5 C 261/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 405 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 405 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Návrhem, doručeným soudu dne datum, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 405 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne datum provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v obec, a to na základě zadržení žalovaného a příkazu policie k převozu žalovaného. Ve zmíněné záchytné stanici byl žalovaný podroben dechové zkoušce, kde mu byla naměřena hodnota 2,91 ‰. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v aktuálním znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V daném případě byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu, žalobce odkazuje na záznam protialkoholní záchytné stanice. Náklady na převoz žalovaného spočívaly v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, jímž bylo pro účely uvedeného převozu najeto 65 km. Výše těchto nákladů byla žalobcem vyčíslena na 405 Kč v souladu s § 1 a § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný byl výzvou ze dne datum vyzván k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do datum, dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobní tvrzení prokázal žalobce záznamem o Dopravě osoby k lékařskému vyšetření a do záchytné stanice ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že žalovaný byl převezen z místa obec do místa obec – Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice obec, ulice a číslo, obec, a že za tímto účelem bylo najeto 65 kilometrů. Ze záznamu protialkoholní záchytné stanice ze dne datum vzal soud za prokázané, že při dechové zkoušce byla žalovanému naměřena hodnota 2,91‰ alkoholu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla při eskortě osob do protialkoholní záchytné stanice ze dne datum soud zjistil, že náklady na tuto službu činily celkem 405 Kč v souladu s § 1 a § 4 výše uvedené vyhlášky 589/2020 Sb. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne datum a doručenky č. anonymizováno soud zjistil, že žalobce žalovaného řádně vyzval k úhradě dlužné částky 405 Kč a tuto výzvu mu odeslal. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, má žalobce z důvodu prokázání přítomnosti alkoholu v těle žalovaného nárok na náhradu nákladů na dopravu žalovaného do záchytné stanice, neboť tyto vznikly právě žalobci. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle jehož § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni datum činila repo sazba ČNB 0,5 %, žalobce má proto právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, tedy celkem částka ve výši 200 Kč. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč, jenž náleží České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, obsaženého v příloze citovaného zákona. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.