5 C 27/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14.832,71 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplaceníčástky , částkakapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,úroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také „předmětná smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně úroku a poplatků formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, přes četné urgence neuhradil dlužné splátky, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř., avšak bezúspěšně.

2. Žalobce doplnil, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých mu žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobce a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobce porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem žalobce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti žalovaného vyhověla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem jako úvěrující bankou a žalovaným, který smlouvu vlastnoručně podepsal, jako úvěrovaným klientem, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut hotovostní, neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení v celkové výši , částka, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 15,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě, splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, (kromě poslední splátky ve výši , částka, ), splatných vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje , datum, .

7. Ze smlouvy o úvěru shora a z výpisu z úvěrového účtu vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne , datum, byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši , částka, k výplatě úvěru poskytovanému žalovanému.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ve výši , částka, do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude zesplatněn celý úvěr.

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku neuhrazení pohledávky na jeho úvěrovém účtu ve stanoveném termínu na základě předchozí upomínky zesplatnil žalobce celý úvěr ke dni , datum, .

10. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu v celkové výši , částka, do pěti dnů od odeslání této výzvy s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Z poštovního podacího archu na jméno žalovaného z , datum, vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal.

11. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a ze sdělení žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný do dne podání žaloby na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši , částka, .

12. Soud dále provedl důkaz listinami k posouzení úvěruschopnosti klienta na jméno žalovaného k žádosti ze dne , datum, , včetně informace z CCB, a výpisy z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, ., za období od , datum, do , datum, .

13. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jedná se o dva členy domácnosti (včetně žalovaného) s tím, že žádná osoba počet není bez příjmu, je zaměstnancem u , právnická osoba, s pracovním poměrem na dobu určitou od , datum, do , datum, s průměrným měsíčním příjmem , částka, , který je jeho hlavním příjmem, a doložil 3 výpisy z , právnická osoba, . Dále uvedl, že splátky úvěrů v rámci , Anonymizováno, jsou započítávané dle aktuálních informací, splátky mimo , Anonymizováno, včetně nebankovních společností nemá, nájem neplatí, a ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) činí , částka, .

14. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta shora soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí , částka, , což bylo doloženo výpisy účtu žalovaného z jiné banky, z nichž je patrné, že tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Lustrací v insolvenčním rejstříku žalobce ověřil, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku klienta a z interní evidence klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné negativní informace (podvodné jednání, kriminální aktivity, exekuční řízení atd.). Žalovaný na žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši , částka, . Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného dle jím sdělených dat (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na , částka, . Při výpočtu disponibilního příjmu klienta žalobce stanovil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). V žádosti žalovaného nebyly uvedeny žádné splátky mimo splátek žalobci. Žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý osobní úvěr mimo , Anonymizováno, se splátkou , částka, . Splátka nového úvěru činila , částka, , nové splátkové zatížení žalovaného činilo , částka, a příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, neboť po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zůstala částka , částka, k pokrytí jeho životních nákladů.

15. Z výpisů z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, ., za období od , datum, do , datum, , soud zjistil, že za období , datum, – , datum, činil starý zůstatek , částka, , nový zůstatek , částka, , dne , datum, byla na účet připsána částka ve výši , částka, od plátce , Anonymizováno, Za období , datum, – , datum, činil starý zůstatek , částka, , nový zůstatek , částka, , dne , datum, byla na účet připsána částka ve výši , částka, od plátce , Anonymizováno, Za období , datum, – , datum, činil starý zůstatek , částka, , nový zůstatek , částka, , dne , datum, byla na účet připsána částka ve výši , částka, od plátce , Anonymizováno16. Jiné listiny ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

17. Předmětem řízení jsou nároky žalobce jako věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. Za užití výše citovaného soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům:

32. Soud se z úřední povinnosti s ohledem na výše uvedenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU zabýval tím, zda se žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupoval s odbornou péčí, neboť vycházel pouze z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezena (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků solventnost žadatele nepotvrzují ani nevyvrací) až nicotná (databáze Ministerstva vnitra České republiky o schopnosti splácet nevypovídá ničeho), a ze skoupých (a i přitom očividně nesprávných) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši , částka, měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Žalobce se dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla prověřena jen velmi zběžně, a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, což je naprosto nedostatečné. Údaje o výdajích žalovaného jsou neúplné, ve vztahu k finanční realitě žalovaného velmi sporné, až postrádající elementární výpovědní hodnotu. Lze si jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje (náklady například na dopravu, stravu apod.). Soud nemá nijak za prokázáno, že tato skutečnost byla interním ekonomickým modelem žalobce reflektována, a závěr žalobce obsažený v listině posouzení úvěruschopnosti klienta shora, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako účelový a nevalidní. Navíc v době žádosti o úvěr byla žalobci známa skutečnosti, že žalovaný již čerpá jiný dosud nesplacený úvěr, který ani v žádosti neuvedl, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční výdaje pouze ve výši , částka, , což je naprosto nereálné, navíc neodpovídající výši debetních obratů na předložených výpisech z účtu žalovaného, že zůstatky na účtu žalovaného na jím předložených výpisech z účtu za období bezprostředně předcházející žádosti o úvěr činily bagatelní částky, které by nepostačovaly ani na úhradu splátek nově poskytovaného úvěru, a dále že pracovní poměr žalovaného dle údajů uvedených v žádosti o úvěr, končil pět dnů po poskytnutí úvěru, a jeho prodloužení nebo nahrazení jiným pracovním poměrem nebylo nijak tvrzeno ani doloženo, to vše nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl mít pochybnosti o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze proto uzavřít, že žalobce nedostál svým povinnostem a nedodržel podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele, kdy úvěruschopnost žalovaného zejména po výdajové stránce řádně neověřil. Na základě výše uvedeného soud dle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje předmětnou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

33. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, a žalovaný na tuto částku uhradil celkem , částka, , proto žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění nevzniklo právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobce byl v řízení zcela neúspěšný a žalovanému, který by měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.