5 C 258/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9.134 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.848 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 799,3 Kč a úrokem z prodlení v zákonné výši sazby 8,05 % ročně z částky 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.286 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.820,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12.362,42 Kč, a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020, ve znění dle doplnění, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.134 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,3 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.820,9 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 29 % ročně z částky 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 21. 6. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 4.640 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.832 Kč a administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2.009 Kč, a to zároveň s poskytnutou částkou v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 5. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 8. 2017 a žalovaný celkově zaplatil částku 951 Kč. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 9.134 Kč (z toho jistiny ve výši 5.407,72 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3.726,28 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1.820,90 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 799,30 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.407,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.820,90 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.407,72 Kč od 3. 5. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 799,30 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.407,72 Kč od 2. 9. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 24. 6. 2019.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 21. 6. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky a žalovaný jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 6.000 Kč jako zápůjčku, z čehož částka ve výši 946 Kč byla použita pro účely refinancování zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zbylá část ve výši 5.054 Kč byla při uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce [číslo]) vyplacena žalovanému coby zákazníkovi. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 799 Kč, částku 1.832 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku 2.009 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč a jednou splátkou ve výši 212 Kč, přičemž je ve smlouvě dále uvedeno, že žalovaný se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního režimu. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ve smlouvě je na její druhé straně přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení úvěru. Smluvní podmínky přitom nebyly nikým podepsány.

6. Z tabulky umoření bylo ke dni vyhotovení 4. 8. 2019 zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 21. 6. 2017 činila výši 6.000 Kč, a žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila částku celkem 5.407,72 Kč.

7. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobci.

10. Z výzvy datované dnem 12. 3. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné pohledávky.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. Podle § 1879 OZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

16. Podle § 1880 odst. 1, s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

17. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 551 až §554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

19. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 6. 2017 poskytl ve prospěch žalovaného téhož dne částku 6.000 Kč za úrok 799 Kč a žalovaný měl zapůjčenou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 6.799 Kč, zapůjčiteli ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaný zaplatil na poskytnutou zápůjčku pouze částku 951 Kč, je s nesplacenou částkou 5.848 Kč v prodlení, a to od 2. 9. 2017, a je jí povinen žalobci zaplatit včetně úroku z prodlení. Soud proto žalobě v této části vyhověl.

22. Ve zbývající části, soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednané částky 1.832 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a 2.009 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, pak tuto povinnost žalovaného zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí cirka 64 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 29 % ze zapůjčené částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smlouvě, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 OZ, jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že ve smlouvě je na první straně jasně sjednán úrok pevnou částkou 799 Kč a nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení zápůjčky, je uvedeno až na druhé straně smlouvy, což tuto a dané ujednání činí nepřehlednými a matoucími, a je v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou zápůjčku, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě jasně a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je v základních ujednáních na první straně smlouvy velkým, ručně vepsaným písmem uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok týkající se různých sazeb a různých způsobů splácení je uveden drobným předtištěným písmem až na druhé straně smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

23. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.