5 C 273/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3.645 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.645 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 623,17 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 10. 2020, domáhal vůči žalované zaplacení částky 3.645 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 623,17 Kč. Uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 1. 9. 1987. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“), vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná v měsících říjen 2017 až prosinec 2019 poplatky neuhradila a její dluh na těchto poplatcích činí celkově částku 3.645 Kč (27 měsíců po 135 Kč). Žalobce vyzval v souladu se svou zákonnou povinností žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradila. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 4. 11. 2020, č. j. EPR 265174/2020-6, proti kterému podala žalovaná včasný odpor ze dne 23. 11. 2020, soudu doručený dne 25. 11. 2020, a doplněný podáním ze dne 27. 4. 2021, kdy uvedla, že na adrese [adresa žalované], na které požaduje žalobce uhradit uvedené poplatky, již žalovaná od 29. 10. 2015 nebydlí, přičemž trvalý pobyt má na adrese [adresa žalované], kde pravidelně poplatkovou povinnost týkající se televizních a rozhlasových poplatků plní skrze měsíční SIPO. Ke svému odporu rovněž žalovaná doložila důkazy – čestné prohlášení s kopií občanského průkazu a číslem inkasního lístku společnosti DINO (dluhové inkaso obyvatelstva). S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, kdy žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, a tedy soud její souhlas presumoval, rozhodl věc podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání. K prokázání skutkových tvrzení žalobce doložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, dopis ze dne 27. 5. 2020 identifikující výši nesplaceného závazku žalované spolu s dodejkou s datem převzetí dne 10. 6. 2020, a specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná doložila uvedené čestné prohlášení s kopií občanského průkazu a číslem inkasního lístku společnosti DINO. Po provedeném dokazování soud zjistil, že na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 byl televizní přijímač žalované přihlášen do evidence v září roku 1987 a odhlášen v prosinci roku 2019. Z dopisu ze dne 27. 5. 2020 vyplynulo, že žalobce vyzval žalovanou, prostřednictvím DINO služby České pošty s. p., k úhradě závazku na televizních poplatcích. Z kopie dodejky soud zjistil, že žalobce uvedený dopis, respektive výzvu k úhradě dluhu, žalované zaslal na adresu [adresa žalované]. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, že za období vždy od 16. dne měsíce, kdy nebyl poplatek uhrazen, do dne podání žaloby 15. 10. 2020, z částky 135 Kč, vznikl dluh na zákonném úroku z prodlení v celkové výši 623,17 Kč. Z pokladního dokladu SIPO soud zjistil, že pro platební měsíc duben 2021 byl tento, s ohledem k poplatku ČT ve výši 135 Kč, vystaven na plátce [jméno] [příjmení], adresa [adresa ]. Na základě kopie občanského průkazu žalované vzal soud za prokázané, že tato má trvalý pobyt na adrese [ulice a číslo] ve [obec], což soud zjistil rovněž z čestného prohlášení žalované, ve kterém tato uvedla, že právě na uvedené adrese ([ulice a číslo]) jsou koncesionářské poplatky za televizi a rádio placeny. Z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení (§ 8 odst. 8 písm. a), věta první zákona č. 348/2005 Sb.). Odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona (§ 7 odst. 5 zákona č. 348/2005 Sb., věta první). Dle shora uvedených skutečností a citovaných ustanovení zákona žalovaná nesplnila zákonem stanovenou povinnost odhlásit se v zákonné lhůtě z evidence poplatníků na adrese [adresa žalované], přičemž v této byla vedena až do měsíce prosince roku 2019, kdy došlo k jejímu odhlášení z uvedené adresy ([ulice a číslo]). Na základě citovaného zákona tak lze dovodit, že žalobce má nárok na úhradu poplatku až do měsíce, v němž byly změny (mimo jiné právě odhlášení z evidence poplatníků) ohlášeny provozovateli vysílání, a to v původní výši. Jelikož žalobce evidoval odhlášení žalované z předmětné evidence až v měsíci prosinci 2019, náleží mu právo na úhradu televizního poplatku až do uvedené doby, a žalovaná tak je povinna dluh na televizních poplatcích až do této doby, v celkové výši 3.645 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 623,17 Kč, uhradit. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit rovněž v souladu s § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Nárok žalobce na úhradu žalované částky tak je důvodný, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, jenž je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je společností zabývající se tvorbou televizních programů a televizního vysílání a činností v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů a měl by tedy být k této své činnosti dostatečně materiálně a personálně vybaven tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. Vymáhání pohledávek za nezaplacené televizní poplatky a jejich uplatnění u soudu je třeba považovat za běžnou agendu žalobce a realizaci jim dobrovolně zvoleného předmětu činnosti, k níž není přiměřené zastupování advokátem v každém řízení o takové jednotlivé pohledávce. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat za účelně vynaložený náklad soudního řízení, obdobně pak lze za účelně vynaložené náklady považovat tři úkony žalobce v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, návrh ve věci samé a vyjádření k odporu ze dne 14. 6. 2021) po 100 Kč § 2 odst. 1 téže vyhlášky ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Uvedená náhrada ve výši celkem 700 Kč je tak splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.