5 C 280/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 29.024,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.500 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 2.151,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16.651,99 Kč od 9. 8. 2018 do 30. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.151,99 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14.500 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16.651,99 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení, a částky 12.372,43 Kč <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 9. 9. 2020, doplněnou upřesněním žalobního návrhu, soudu doručeným dne 5. 2. 2021, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 16.651,99 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16.651,99 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16.651,99 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení, a dále částky 12.372,43 Kč (odpovídající smluvní pokutě).

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 8. 6. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 19.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti před podpisem smlouvy dne 8. 6. 2017. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru, a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to formou 14 pravidelných rovnoměrných splátek, přičemž poslední byla splatná dne 8. 8. 2018. Žalovaný neplnil svůj závazek ze smlouvy řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 společnosti [právnická osoba] a následně touto společností smlouvou ze dne 26. 5. 2020 na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, zaslanou mu právním zástupcem žalobce, leč bezvýsledně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 8. 6. 2017, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na hotovosti v místě jeho bydliště částku 19.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku ve výši 34.552 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.468 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 19.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce společnosti [právnická osoba] částku celkem 4.500 Kč (dne 9. 6. 2017 částku ve výši 2.500 Kč a dne 17. 7. 2017 částku ve výši 2.000 Kč) a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci již neuhradil ničeho.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a z přílohy k této smlouvě soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena společnosti [právnická osoba]

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, z přílohy k této smlouvě a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

10. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěryschopnosti žalovaného a jeho finanční situace - jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, provedl ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků (SOLUS, NRKI) ve smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku. Dále bylo rešerší v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí ověřeno, že žalovaný u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu a že proti němu není vedeno exekuční řízení. Všechny výsledky rešerší v databázích dlužníků shora byly negativní a v době poskytnutí úvěru tak nic nenasvědčovalo tomu, že by ze strany žalovaného mohlo dojít k nesplácení úvěru. Výstupy z těchto databází nejsou žalobcem přiloženy, protože žalovaný v nich neměl záznam. Poskytovatel úvěru si dále před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádal od žalovaného informace o jeho osobních a majetkových poměrech, přičemž vycházel z toho, že žalovaný jedná v právním styku poctivě v souladu s ustanovením § 6 o. z. a že mu předkládá pravé a nefalšované podklady a že mu poskytuje pravdivé a úplné informace. Ohledně poměrů žalovaného bylo takto konkrétně zjištěno, že jde o pracujícího muže ve středním věku [anonymizováno] let, který je svobodný, bezdětný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve vlastním rodinném domě, pracuje na plný úvazek jako zedník na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou s firmou [právnická osoba], jeho celkové měsíční čisté příjmy činí 7.500 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 4.000 Kč. Následně posoudil jeho příjmy (po odečtení výdajů) jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o jeho úvěruschopnosti s tím, že žalovanému lze s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů (3.500 Kč měsíčně) a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu poskytnout spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou uvedenou v úvěrové smlouvě ve výši 2.468 Kč měsíčně.

11. Žalobce předložil soudu žádost žalovaného o úvěr z 8. 6. 2017, kopii občanského průkazu žalovaného, ústřižky pro příjemce poštovních poukázek B na jméno žalovaného od [obec] [anonymizována tři slova], [obec], ve výši 7.047 Kč a 8.246 Kč, dodatek k pracovní smlouvě ze dne 31. 12. 2012, mzdový výměr na jméno žalovaného od [právnická osoba] ze dne 2. 1. 2015.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 6. 2017, podepsané žalovaným, soud zjistil, že v této žádosti žalovaný požádal o úvěr ve výši 19.000 Kč na 14 měsíců, se splátkami ve výši 2.468 Kč splatnými 20. dne v měsíci počínaje měsícem červencem. V této žádosti žalovaný uvedl, že ve svém aktuálním zaměstnání je zaměstnán od 1. 1. 2013, nejedná o skončení pracovního poměru ani není ve výpovědní době. Jako svůj jediný příjem žalovaný uvedl částku 7.500 Kč (v kolonce Mzda, příjem z podnikání), jako své celkové měsíční výdaje částku 4.000 Kč, sestávající z výdajů na bydlení a energie ve výši 2.000 Kč, a z výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2.000 Kč. Rozdíl mezi takto uvedenými příjmy a výdaji, v žádosti označený jako použitelný měsíční příjem, tak činí částku 3.500 Kč. Žalovaný dle žádosti vlastní nemovitosti (myšleno zřejmě bydlení v nemovitosti v jeho vlastnictví), je svobodný a nemá žádné vyživované dítě do 26 let, má dokončené střední vzdělání.

