5 C 279/2018

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa o zaplacení 5.213,25 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.419 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.419 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2018 do zaplacení, částku ve výši 1.794,25 Kč, úrok ve výši 10,62 % p. a. z částky 15.502 Kč od 21. 11. 2017 do 15. 12. 2017, úrok ve výši 10,62 % p. a. z částky 7.721 Kč od 16. 12. 2017 do 1. 2. 2018, úrok ve výši 10,62 % p. a. z částky 6.421 Kč od 2. 2. 2018 do 25. 4. 2018, úrok ve výši 10,62 % p. a. z částky 4.421 Kč od 26. 4. 2018 do 1. 6. 2018, a úrok ve výši 10,62 % p. a. z částky 2.421 Kč od 2. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2017 dosáhne částky 109.134 Kč, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21.401,27 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 10. 2018, soudu doručenou dne 18. 10. 2018, ve znění dle jejích doplnění včetně částečného zpětvzetí žaloby, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 3.419 Kč (sestávající z nové jistiny úvěru ve výši 2.421 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.419 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2018 do zaplacení, a dále částky ve výši 1.794,25 Kč (sestávající ze smluvní pokuty), úroku ve výši 10,62 % p. a. z částky 15.502 Kč od 21. 11. 2017 do 15. 12. 2017, úroku ve výši 10,62 % p. a. z částky 7.721 Kč od 16. 12. 2017 do 1. 2. 2018, úroku ve výši 10,62 % p. a. z částky 6.421 Kč od 2. 2. 2018 do 25. 4. 2018, úroku ve výši 10,62 % p. a. z částky 4.421 Kč od 26. 4. 2018 do 1. 6. 2018, a úroku ve výši 10,62 % p. a. z částky 2.421 Kč od 2. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2017 dosáhne částky 109.134 Kč.

2. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 5. 9. 2016 (dále také„ smlouva“), a na základě které byl žalovanému dne 20. 9. 2016 poskytnut úvěr ve výši 85.000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v rámci 30 měsíčních splátek ve výši 6.273 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2016 dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 104,61 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobce ke dni 19. 11. 2017 celý úvěr zesplatnil. Do data zesplatnění byla žalobci uhrazena pouze částka v celkové výši 75.203 Kč, po zesplatnění (do dne 1. 6. 2018) žalovaný žalobci zaplatil ještě částku ve výši celkem 13.300 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením splátek č. 8 a 12, u kterých se ocitl v prodlení déle než 30 dnů, se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1 a), b) smluvních ujednání smlouvy po 499 Kč za každou splátku, za dvě splátky tedy v celkové výši 998 Kč, a dále se domáhal zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.7 smlouvy ve výši sazby 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, na které po částečném zpětvzetí žaloby trval ve výši 1.794,25 Kč, přičemž dále trval na úhradě zbylé jistiny úvěru, smluvních úroků a úroků z prodlení ve výších uvedených v bodu 1. tohoto odůvodnění. Žalovaný žalobci ničeho dalšího i přes předžalobní upomínku žalobce nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uvedená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy i veřejným pořádkem. Uvedl, že sjednaná výše úrokových sazeb několikanásobně překračuje obvyklou úrokovou sazbu na trhu (při podpisu smlouvy činila bankovní úroková sazba pouhých 10,62 %). Výše úvěru činila 85.000 Kč, kdy přibližně tato částka byla žalobci žalovaným zaplacena během jednoho roku, přičemž žalovaný žalobci následně zaplatil další drobné částky a dále pak dne 4. 4. 2018 částku 60.840 Kč. Dále uvedl, že smlouva je neplatná jako celek či v jednotlivých částech týkajících se úroků z úvěru, systému smluvních pokut, přirůstání úroků k jistině apod. Žalovaný proto namítl absolutní neplatnost celé smlouvy i pro rozpor s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření smlouvy a rovněž pro rozpor s povinností žalobce řádně s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, což žalobce neučinil. Žalovaný tak navrhl zamítnutí žaloby.

