5 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 44.124,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41.143 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 725,35 Kč od 15. 6. 2021 do 31. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41.143 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 2.981,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.794,26 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 43.221,18 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 52,02 Kč od 15. 6. 2021 do 31. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.981,18 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.410,77 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 31. 8. 2021, doplněnou podáním ze dne 4. 8. 2022, soudu doručeným dne 8. 8. 2022, a podáním ze dne 11. 10. 2022, soudu doručeným téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 44.124,18 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 6.794,26 Kč, úroku 8,25 % ročně z částky 43.221,18 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 777,37 Kč od 15. 6. 2021 do 31. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.124,18 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 31. 10. 2020 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 45.000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 44.998 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4,00 % z aktuální dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci na splátkách uhradil pouze částku ve výši 3.855 Kč. Žalobce proto úvěr ke dni 31. 5. 2021 zesplatnil a dopisem z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce. Žalovaný na tyto výzvy nereagoval a po zesplatnění úvěru žalobci neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o šikovném účtu – revolvingovém úvěru [číslo] datované dnem 31. 10. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 45.000 Kč, s výší prvního čerpání 25.097 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci.

6. Z žalobního návrhu, z výpisu čerpání, splátek a úhrad na jméno žalovaného a číslo smlouvy shora, ze sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 8. 2022 a ze sdělení žalobce ze dne 4. 8. 2022 a ze dne 11. 10. 2022, soud zjistil, že na účet žalovaného byly bezhotovostně převedeny, resp. připsány dne 2. 11. 2020 částka ve výši 1.500 Kč, dne 4. 11. 2020 částka ve výši 2.000 Kč, dále že dne 10. 11. 2020 byla žalobcem provedena za žalovaného úhrada za zboží ve výši 25.097 Kč na základě smlouvy ze dne 31. 10. 2020, uzavřené mezi žalovaným a prodejcem [webová adresa], a dále že celkem 41 čerpáními (11 čerpání ze dne 14. 11. 2020 ve výši celkem 5.001 Kč, 7 čerpání ze dne 15. 11. 2020 ve výši celkem 2.300 Kč, 22 čerpání ze dne 19. 11. 2020 ve výši celkem 9.100 Kč) byla žalovaným platbami kartou ve prospěch [webová adresa] čerpána celkem částka ve výši 16.401 Kč.

7. Z žalobního návrhu, ze sdělení žalobce ze dne 4. 8. 2022 a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaný uhradil žalobci dvěma splátkami celkem částku ve výši 3.855 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 5. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, a že tato výzva byla dne 1. 6. 2021 žalovanému odeslána.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 6. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 18. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem a za použití jakých dokumentů si ověřil úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru shora, žalobce soudu svým podáním ze dne 4. 8. 2022 mimo jiné sdělil, že žalobce prověřuje bonitu spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringu). Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. V rámci ověřování schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, z nichž jsou zjišťovány např. informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI (s výsledkem klient nalezen), CEE a ISIR (s výsledkem klient nenalezen). Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že popsaný statistický model je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Pokud jde o prokázání příjmové stránky spotřebitele, praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Naopak statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, kterého je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje, ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Co se týká výdajové stránky, běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování. Dokladování výdajů je tak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když tyto výdaje mají zbytný charakter. Jiným způsobem, než je cílený dotaz na spotřebitele, též nelze spolehlivě zjistit, kolik má na svou osobu vedených účtů, a zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu. Je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení. Vzhledem k uvedenému se žalobci rovněž jeví spolehlivější a efektivnější metoda hodnocení výdajů na základě statistického modelu.

11. Ze smlouvy o šikovném účtu – revolvingovém úvěru [číslo] shora soud zjistil, že je zde uveden rodinný stav žalovaného svobodný, jako zdroj jeho příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele [právnická osoba], zaměstnán od 1/2014, čistý měsíční příjem 21.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20.000 Kč, počet vyživovaných dětí 0, typ bydlení - u rodičů.

12. Žalobce dále soudu předložil úvěrovou kartu na jméno žalovaného a číslo smlouvy shora, z níž soud zjistil, že revolvingový úvěr s výší rámce 45.000 Kč byl schválen 31. 10. 2020, žalovaný jako klient je zde specifikovaný stavem – svobodný, druhem bydlení – u rodičů, počtem dětí 0, jako finanční údaje jsou uvedeny zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše příjmu – 21.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 20.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti – 20.000 Kč. Dále z karty vyplývá, že dne 31. 10. 2020 byly provedeny lustrace v registrech (s odpovědí): ISIR (nenalezen), NRKI a [příjmení] (OK), MVCR (overeno), CEE (OK). Dále je zde uveden výpočet MLS klienta s údaji příjem klienta z žádosti 21.000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3.860 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo [anonymizováno] 4.172 Kč, splátky v [anonymizováno] 0 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1.108 Kč, zbývající MLS klienta 11.860 Kč. Dále je zde uveden výpočet MLS domácnosti s údaji příjem klienta z žádosti 21.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20.000 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo [anonymizováno] 4.172 Kč, splátky v [anonymizováno] 0 Kč, normativní náklady na bydlení 2.680 Kč, životní minimum členů domácnosti 3.860 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 20.000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1.108 Kč, zbývající MLS domácnosti 19.892 Kč.

13. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalovaného soud zjistil, že tato zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 1 ve fázi odmítnuto, 1 existující a 5 ukončených, nesplátkové - 1 existující, kreditní karty - 1 ukončená. Ukončený spotřební úvěr s počátečním datem 6. 6. 2018 a datem ukončení 1. 6. 2019 vykazoval za období 8/2018 až 4/2019 celkem 6 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 2 x 20, 2 x 21 a 1 x 51. Ukončený spotřební úvěr s počátečním datem 22. 1. 2018 a datem ukončení 16. 1. 2019 vykazoval za období 3/2018 až 12/2018 celkem 9 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 3 x 9, 4 x 10 a 1 x 40. Existující osobní úvěr s počátečním datem 27. 12. 2017 a datem ukončení 15. 1. 2024 vykazoval za období 11/2019 až 7/2020 celkem 8 dlužných splátek (poslední za období 7/2020), s délkou dnů po splatnosti 1 x 14, 3 x 15 a 4 x 16. Suma zbývajících splátek činí 158.760 Kč, výše měsíční splátky 3.969 Kč. Předčasně ukončený osobní úvěr s počátečním datem 4. 7. 2017 a datem ukončení 28. 12. 2017 nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Ukončený spotřební úvěr s počátečním datem 2. 6. 2016 a datem ukončení 15. 12. 2017 vykazoval za období 7/2016 až 11/2017 celkem 8 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 3 x 13, 3 x 14 a 1 x 45. Předčasně ukončený osobní úvěr s počátečním datem 26. 1. 2016 a datem ukončení 11. 7. 2017 nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Existující kontokorentní úvěr s počátečním datem 22. 1. 2015 s úvěrovým rámcem 10.000 Kč za období 10/2018 až 9/2020 vykazoval 20 x využitou částku překračující výši úvěrového rámce s tím, že byl využit v každém z měsíců v období shora. Ukončená kreditní karta splátková s počátečním datem 10. 6. 2015 a datem ukončení 23. 1. 2018 s úvěrovým rámcem 5.000 Kč za období 2/2016 až 1/2018 vykazovala celkem 1 dlužnou splátku s délkou dnů po splatnosti 5.

14. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, [příjmení], CEE, s výjimkou skutečností zjištěných z NRKI), nebo z údajů sdělených žalovaným (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené ve smlouvě o úvěru, resp. úvěrové kartě shora), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové zejména v případě tvrzených příjmů žalovaného ve výši 21.000 Kč shora a příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 20.000 Kč shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů domácnosti ve výši 20.000 Kč), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci, a též z důvodu, že tyto se ukázaly být v rozporu s výsledky i omezeného šetření provedeného žalobcem shora. Výpočty MLS (ať už žalovaného nebo domácnosti, obsažené v úvěrové kartě shora), vycházející primárně z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů či příjmů ostatních členů domácnosti, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcova argumentace dokonalostí a spolehlivostí, resp. dalšími přednostmi použití statistického modelu oproti eventuálnímu posuzování vyžádaných dokladů, se ve spojení s nereflektováním dle soudu velmi znepokojivých informací, zjištěných z rejstříku NRKI o úvěrové historii žalovaného (o počtu jeho úvěrů a zejména o jeho platební morálce – počtu splátek v prodlení) a celkové výši ostatních (dle NRKI) dluhů žalovaného v době žádosti o úvěr, i navzdory žalobcově horlivé apologii vysoce sofistikovaných statistických metod, jeví soudu opět jako účelová a realitu chování žalovaného naprosto nepostihující. V situaci, kdy žalovaný (s nijak neověřenou tvrzenou výší jeho příjmu) dlouhodobě využívá nabídku úvěrů, resp. půjček, je průběžně v prodlení s platbami splátek na poskytnuté úvěry, více než rok před žádostí o úvěr průběžně překračuje limit úvěrového rámce kontokorentního úvěru a dluží na existujícím úvěru částku 158.760 Kč, by dle názoru soudu již bylo namístě slovy žalobce minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalovaného. Některé z žalobcových argumentů (např. že běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování, že řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když mají zbytný charakter, že cíleným dotazem na spotřebitele nelze spolehlivě zjistit, kolik má účtů, resp. zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu, kdy je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení) jsou přitom ve zjevném rozporu s jeho argumentací ve prospěch jeho postupu při ověřování úvěryschopnosti (že je výše příjmů a výdajů uvedená žalovaným ve smlouvě resp. v žádosti o úvěr neověřená, nevadí). V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného (zejména chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalovaného vyplývajícího z lustra v NRKI v okamžiku žádosti o úvěr, navíc nekorelující s údaji o výši splátek jiným společnostem, uvedenými v úvěrové kartě), jeví jako zásadní absence údajů o výdajích žalovaného v úvěrové kartě. V úvěrové kartě uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o měsíčních výdajích domácnosti (lze-li vůbec tento údaj považovat za údaj o výdajích žalovaného) je dle názoru soudu očividně povšechný, neúplný a realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. Dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné, resp. žádné další, resp. vyšší výdaje (než splátky existujících úvěrů a výdaje domácnosti). Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z lustra NRKI známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 44.998 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil 3.855 Kč, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 41.143 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 41.143 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení (z toho za období 15. 6. 2021 až 31. 8. 2021 jako kapitalizovaný ve výši 725,35 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě dnem 15. 6. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 31. 5. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne 1. 6. 2021, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 4. 6. 2021 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 14. 6. 2021, v prodlení je žalovaný od 15. 6. 2021). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

30. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

31. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.800 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 2.178 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 1.766 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 3.944 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 86,48 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 3.410,77 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).