5 C 266/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění, domáhal zaplacení částky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že , jméno FO, (dále „dlužník 1“) uzavřela dne , datum, s , právnická osoba, smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, dále také „smlouva o stavebním spoření“), přičemž na základě uvedené smlouvy o stavebním spoření požádali dlužník 1 a , jméno FO, („dále dlužník 2“) o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Nedílnou součástí pak byly všeobecné obchodní podmínky (dále „VOP“) obecné úvěrové podmínky (dále „OÚP“). Následně dne , datum, žalobce uzavřel s dlužníkem 1 a 2 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, do výše , částka, (dále jen „úvěrová smlouva"). Téhož dne , datum, uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o přistoupení k závazku (dále „dohoda/smlouva o přistoupení“), kdy se jejím podpisem žalovaný zavázal, že veškeré pohledávky, které vzniknou z výše uvedené úvěrové smlouvy, uspokojí v plné výši, jestliže nedojde k plnění ze strany dlužníka 1 a 2. Meziúvěr byl vyčerpán bankovním převodem dne , datum, na bankovní účet, jehož příjemcem byl dlužník 2, o čemž byli dlužníci 1 a 2 informováni dopisem žalobce ze dne , datum, . Podle čl. XIX. odst. 1 VOP je účastník povinen poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky. Pokud není dohodnuto jinak, je první splátka úvěru splatná do 20. dne druhého kalendářního měsíce po prvním čerpání úvěru. Podle čl. XIX. odst. 2 VOP splátky a další částky zaplacené stavební spořitelně budou použity na úhradu dluhů účastníka vůči stavební spořitelně v následujícím pořadí: neuhrazené úhrady podle sazebníku úhrad, poplatky, úroky z prodlení, úroky z úvěru, náklady spojené s vymáháním dluhů, sankce a smluvní pokuty, jistina úvěru nebo meziúvěru a ostatní dluhy. Podle čl. XIX. odst. 3 VOP jsou ve splátkách zahrnuty úroky z úvěru ze stavebního spoření. Podle čl. XIX. odst. 5 VOP musí být měsíční splátka splacena stavební spořitelně nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, pokud není dohodnuto jinak. Podle čl. XIX. odst. 8 VOP se splátka považuje za splněnou připsáním na účet účastníka u stavební spořitelny. Podle čl. XIX. odst. 10 VOP splatné a nezaplacené úhrady stavební spořitelně za služby či úkony, jiné poplatky a platby a úhrady nákladů vynaložených stavební spořitelnou, se dnem následujícím po dni splatnosti stávají součástí zůstatku jistiny úvěru, kapitalizují se, a pak se také úročí a splácejí společně s tímto zůstatkem. Dlužníci 1 a 2 byli povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, na meziúvěrový účet (čl.II. písm. A. odst.5 úvěrové smlouvy). Od , datum, byli dlužníci 1a 2 povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, na meziúvěrový účet, o této skutečnosti byli dlužníci informováni dopisem ze dne , datum, . Dlužníci 1 a 2 byli povinni provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši , částka, na vkladový účet stavebního spoření (č. II. písmeno A. odst. 1 úvěrové smlouvy). Dlužníci 1 a 2 však řádně nehradili sjednané splátky, uhradili toliko splátky uvedené ve výpise z meziúvěrového a vkladového účtu. Dlužníkům 1 a 2 bylo dne , datum, povoleno oddlužení, a to na základě insolvenčního řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně usnesením ze dne , datum, , Anonymizováno, pod č. j. , spisová značka, kdy bylo shledáno, že dlužníci 1 a 2 splnili oddlužení a byli osvobozeni od placení dosud neuspokojených pohledávek. Totiž dlužníci 1 a 2 uhradili smluvní úrok z meziúvěru za období