4. K jednání soudu dne [datum] se dostavila právní zástupkyně žalobce a právní zástupce žalovaného.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

6. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného měl činit výši 16.000 Kč a blíže neurčené výdaje žalovaného společně s jeho manželkou pak měly být ve výši 3.800 Kč, dále za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní měly výdaje činit částku 4.000 Kč, výdaje celkem tedy 7.800 Kč. Volné zdroje žalovaného coby příjmy minus výdaje tak žalobce vypočetl na 8.200 Kč. Jako doklady užité k ověřené úvěruschopnosti žalovaného byly uvedeny kopie občanského průkazu, důchodový výměr, a výpis z bankovního účtu. Na základě uvedeného byl úvěr žalobcem dne 20. 9. 2016 žalovanému schválen.

7. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného k měsíci červenci 2016 činil 16.824 Kč a k měsíci červnu 2016 pak 19.627 Kč.

8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl do pracovního poměru nastoupit téhož dne na pozici [anonymizováno].

9. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento byl vystaven pro osobu žalovaného.

10. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 5. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný coby žadatel o úvěr souhlasil s vyplacením úvěru na osobní účet [jméno] [příjmení], kdy tato současně na téže listině prohlásila, že z jejího účtu budou hrazeny měsíční splátky úvěru dle povolení k inkasu.

11. Z příkazu k povolení inkasa soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zadala příkaz k povolení inkasa z jejího účtu ve prospěch účtu žalobce uvedeného v návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru.

12. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 9. 2016 ve spojení s dodejkou žalovanému ze dne uložení 22. 9. 2016 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy doručením tohoto oznámení žalovanému mělo dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 85.000 Kč, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila výši 188.190 Kč. Součástí oznámení byl splátkový kalendář.

13. Z vlastnoručně podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 5. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný coby úvěrovaný podal žalobci coby úvěrujícímu návrh za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 85.000 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba činila 104,61 % ročně. Úvěr měl být uhrazen v 30 měsíčních splátkách po 6.273 Kč, celková částka k úhradě činila 188.190 Kč, (uvedené soud zjistil rovněž z předsmluvního formuláře). Žalobce k uvedenému návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru připojil dne 20. 9. 2016 akceptační doložku.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že dne 20. 9. 2016 byla vyplacena finanční částka ve výši 85.000 Kč s variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy, a to na účet [jméno] [příjmení], s jejímž vyplacením právě na tento účet dal žalovaný souhlas.

15. Z karty klienta sodu zjistil, že žalovaný na poskytnutou částku ve výši 85.000 Kč zaplatil celkem částku 88.503 Kč.

16. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátku č. 8 splatnou dne 17. 5. 2017 a splátku č. 9 splatnou dne 17. 6. 2017, přičemž v rámci výzvy žalobce žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč.

17. Z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 11. 2017 soud zjistil, že žalobce k tomuto dni úvěr zesplatnil, přičemž k tomuto dni činila dle žalobce dlužná částka výši 76.373 Kč.

18. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátku č. 12 splatnou dne 17. 9.2017, splátku č. 13 splatnou dne 17. 10. 2017, přičemž v rámci výzvy žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 998 Kč.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 9. 2018 ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

21. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

22. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

23. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

24. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

27. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

28. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru).

