5 C 255/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27.283,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.396 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 309,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.396 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 24.887,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.925,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.586,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.151,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 17.547,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020, ve znění dle doplnění, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27.283,85 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.234,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.586,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17.547,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a úrok 28 % ročně z částky 17.547,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 21. 9. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku celkem 33.728 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.896 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměny za zpracování a doručení ve výši 3.500 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 23.332 Kč, a to zároveň s poskytnutou částkou v 60 týdenních splátkách po 1.229 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 6. 2017 a žalovaná celkově zaplatila částku 44.500 Kč. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 27.283,85 Kč (z toho jistiny ve výši 17.547,51 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9.736,34 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 10.586,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.234,90 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.547,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.547,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 10.586,14 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17.547,51 Kč od 16. 11. 2017, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.234,90 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17.547,51 Kč od 23. 10. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné do data postoupení 24. 6. 2019.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 21. 9. 2016 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky a žalovaná jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 40.000 Kč jako zápůjčku, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, úrok ve výši 6.896 Kč, částku 3.500 Kč za zpracování a doručení a částku 23.332 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to v 60 týdenních splátkách po 1.229 Kč a jednou splátkou ve výši 1.217 Kč (první strana smlouvy). Až na druhé straně smlouvy je malým předtištěným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení zápůjčky.

6. Z tabulky umoření bylo ke dni vyhotovení výpisu 4. 8. 2019 zjištěno, že částka čerpaná žalovanou dne 21. 9. 2016 činila výši 40.000 Kč, a žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila částku celkem 17.547,51 Kč.

7. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaného žalované, a z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka věřitele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobci a žalovaná byla o této skutečnosti informována.

10. Z výzvy datované dnem 12. 3. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.

19. Podle § 551 až §554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

20. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 9. 2016 poskytl žalované téhož dne částku 40.000 Kč za úrok 6.896 Kč a žalovaná měla zapůjčenou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 46.896 Kč, zapůjčiteli ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutou zápůjčku pouze částku 44.500 Kč, je s nesplacenou částkou 2.396 Kč v prodlení, a je jí tak povinna žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 309,66 Kč vypočteného z částky 2.396 Kč od data následujícího po splatnosti poslední stanovené splátky, tj. od 16. 11. 2017 do data postoupení 24. 6. 2019, a včetně úroku z prodlení z částky 2.396 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši sazby 8,05 % ročně, což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 16. 11. 2017 činila repo sazba [obec] národní banky výši 0,5 %. Proto soud v této části žaloby vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

23. Ve zbývající části, soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednané částky 3.500 Kč za zpracování a doručení a 23.332 Kč za komfortní a flexibilní splácení, pak tuto povinnost žalované zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 67,08 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 28 % ze zapůjčené částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smlouvě, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že ve smlouvě je na první straně jasně sjednán úrok pevnou částkou 6.896 Kč a nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení zápůjčky, je uvedeno až na druhé strany smlouvy, navíc písmem drobným a předtištěným v rámci formuláře, což dané ujednání obecně činí nepřehledným a matoucím, a je v rozporu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou zápůjčku, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě jasně a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je v základních ujednáních na první straně smlouvy uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok týkající se různých sazeb a různých způsobů splácení je uveden až na druhé straně smlouvy drobným písmem v rámci předtištěného formuláře, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

24. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.