5 C 268/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 19.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcičástku 2.850 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.850 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 16.250 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.240,97 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 9.746,47 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 14.855,46 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 3. 2023 do4. 5. 2023,zákonného úroku z prodlení z částky 12.005,46 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 5. 2023 do zaplacení,úroku 24,81 % ročně z částky 14.855,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 26. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 10. 11. 2023, soudu doručeným 14. 11. 2023, vůči žalované domáhal zaplacení částky 19.100 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.240,97 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9.746,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.855,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, a úrokem 24,81 % ročně z částky 14.855,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 20. 6. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.000 Kč, a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 27. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 7. 2022. Žalovaná celkově zaplatila částku 17.150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datované dnem 20. 6. 2019 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši jistiny 20.000 Kč, z toho v hotovosti částku 14.414 Kč s tím, že zbylá částka ve výši 5.586 Kč byla v rámci refinancování započtena na pohledávku úvěrujícího z předchozího nesplaceného úvěru č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 20.000 Kč, úrok ve výši 4.000 Kč, částku 4.000 Kč jako administrativní poplatek a částku 8.000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila 20.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 17.150 Kč (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno zainteresované společnosti 0/0, je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o úhradě ze dne 28. 3. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 19. 4. 2023, adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 5. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 10. 11. 2023, soudu doručeným dne 14. 11. 2023, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a na informace o jejích měsíčních příjmech a výdajích, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu, který činí 9.570 Kč (tento byl ověřen na základě složenek) a má další vedlejší příjem ve výši 2.500 Kč, její měsíční příjem tak činí celkem 12.070 Kč. Měsíční výdaje žalované tvořily dle jejího sdělení výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 1.500 Kč (3.000 Kč/2 osoby), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.800 Kč a splátky úvěrů/zápůjček (vč. hypoték) ve výši 1.350 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalované tak činily 6.650 Kč, použitelný příjem žalované tedy činil 5.420 Kč. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smluv. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr ve výši týdenní splátky 600 Kč splácet.

11. Ze zákaznické karty ze dne 20. 6. 2019 soud mimo jiné zjistil, že žalovaná byla vdova, druh bydlení spolubydlící, stav domácnosti ostatní, neměla uvedeno žádné nezaopatřené dítě nebo jinou nezaopatřenou osobu, byla od listopadu 2008 ve starobním důchodu u ČSSZ, její měsíční příjem ze starobního důchodu činil částku 9.570 Kč a další (vedlejší) příjem (bez bližší specifikace) činil částku 2.500 Kč, neměla žádnou zápůjčku nebo úvěr mimo , Anonymizováno, měla zápůjčku nebo úvěr s celkovou částkou 300 Kč a s měsíční splátkou 1.350 Kč. Její měsíční výdaje činily celkem 6.650 Kč, z toho 1.500 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie - počítáno jako polovina z celkového nájmu pro dvě osoby ve výši 3.000 Kč), dále 3.800 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 1.350 Kč splátky úvěrů nebo zápůjček, její použitelný příjem tak činil 5.420 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny složenky – příjmy. Proti žalované je vedena 1 exekuce.

12. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout jednak z pobíraného starobního důchodu, doloženého údajně předloženými ústřižky výplatních dokladů, a dále měla mít žalovaná další pravidelný měsíční příjem ve výši 2.500 Kč, označený jako další příjmy – vedlejší (příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády), bez jakékoli bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň uvedení zdrojů, a tedy naprosto nepřezkoumatelných a dle názoru soudu zjevně účelově uvedených. Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 1.500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.800 Kč a splátky úvěrů/zápůjček ve výši 1.350 Kč (přičemž v zákaznické kartě je jako celková částka úvěru/zápůjčky uvedena částka ve výši pouze 300 Kč, oproti celkové částce nesplaceného předchozího úvěru 5.586 Kč, uvedené ve smlouvě o úvěru v článku o refinancování), opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což rovněž nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Právním předchůdcem žalobce provedené ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s až nicotnou výpovědní hodnotou, zejména v souvislosti s faktem, že žalobcem ani jeho právním předchůdcem nebyla nijak reflektována skutečnost, uvedená v samotné zákaznické kartě, že vůči žalované je vedeno exekuční řízení. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované 5.420 Kč měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 600 Kč, tedy minimálně ve výši 2.400 Kč měsíčně, resp. cca 2.600 Kč měsíčně, a žalované by tak zbývala např. na neočekávané výdaje částka cca 2.820 Kč měsíčně, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový (zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o probíhající exekuci vůči žalované, resp. bližšího prověření tohoto údaje, též ve spojení s absencí zohlednění faktu o existenci předchozího, dosud nesplaceného úvěru žalované u právního předchůdce žalobce). Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 20.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 17.150 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 2.850 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 2.850 Kč za dobu od 5. 5. 2023 do zaplacení ve výši sazby 8,25 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 5. 5. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 19. 4. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 24. 4. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data obdržení výzvy, splatnost proto nastala dne 4. 5. 2023 (§ 605 a násl. o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 5. 5. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobcem však byl požadován úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.