od srpna , Anonymizováno, do prosince , Anonymizováno, ve výši , částka, , k , datum, byly uhrazeny všechny úroky, avšak od ledna , Anonymizováno, dlužníci stanovený úrok nespláceli. Dne , datum, došlo k zahájení insolvenčního řízení vůči obligačním dlužníkům 1 a 2, manželů , jméno FO, . Úpadek dlužníků 1 a 2 byl prohlášen usnesením ze dne , datum, , a od tohoto data se platby z insolvenčního řízení započítávali v souladu s § 165 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nejdříve na jistinu pohledávky. V insolvenčním řízení dlužníci 1 a 2 uhradili částku ve výši , částka, . Dne , datum, došlo k ukončení insolvenčního řízení. Za období od ledna , Anonymizováno, do května , Anonymizováno, jsou účtovány úroky v celkové výši , částka, . Platbami z insolvenčního řízení byla umořena jistina ve výši , částka, a úroky ve výši , částka, . , adresa, (neuhrazené úroky) + , částka, (jistina) - , částka, (platby z insolvence) = částka , částka, , která představuje část neuhrazených úroků. V souladu s částí IV. písm. I. odst. 1) písm. b) OÚP je žalobce oprávněn od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo ji vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady. Jelikož dlužníci 1 a 2 a žalovaný dál řádně úroky z meziúvěru nespláceli a nečinili pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, věřitel dopisem ze dne , datum, v souladu s OÚP odstoupil od úvěrové smlouvy a požadoval úhradu pohledávky. Oznámení žalobce o odstoupení od úvěrové smlouvy dlužníkům 1 a 2 a žalovanému doručeno dle části IV. písm. J. odst. 2 OÚP. Pohledávka byla splatná nejpozději dne , datum, , přičemž ani dlužníci a 1 a 2, ani žalovaný pohledávku neuhradili, a proto jsou od , datum, v prodlení. Pohledávka činila k datu , datum, výše uvedenou částku ve výši , částka, , která představuje smluvní úrok ve výši 9,40 % ročně z nesplaceného meziúvěru do data odstoupení a splatnosti celé pohledávky dle čl. II. písmeno A. odstavec 4 úvěrové smlouvy). K výši úrokové sazby žalobce doplnil, že tato byla ode dne , datum, zvýšena v souladu s čl. II písm. A odst. 6 úvěrové smlouvy zvýšena z 8,90 % na 9, 40 % ročně z důvodu neuhrazení chybějících vkladů za stanovené období. Právní zástupce žalobce odeslal žalovanému dne , datum, výzvu ke splnění předmětného závazku, tato však byla bezúspěšná.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že společnost , Anonymizováno, (obchodní firma žalobce před jeho změnou) porušila právo žalovaného nechat se zastoupit, dále namítl, že smlouvou určená osoba jako zástupce pro doručování byl dlužník 1(, jméno FO, ), dále napadl, že dle smlouvy se spory řeší u , právnická osoba, a dále pak u , adresa, , a konečně k samotné věci uvedl, že na základě rozhodnutí , Anonymizováno, , se manželé , jméno FO, coby dlužníci 1 a 2, „vydlužují“, a tedy nelze po dlužnících a zúčastněných osobách dále již vymáhat žádné pohledávky, a to zejména, kdy bylo uvedeným insolvenčním rozhodnutím stanoveno, že dluh byl uspokojen ve sta procentech. Dále uvedl, že v čl. IV. insolvenčního rozhodnutí se říká, že nemožnost vymáhat dluh se vztahuje na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu. Na základě tohoto tak není možné žádným věřitelem cokoli vymáhat, žalovaný má za to, že dluh již neexistuje. Doplnil, že z insolvenčního rozhodnutí je jasně patrno, že nelze vymáhat, co nebylo přihlášeno. Žalobce si do insolvence přihlásil částku nižší, než je jistina, z čehož je jasné, že úroky byly již splaceny, a i kdyby nějaké vznikly, bylo povinností žalobce si tyto do insolvence přihlásit.

