5 C 257/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3.780 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.780 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 606,22 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 4. 2020, domáhal vůči žalované zaplacení částky 3.780 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,22 Kč. Uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, kterou splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná této povinnosti nedostála, v měsících duben 2017 až červenec 2019 poplatky neuhradila a její dluh činí celkově částku 3.780 Kč (28 měsíců po 135 Kč). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. K prokázání skutkových tvrzení žalobce doložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, dopis ze dne 17. 9. 2019 spolu s dodejkou s datem uložení dne 20. 9. 2019, a specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Po provedeném dokazování soud zjistil, že na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 1. 4. 2020 byl televizní přijímač žalované přihlášen do evidence v [anonymizováno] roku 2009. Z dopisu ze dne 17. 9. 2019 vyplynulo, že žalobce vyzval žalovanou, prostřednictvím DINO služby České pošty s. p., k úhradě dluhu na televizních poplatcích a úroku z prodlení. Z kopie dodejky soud zjistil, že žalobce uvedený dopis, respektive výzvu k úhradě dluhu, žalované zasílal na adresu [adresa žalované]. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, že za období vždy od 16. dne měsíce, kdy nebyl poplatek uhrazen, do 15. 4. 2020, z částky 135 Kč, vznikl dluh na zákonném úroku z prodlení v celkové výši 606,22 Kč. Žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a vznikl jí dluh na televizních poplatcích v celkové výši 3.780 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit dle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok žalobce na úhradu dané částky je důvodný. Rovněž nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,22 Kč, je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je společností zabývající se tvorbou televizních programů a televizního vysílání a činností v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů a měl by tedy být k této své činnosti dostatečně materiálně a personálně vybaven tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. Vymáhání pohledávek za nezaplacené televizní poplatky a jejich uplatnění u soudu je třeba považovat za běžnou agendu žalobce a realizaci jim dobrovolně zvoleného předmětu činnosti, k níž není přiměřené zastupování advokátem v každém řízení o takové jednotlivé pohledávce. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat za účelně vynaložený náklad soudního řízení, který je splatný na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.