29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

30. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tento uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento se řádně zabýval pouze příjmy žalovaného, nikoli však již jeho výdajovou stránkou, kdy se spokojil pouze s výdajovými údaji uvedeným žalovaným, aniž by k těmto předložil jakékoli dokumenty, ze kterých žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy soudu není vůbec zřejmé, jak k těmto výším dospěl, respektive ke skutečnosti, že výdaje žalovaného představují skutečně pouze uvedených výší. Ostatně z listiny označené jako hodnocení klienta přitom ani nevyplývá, že by žalobce řádně ověřoval výdaje žalovaného, kdy mezi doklady předloženými k hodnocení klienta měl být ke zjištění výdajové stránky žalobci předložen pouze výpis z bankovního účtu žalovaného, přičemž v řízení nebyl doložen ani tento, (žalobce soudu doložil pouze výpis bankovního z účtu [jméno] [příjmení]). Soud proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně. Soud pak má za prokázané, že na základě této neplatné smlouvy byla žalobcem ve prospěch žalovaného poskytnuta částka 85.000 Kč. Žalovaný tak byl povinen tuto částku žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Jelikož soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobci částku celkem 88.503 Kč (z toho částku 75.203 Kč do okamžiku zesplatnění celé částky, a částku 13.300 Kč po zesplatnění do dne 1. 6. 2018), jak ostatně tvrdil sám žalobce, uhradil tak žalobci plně na jistinu, tak na případný úrok z prodlení, na který by měl žalobce nárok z dlužné zbývající částky jistiny po zesplatnění, tj. z částky 9.797 Kč, nejdříve ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne 20. 11. 2017 do dne 25. 4. 2018, kdy žalovaný, dle skutkových tvrzení žalobce o jednotlivých splátkách žalovaného, zcela splatil poskytnutou jistinu 85.000 Kč, což činí na úroku z prodlení částku 339,23 Kč. Z důvodu shledání absolutní neplatnosti smlouvy tak již žalobce nemá právo na úhradu žádných jiných nároků než těch přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovaný splatil v plné výši dokonce nad rámec svých povinností. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. S ohledem ke smluvní pokutě soud nadto dodává, že tato byla sjednána v rozporu s dobrými mravy kumulativně za porušení téže povinnosti coby prodlení žalovaného s úhradou dluhu, což není přípustné, proto by ji soud žalobci nepřiznal, i kdyby žalobce dostál své povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náklady žalovaného potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále („ a t.“), kdy advokátovi žalovaného náleží odměna za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, a podání ze dne 3. 9. 2021) dle § 11 odst. 1, písm. a), d) a. t. po 4.500 Kč za úkon právní pomoci dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t. vypočtený z tarifní hodnoty ve výši 84.614,38 Kč (základ původního předmětu řízení před částečným zpětvzetím žaloby), a dále mu dle § 11 odst. 1, písm. g) a. t. přiznal odměnu za jeden úkon právní pomoci (účast na jednání dne 21. 7. 2022) ve výši pouze 1.500 Kč za úkon právní pomoci dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4. a. t. vypočtený z tarifní hodnoty ve výši 5.213,25 Kč, neboť ke dni 12. 3. 2022 nabylo právní moci rozhodnutí zdejšího soudu o částečném zastavení řízení, kdy předmětem řízení zůstala pouze částka 5.213,25 Kč s příslušenstvím, a dále mu k uvedené odměně ve výši celkem 15.000 Kč přiznal čtyři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náhrada za právní pomoc tak celkem činí výši 16.200 Kč. Soud žalovanému přiznal rovněž náhradu cestovného na jednání dne [datum] za cestu na trase [obec] - [obec] a zpět, které vypočetl za pomoci vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2021, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále„ vyhláška“) následovně. Sazba základní náhrady (amortizace) za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel 4,70 Kč (§ 1 písm. b) citované vyhlášky). Výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí 44,50 Kč za 1 litr benzinu 95 oktanů (§ 4 písm. a) citované vyhlášky). Dále s ohledem na spotřebu pohonných hmot vozidla v průměru 6,9 l /100 km dle technického průkazu, cenu 44,50Kč benzinu dle § 4 písm. a) citované vyhlášky, na účtovaných 140 km, a náhradu za používání silničních motorových vozidel v souladu s § 1 písm. b) citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km, odpovídají náklady na cestovné částce 1.106,55 Kč; jelikož však žalovaný za cestovné vyúčtoval částku ve výši pouze 1.087 Kč (bez DPH), přiznal mu ji soud v této výši. Soud žalovanému přiznal také požadovanou náhradu za promeškaný čas na cestě v délce 2 hodin (4 půlhodiny) ve výši 400 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 a. t., kdy advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalovaného představuje částku ve výši 17.687 Kč bez DPH, přičemž jelikož je právní zástupce žalovaného plátcem DPH, soud mu uvedenou částku přiznal navýšenou o 21 %, což činí částku 21.401,27 Kč včetně DPH, která je splatná na účet právního zástupce žalovaného (§149 odst. 1 o. s. ř.), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).