3. Obecný zmocněnec žalovaného coby dlužník 2 uvedl, že žalobce požaduje úroky z poskytnutého meziúvěru za období od , datum, do roku , Anonymizováno, , kdy byla podána žaloba, a které zřejmě nepřihlásil do celkové částky po vydlužení, což měl učinit. V roce , Anonymizováno, se pak žalobce ozval, po ukončení vydlužení, s tím, že chce uhradit úroky za uvedené období. Dlužník 2 tak má za to, že na základě uvedeného rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, byli od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení osvobozeni jak manželé , jméno FO, coby dlužníci 1 a 2, tak i ručitelé a jiné osoby, které měli vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu, navíc Krajský soud uvedl, že pohledávky byly splněny ve 100 % a také, že ten, kdo nepřihlásil své pohledávky do schválení oddlužení, nemůže již přihlašovat své další pohledávky.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, soud zjistil, že tuto mezi sebou uzavřeli , jméno FO, coby dlužník 1 a společnost , Anonymizováno, (předchozí obchodní firma žalobce), a to na částku , částka, , z toho úhrada za uzavření smlouvy byla ve výši , právnická osoba, ).

5. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne podepsání , datum, , a razítka doručení , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že tuto žádost podali dlužníci 1 a 2 (, jméno FO, coby dlužník a adresát, a , jméno FO, coby spoludlužník), a to do výše úvěru/meziúvěru, která měla činit , částka, , což oba stvrdili svými vlastnoručními podpisy.

6. Z dokumentu označeného jako Osobní údaje k žádosti o mezi meziúvěr/úvěr – další účastníci, soud zjistil, že žalovaný v tomto vystupoval jako přistupitel, což vlastnoručně podepsal ke dni , datum, .

7. Z žádosti o čerpání ze dne ze dne podpisů , datum, , a razítka doručení , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, dlužníci 1 a 2 požádali o poskytnutí částky , částka, převodem na účet, jehož majitelem měl být , jméno FO, coby dlužník 2. Dále z této zjistil, že dne , datum, došlo k čerpání úvěru ve výši , Anonymizováno, a , právnická osoba, Kč.

8. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne podpisů , datum, , a razítka doručení , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce, označený dřívější firmou pod , Anonymizováno, , se zavázal vůči dlužníkům 1 a 2 (, jméno FO, označena jako dlužník a , jméno FO, označen jako spoludlužník), k poskytnutí meziúvěru do výše , částka, , který měl být veden na meziúvěrovém účtu dlužníků, a úvěr ze stavebního spoření do výše , částka, , a dlužníci 1 a 2 se mimo jiné zavázali provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření pravidelné měsíční vklady ve výši , částka, . Úroková sazba byla stanovena jako stálá ve výši 8,90 % ročně (čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy); nebude-li dlužník provádět vklady v plné výši, zvýší se úroková sazba sjednaná v čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy o 0,5 %.

9. Ze smlouvy i přistoupení k dluhu ze dne vlastnoručního podpisu žalovaným , datum, , a razítka doručení , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný, zde označený jako „nový dlužník“), se vůči společnosti , Anonymizováno, zavázal za dlužníky 1 a 2 s (, jméno FO, označena jako dlužník a , jméno FO, označen jako spoludlužník) splnit společně a nerozdílně v plné výši existující, budoucí, podmíněné i nepodmíněné peněžité dluhy stávajících dlužníků vůči věřiteli vzniklé na základě anebo v souvislosti s úvěrovou smlouvou (smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření).

10. Z oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků ze dne , datum, soud zjistil, že toto bylo adresováno dlužníku 1 , jméno FO, , ve kterém bylo uvedeno, že na základě jejího písemného příkazu bylo dne , datum, provedeno čerpání finančních prostředků ve výši , částka, z meziúvěrového účtu, a částka , právnická osoba, Kč byla použita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru v souladu s úvěrovou smlouvou. Finanční prostředky přitom byly zaslány na účet příjemce , Jméno zmocněnce, coby dlužníka 2. Žalobce (označený pod , Anonymizováno, ) požádal o úhradu úroků z meziúvěru tak, že za 8. – 9. měsíc mela být uhrazena částka , částka, , a od 10. měsíce pak částka , částka, .

