaso splátek v hotovost má soud za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů taktéž z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí úvěru je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z těchto smluv, kdy žalovaná zvolila variantu, kdy jí byly zapůjčované částky poskytnuty ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedených smluv, pokud by žalovaná chtěla splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržela do 7 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj bankovní účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalované nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatné. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnutých částek, soud tento považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že ze smlouvy nikterak nevyplývá, že budou úvěr a nesplacená částka nadále úročeny uvedenou sazbou. Uvedené tak činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, nejsou přípustné, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není, a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým písmem uvedena pevná částka, a další úrok uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení jsou zde uvedeny drobným předtištěným písmem, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, do smlouvy implementované s cílem účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží v souladu s § 551 až 557 o. z 27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.