5 C 270/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 47.820 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částkazákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,částky , částkazamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , a podáním ze dne , datum, , domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky ve výši , částka, (představující smluvní pokutu). Uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši , částka, , a to na jeho účet dne , datum, (část ve výši , částka, ) a dne , datum, (část ve výši , částka, ). V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, . Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, proto žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobci do podání žaloby nic neuhradil. Žalobce vůči žalovanému požaduje i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky , částka, shora od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listin soud učinil následují skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému nezajištěný bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání s úvěrovým limitem ve výši , částka, , úročený úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, a žalovaný se zavázal splácet vždy k 22. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období.

6. Z částečných výpisů z účtu na jméno žalobce ze dne , datum, a ze dne , datum, , z odpovědi , právnická osoba, . ze dne , datum, na dotaz soudu ohledně majitele účtu a připsaných plateb, a ze sdělení žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr čerpal celkem částku ve výši , částka, , a to dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, , a že žalovaný na tento úvěr neuhradil žalobci ničeho.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, od , právnická osoba, ., a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, shora soud zjistil, že v tyto dny byla na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, připsána částka vždy ve výši , částka, od plátce , Anonymizováno, , adresa, se zprávou pro příjemce , Anonymizováno, .

9. Na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval zejména na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále vycházel z předloženého občanského průkazu žalovaného. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného žalobce nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit a žádosti o úvěr vyhověl. Dále žalobce uvedl, že kromě k žalobnímu návrhu předložené kopie občanského průkazu nedisponuje jinými listinnými doklady (ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného). Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

14. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

20. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

21. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům:

22. Předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nepředložil ani neoznačil (kromě občanského průkazu žalovaného, resp. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval, resp. údaje z nich zjištěné nesdělil. Údaje o příjmech žalovaného zřejmě vyplývají ze soudu předložených potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , , datum, a , datum, shora, tato skutečnost však nebyla žalobcem ani tvrzena. Ohledně výdajů žalovaného nebyly soudu předloženy žádné důkazy ani nebyly tvrzeny žádné skutečnosti. Výpovědní hodnota skutečností zjištěných na základě předloženého občanského průkazu žalovaného a údajně provedených luster v insolvenčním rejstříku, databázi CEE a úvěrových registrech (SOLUS, BRKI, NRKI) ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dle názoru soudu velmi omezená (insolvenční rejstřík, databáze exekucí, úvěrové registry – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (průkaz totožnosti, resp. jeho platnost – o schopnosti žalovaného splácet úvěr nevypovídá nic).Navíc údaje zjištěné z registrů a databází shora nebyly soudu nijak doloženy ani sděleny. Žalobce tak sice soudu sdělil jeho postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, nesdělil však výsledky, resp. zjištěné údaje a skutečnosti, z nichž vycházel, ani tyto nedoložil nebo neoznačil příslušnými důkazy, z nichž by je mohl soud zjistit. Tvrzení o řádném posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr je tak nepřezkoumatelné, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, . Žalovaný na poskytnutou částku nezaplati ničeho a proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši sazby 12,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne , datum, a dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne , datum, . Žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů, splatnost proto nastala dne , datum, a žalovaný je tak v prodlení od , datum, . Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně.

28. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

29. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem , částka, . K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku , částka, . K tomuto žalobci náleží částka ve výši , částka, , kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Žalobcem byl ještě uhrazen doplatek soudního poplatku ve výši , částka, z důvodu, že nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu v důsledku žalobcem neodstraněných vad návrhu na jeho vydání, přičemž v řízení bylo pokračováno. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalovaného, a proto byla žalobci přiznána náhrada pouze za jím uhrazenou část soudního poplatku ve výši , částka, shora. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 25,48 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).