11. Z výpisu z meziúvěrového účtu soud zjistil, že dne , datum, byla čerpána částka , částka, , přičemž , právnická osoba, Kč činily úhradu za meziúvěr. Číslo účtu přitom bylo shodné číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě.

12. Z dopisu označeného jako Zvýšení úrokové sazby – neuhrazení chybějících vkladů za stanovené období ze dne , datum, soud zjistil, že splatností do , datum, žalobce zvýšil úrokovou sazbu u meziúvěrového účtu čísla shodného s číslem dle smlouvy z 8,90 % na 9,40 % ročně, kdy nová výše splátky meziúvěru činila , částka, .

13. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne , datum, a podacích archů z téhož dne, adresovaných dlužníku 1 a 2 i žalovanému soud zjistil, že pro dlouhodobé neplnění předepsaných splátek se žalobce (dříve , Anonymizováno, ) rozhodl pro odstoupení od smlouvy, kdy požadoval úhradu celé pohledávky včetně příslušenství ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, .

14. Z výzvy k plnění ze dne , datum, ve spojení s potvrzením o odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy, a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

15. Z usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že dlužníci 1 a 2, tedy , jméno FO, a , jméno FO, splnili oddlužení, přičemž jim uveden soud přiznal osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. V uvedeném rozhodnutí je uvedeno, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že dne , datum, insolvenční správce oznámil splnění oddlužení dlužníků ve 100 % zjištěných nezajištěných pohledávek.

16. Z doložené excel tabulky žalobce soud zhlédl přehled čerpání a splácení meziúvěru, ze které vyplývá nesplacená částka úroku ve výši , částka, .

17. Z ostatních doložených důkazů nezjistil soud žádné významné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí ve věci.

18. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“).

19. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky (§ 2396 o. z).

20. Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně (§ 1892 odst. 1 o. z.

21. Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (§ 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, dále „ins. z.“)

22. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (§ 414 odst. 2 ins. z.).

23. Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (§ 414 odst. 3 ins. z.).

24. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 tento uvedl, že: „rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.“25. Z komentáře k danému ustanovení § 414 ins. z. ve spojení s citovanou judikaturou pak vyplývá, že: „rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jimž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Vedle jazykového a systematického výkladu ustanovení § 414 insolvenčního zákona lze výše uvedené podpořit též poukazem na ustanovení § 183 insolvenčního zákona. Kdyby úprava obsažená v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona měla vést k osvobození ručitelů a jiných osob zajišťujících svým majetkem pohledávky vůči dlužníku od placení pohledávek dlužníkovým věřitelům, pak by bylo namístě se ptát po logice úpravy, která až do skončení insolvenčního řízení (u oddlužení, dokud insolvenční soud nevydá rozhodnutí, jímž vezme na vědomí splnění oddlužení - § 413 insolvenčního zákona) dovoluje věřitelům (ve shodě s argumentací obsaženou v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu) domáhat se vůči těmto osobám uspokojení své pohledávky bez ohledu na probíhající insolvenční řízení. Ostatně, logiku by v těchto souvislostech postrádala i úprava vlastního procesu osvobození dlužníka od placení zbytku neuhrazených pohledávek (odehrávající se mimochodem až po skončení insolvenčního řízení), jež by osvobození osob uvedených v § 414 odst. 3 insolvenčního zákona činila závislým na návrhu dlužníka (srov. § 414 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona). Přitom celý institut oddlužení směřuje k vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli. Závazky (dluhy) jiných osob (těch, jež věřitelům za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem a těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníku) předmětem vypořádání při oddlužení nejsou (uvedený institut k vypořádání těchto závazků /dluhů/ nesměřuje). Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.“26. Městský soud Praze usnesením ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 93 Co 214/2014 stanovil, že prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze v řízeních zahájených po 1. lednu 2014 účinně dovolat, třebaže byly před tímto datem uzavřeny platně.

