5 C 266/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.000 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.525,20 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 3.000 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 2. 2022 do zaplacení, úroku 25,14 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 22. 7. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 15.000 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.525,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a úrokem 25,14 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 4. 2. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 11. 2. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 3. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 1. 2020. Žalovaný celkově zaplatil částku 3.000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem 4. 2. 2019 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 10.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 2.000 Kč, částku 2.000 Kč jako administrativní poplatek a částku 4.000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 10.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 3.000 Kč.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 3. 2. 2022, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 21. 8. 2023, soudu doručeným dne 22. 8. 2023, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a také na informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Žalovaný uvedl, že má příjem z invalidního důchodu, jeho čistý měsíční příjem činí 9.004 Kč, tento byl ověřen na základě složenek. Jeho celkové běžné měsíční výdaje byly ve výši 6.000 Kč, z toho výdaje na bydlení ve výši 2.000 Kč a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč, obojí ověřeno na základě sdělení žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Tyto údaje byly poté prostřednictvím obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, vyhodnoceny ohledně schopnosti žalovaného splácet požadovanou částku, a právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 300 Kč, a že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

11. Ze zákaznické karty ze dne 4. 2. 2019 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení spolubydlící, stav domácnosti jiný rodinný příslušník, neměl žádné nezaopatřené dítě nebo jinou nezaopatřenou osobu, od ledna 2000 byl v invalidním důchodu, jeho jediný měsíční příjem měl činit částku 9.004 Kč coby invalidní důchod od ČSSZ (s tím, že tento údaj nebyl ověřován), neměl žádnou zápůjčku nebo úvěr u nebo mimo [příjmení] [jméno], jeho měsíční výdaje činily celkem 6.000 Kč, z toho 2.000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 4.000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), jeho použitelný příjem tak činil 3.004 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny složenky – příjmy (bez uvedení počtu a období). Proti žadateli byla vedena jedna exekuce.

12. Z předložených tří ústřižků pro příjemce – výplatní doklad důchodů na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla jako invalidní důchod za výplatní období leden 2019 vyplacena částka 9.004 Kč, a dále z téhož důvodu za neuvedená, resp. nečitelná období dvakrát částka ve výši 8.212 Kč.

13. Z předloženého platebního dokladu SIPO za měsíc listopad 2018 na jméno [jméno] [příjmení], [obec], soud zjistil, že celková částka k úhradě činila 4.430 Kč, a sestávala z plateb za elektřinu, plyn a poplatky za ČT a ČRo.

14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

28. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

32. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout výhradě z jím pobíraného invalidního důchodu, doloženého předloženými ústřižky výplatních dokladů shora. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalovaného, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalovaného za bydlení (nájem, inkaso, energie) a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Souvislost předloženého platebního dokladu SIPO shora s výdaji žalovaného není žalobcem nijak tvrzena, a ani v případě jejího tvrzení by se soudu nejevila jako průkazná. Právním předchůdcem žalobce provedené ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s až nicotnou výpovědní hodnotou, zejména v souvislosti s faktem, že žalobcem ani jeho právním předchůdcem nebyla nijak reflektována skutečnost, uvedená v samotné zákaznické kartě, že vůči žalovanému je vedeno exekuční řízení. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalovaného 3.004 Kč měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaný dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 300 Kč, tedy minimálně ve výši 1.200 Kč měsíčně, resp. cca 1350 Kč měsíčně, a žalovanému by tak zbývala např. na neočekávané výdaje částka cca 1.654 Kč měsíčně, se soudu jeví jako dostatečně nezdůvodněný a účelový (zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o probíhající exekuci vůči žalovanému, resp. bližšího prověření tohoto údaje). Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

33. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 10.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 3.000 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 7.000 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 7.000 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 22. 2. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 3. 2. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne 4. 2. 2022, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 9. 2. 2022 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data obdržení výzvy, splatnost proto nastala dne 21. 2. 2022 (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od 22. 2. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobcem však byl požadován úrok z prodlení pouze ve výši 10 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

34. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.