13. Z ústřižků pro příjemce poštovních poukázek B na jméno žalovaného od [obec] [anonymizována tři slova], [obec], soud zjistil, že na základě těchto poukázek byly žalovanému vyplaceny částky ve výši 7.047 Kč (podáno 6. 2. 2017) a 8.246 Kč (podáno 18. 5. 2017).

14. Z dodatku k pracovní smlouvě, uzavřené dne 1. 3. 2012 mezi [právnická osoba], s. r. o. jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, ze dne 31. 12. 2012, soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného u této společnosti se od 1. 1. 2013 mění na pracovní poměr na dobu neurčitou.

15. Z mzdového výměru od [právnická osoba] ze dne 2. 1. 2015, vystaveného na jméno žalovaného, soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2015 byla žalovanému stanovena základní měsíční mzda ve výši 15.000 Kč.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

32. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť je jen částečná a neúplná (lustrace v registru SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku, resp. v centrální evidenci exekucí), a z tohoto důvodu sama o sobě nedostatečná. Dále co se týče tvrzených příjmů žalovaného, v žádosti o úvěr shora uvedený pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 7.500 Kč neodpovídá údaji vyplývajícímu z předloženého mzdového výměru žalovaného shora. Tento tvrzený příjem sice zhruba koreluje s údaji uvedenými na ústřižcích poštovních poukázek shora, v jejich případě se však jedná o platby nikoli od zaměstnavatele, nýbrž od [obec] [anonymizována tři slova], navíc bez uvedení důvodu platby, a tedy o údaj ve vztahu k příjmu ze zaměstnání ničeho nevypovídající, resp. nepřezkoumatelný, a dále se jedná o platby za dosti vzdálená časová období, a i z tohoto důvodu se proto jedná o údaj postrádající jasnou, resp. dostatečnou výpovědní hodnotu. Nesoulad těchto jednotlivých údajů rovněž u soudu nevyvolává dojem, že by postup právního předchůdce žalobce mohl být označen za pečlivý a řádný, a tudíž jím učiněný závěr v rámci posouzení úvěryschopnosti žalovaného za důvěryhodný a neúčelový. Soud však zejména dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla zmíněna pouze v žádosti o úvěr shora, na základě údajů uvedených žalovaným, bez jejich bližší specifikace a uvedení zdrojů, umožňujících jejich ověření. Údaje o pravidelných měsíčních výdajích, obsažené v žádosti o úvěr shora, zahrnující výdaje na bydlení a energie, resp. dopravu, jídlo a osobní náklady, které jsou uvedeny jako jediné pravidelné výdaje žalovaného, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a jeví se tak jako účelově resp. pro forma uváděné. Validita výsledku vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, a stejně tak je dle názoru soudu těžké si představit, že by žalovanému k pokrytí jeho výdajů (k uvedeným účelům) stačila tvrzená suma 4.000 Kč měsíčně. A i při hypotetickém pominutí této pochyby se soud rovněž tak nemůže ztotožnit s žalobcovým závěrem, že (z údajů uvedených v žádosti o úvěr vyplývající) existence volné disponibilní částky ve výši 3.500 Kč měsíčně, při předpokládané výši splátky úvěru 2.468 Kč měsíčně generující pro žalovaného zůstatek finanční rezervy ve výši 1.032 Kč měsíčně, mohla právního předchůdce žalobce důvodně přivést k závěru shledat žalovaného způsobilým získat za těchto podmínek poskytnutý úvěr. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

33. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 19.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 4.500 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 14.500 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 14.500 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 31. 7. 2020 (žalobce žalovaného v předžalobní upomínce a výzvě k plnění ze dne 24. 7. 2020 vyzval k úhradě dlužné částky bez stanovení lhůty k plnění, dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 27. 7. 2020, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 30. 7. 2020 považuje výzva za doručenou, splatnost proto nastala dne 30. 7. 2020, v prodlení je žalovaný od 31. 7. 2020). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku shora.

34. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.