27. S ohledem k hlavní námitce žalovaného, že na základě insolvenčního rozhodnutí Krajského soudu byli obligační dlužníci, manželé , jméno FO, oddluženi ve sta procentech, tedy pokud se žalobce řádně přihlásil do insolvenčního řízení, pak mu muselo být uhrazeno, tedy dále již není oprávněn po dlužnících a zúčastněných osobách vymáhat žádné pohledávky, neboť nemožnost vymáhat se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu, pak soud uvádí, že osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, se vztahuje pouze na dlužníky, tedy na osoby, které v rámci insolvenčního řízení splnily podmínky oddlužení, přičemž osvobození udělené dlužníkům dopadá na osoby uvedené v předmětném insolvenčním rozhodnutí Krajského soudu (mj. ručitele a osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu) v tom smyslu, že dlužníci jsou od placení pohledávek osvobozeni i vůči těmto osobám; rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek naopak nelze chápat ve vztahu k jiným osobám, respektive tak, že by osvobození snad mělo dopad na jiné osoby ve smyslu, že by kromě dlužníků byly od placení pohledávek osvobozeny i tyto další osoby (ručitelé, přistupitelé apod.), neboť jde o zcela jiný vztah, v daném případě vztah žalovaného coby přistupitele k dluhu a žalobce coby věřitele, (versus vztah osvobozených obligačních dlužníků a žalobce coby věřitele). Přistupiteli k dluhu coby žalovanému tak v souladu s citovanými ustanoveními zákona a judikaturou zůstává povinnost k úhradě dluhu vůči věřiteli coby žalobci. Ve vztahu k ostatním námitkám žalovaného ohledně porušení práv žalovaného žalobcem (dříve pod firmou , Anonymizováno, ) nechat se zastupovat, dále ohledně společného zástupce pro doručování písemností, a otázce řešení sporů se žalobcem dle smlouvy soud uvádí, že tyto námitky nejsou relevantní pro rozhodnutí ve věci samé. K posledně jmenované námitce týkající se sjednání prorogační doložky pak soud uvádí, že v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy, (jakož i smlouvy o přistoupení k dluhu), neumožňovala právní úprava, účinná ke dnům uzavření smluv sjednání takového prorogační doložky, proto k ní soud nepřihlížel, a ve věci rozhodl v souladu s místní a věcnou příslušností stanovenou zákonem. Na základě výše uvedeného soud shledal nárok žalobce po právu a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

28. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě to byl žalobce, kdo měl plný úspěch ve věci, proto mu soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a v nákladech na zastoupení žalobce advokátem, kdy odměna advokáta činí , částka, za 1 úkon právní služby, které žalobce požaduje v počtu čtyř (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka, podání žaloby, a účast na jednání dne , datum, ) podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), odměna tedy ve výši , částka, , a paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí , částka, za uvedené 4 úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. Dále náklady sestávají z náhrady za promeškaný čas v délce 4 započatých půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 a. t. stráveného cestou za účelem účasti na jednání dne , datum, z , adresa, a zpět, tedy ve výši , částka, ; a dále sestávají z náhrady cestovních nákladů za uvedenou cestu v celkové vzdálenosti , Anonymizováno, km, při průměrné spotřebě benzinu 5,8 l/100 km při požadované ceně benzinu , částka, /l, a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy , částka, dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., náhradu cestovních nákladů tak soud žalobci přiznal ve vyúčtované výši , částka, . Ve vztahu k vyúčtovaným pohonným hmotám soud dodává, že s účinnosti ode dne , datum, činí cena stanovená posledně uvedenou vyhláškou výši , částka, /l benzinu 95 oktanů, jelikož však žalobce požadoval sazbu nižší, přiznal mu ji soud v požadované výši. Z uvedené odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. z částky , částka, , pak žalobci náleží 21 % DPH, jelikož jeho právní zástupce je plátcem této daně, což činí výši , částka, . Celkem náklady za soudní poplatek a náklady za právní zastoupení činí částku , částka, , v zaokrouhlené výši , částka, , kterou je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).