5 C 267/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 50.488,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku 20.300 Kč,s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 189,51 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.300 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 30.188,15 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.058,99 Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.700 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,úroku 86 % ročně z částky 22.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 16. 6. 2022, doplněnou podáním ze dne 6. 2. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 50.488,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem 86 % ročně z částky 22.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.248,50 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 26. 5. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 22.000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 18.414 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to zároveň s poskytnutou jistinou, tedy celkem částku 40.414 Kč, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, první až předposlední ve výši 3.368 Kč a poslední ve výši 3.366 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od uzavření smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkově na pohledávku zaplatil částku 1.700 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností ke dni 1. 2. 2022 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu 20. 5. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 26. 5. 2020, ze standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 5. 2020 a z výpisu z veřejné části živnostenského výpisu ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 22.000 Kč jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, dále poplatek ve výši 16.866 Kč, sestávající z úroku ve výši 11.534 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částky 3.832 Kč za doplňkovou službu komfortního (1.632 Kč) a flexibilního (2.200 Kč) splácení, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1.548 Kč, tedy celkem částku 40.414 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách, první až předposlední po 3.368 Kč, poslední ve výši 3.366 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z přehledu čerpání úvěru k této smlouvě a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 22.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 1.700 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1. 2. 2022, adresovaného žalovanému, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a z potvrzení o podání ze dne 11. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022, adresované žalovanému, a z potvrzení o podání ze dne 24. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Ve svém podání ze dne 6. 2. 2023 žalobce doplnil svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když mimo jiné uvedl, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy prověřován v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a Nebankovním registru klientských informací (NRKI) s výsledkem, že neměl žádné externí závazky. Dále byl prověřován v registru zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), kde bylo zjištěno, že u žalovaného není veden žádný negativní záznam. Z interní databáze právního předchůdce žalobce nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace, z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, z Centrální evidence exekucí (CEE) bylo zjištěno, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Z evidence neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra České republiky bylo zjištěno, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, z evidence adres obecních/městských úřadů bylo zjištěno, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. K ověření příjmů žalovaného uvedl, že žalovaný předložil před podpisem smlouvy rozhodnutí o přiznání dávky státní sociální podpory, ze kterého je patrné, že pobírá podporu v nezaměstnanosti a má pravidelný měsíční příjem ve výši 15.211 Kč. Dále bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 16.000 Kč, v součtu tedy příjmy dosahují výše 31.211 Kč. Co se týče výdajů žalovaného žalobce sdělil, že žalovaným bylo sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši 2.500 Kč. K této částce právní předchůdce žalobce připočetl částku životního minima a následně vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu, přičemž výsledkem těchto propočtů bylo, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel také ze skutečnosti, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije s rodiči, jak je zřejmé ze zákaznické karty.

10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení žije s rodiči, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ne, jako zdroj příjmů – finančních prostředků je uvedeno nezaměstnaný, jeho pravidelný měsíční příjem měl činit celkem částku 31.211 Kč coby čistý příjem žadatele ve výši 15.211 Kč při počtu zdrojů příjmu 1, ostatní příjmy žadatele 0, další čisté příjmy domácnosti 16.000 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, částku 2.500 Kč. Externí splátky dle žadatele a interní splátky PF činily 0, žalovaný neměl kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet na své jméno. Jako ověřené dokumenty byl uveden výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru bylo uvedeno neočekávané výdaje.

11. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

20. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout jednak z podpory v nezaměstnanosti žalovaného, doloženého údajně rozhodnutím o přiznání dávky státní sociální podpory, tato listina však nebyla soudu předložena, přičemž údaj o výši této podpory se soudu vzhledem k věku žalovaného jeví jako nepravděpodobný. Rovněž nebyla soudu ani předložena, ani konkretizována listina, resp. podklad, na jehož základě bylo dle tvrzení žalobce doložen a ověřen údaj ze zákaznické karty o výši dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 16.000 Kč, a jedná se tím pádem dle soudu o údaj nevěrohodný, nepřezkoumatelný, a tedy eufemisticky řečeno s velmi sníženou vypovídací hodnotou, dle názoru soudu účelově, resp. pro forma uvedený. Ohledně výdajů žalovaného byly v zákaznické kartě uvedeny jako jeho jediné běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 2.500 Kč, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu opět jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Tento údaj se soudu navíc jeví rovněž vysoce nepravděpodobný, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 2.500 Kč měsíčně. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu očividně neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 22.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 1.700 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 20.300 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 20.300 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do zaplacení (z toho za období od 17. 2. 2022 do 17. 3. 2022 jako kapitalizovaný ve výši 189,51 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 17. 2. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 11. 2. 2022, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění okamžitě, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 16. 2. 2022 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 16. 2. 2022 a v prodlení je tak žalovaný od 17. 2. 2022). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním, žalobcem nebo jeho právním předchůdcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, jak je blíže popsáno shora.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.