5 C 285/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 41.499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.740 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 31.002 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.886,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.286,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20.549,83 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 14.809,83 Kč ve výši 10 % ročně od 12. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 20.549,83 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, částky 4.757 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 724,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.273,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2.842,72 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 2.842,72 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 23. 8. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 8. 2023, soudu doručeným dne 23. 8. 2023, vůči žalované domáhal zaplacení částky 36.742 Kč spolu s příslušenstvím (nárok č. 1) a částky 4.757 Kč spolu s příslušenstvím (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 25. 7. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, tuto skutečnost žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 21.542 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.472 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9.700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7.370 Kč. Celkovou částku (součet poskytnuté zápůjčky a poplatku) se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkově zaplatila právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) částku ve výši 9.800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s účinností k témuž dni, na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 22. 3. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, tuto skutečnost žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 8.917 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč. Celkovou částku (součet poskytnuté zápůjčky a poplatku) se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 5. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkově zaplatila právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) částku ve výši 14.160 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s účinností k témuž dni, na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

5. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 25. 7. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 25.000 Kč, z toho částka ve výši 5.300 Kč byla použita na splacení (refinancování) dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] zbylá částku ve výši 19.700 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti v místě bydliště při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21.542 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, resp. výše poslední splátky činila 758 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka vyplacená žalované činila 19.700 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 9.800 Kč.

8. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 22. 3. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku 10.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.917 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, resp. výše poslední splátky činila 273 Kč.

9. Ze smlouvy o půjčce shora, z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 10.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 14.160 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 30. 1. 2022, adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci a žalovaná byla o této skutečnosti informována a současně vyzvána k uhrazení dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022, adresované žalované, a z podacího lístku ze dne 3. 8. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ji upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

13. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 21. 8. 2023, soudu doručeným dne 23. 8. 2023, sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 25. 7. 2018 a 22. 3. 2018, a byly ověřeny z výměru důchodu, resp. ze složenek. Žalobce ani jeho právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne 25. 7. 2018 uvedla, že má příjem ze starobního důchodu, její měsíční příjem činí 34.589 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále žalovaná v zákaznické kartě ze dne 22. 3. 2018 uvedla, že má příjem ze starobního důchodu, její měsíční příjem činí 23.679 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

14. Ze zákaznické karty na jméno žalované ze dne 25. 7. 2018 soud mimo jiné zjistil, že žalovaná je starobní důchodkyní, její pravidelný měsíční příjem měl tvořit celkem částku 34.589 Kč, z toho její čistý příjem částku 7.589 Kč, její ostatní příjmy částku 9.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti částku 18.000 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny jako externí splátky zápůjček dle žadatele ve výši 600 Kč, interní splátky PF ve výši 630 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 1.000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl uveden výměr důchodu rok 2018. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, počet vyživovaných osob činí 0, není majitelem automobilu a druh bydlení – spoluvlastník.

15. Ze zákaznické karty na jméno žalované ze dne 22. 3. 2018 soud mimo jiné zjistil, že žalovaná je starobní důchodkyní, její pravidelný měsíční příjem (průměr za poslední tři měsíce) měl tvořit celkem částku 23.679 Kč, z toho její čistý příjem částku 7.679 Kč, její ostatní příjmy částku 10.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti částku 6.000 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny jako externí splátky zápůjček dle žadatele ve výši 0 Kč, interní splátky PF ve výši 1.200 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 3.000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny složenky důchod. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, počet vyživovaných osob činí 0, není majitelem automobilu a druh bydlení – spoluvlastník. Jako důvod zápůjčky jsou uvedeny běžné výdaje domácnosti.

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smluv o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o zápůjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznických karet shora) ani neoznačil (kromě výměru důchodu a složenek od výplaty důchodu) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. Ohledně příjmů žalované soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak ze starobního důchodu žalované, a doloženy měly být údajně výměrem důchodu, resp. složenkami od výplaty důchodu shora, jednak z ostatních příjmů žalované, resp. z dalších čistých příjmů domácnosti, nijak blížeji nepopsaných, nekonkretizovaných, nespecifikovaných a nedoložených, a tudíž zcela nepřezkoumatelných. Žalobce ani jeho právní předchůdce se též nijak nevypořádali se skutečností, že údaje o těchto příjmech se v jednotlivých zákaznických kartách od sebe značně liší, byť mezi jejich sdělením do zákaznických karet uplynula poměrně krátká doba cca čtyř měsíců, tuto skutečnost nijak nereflektoval, přičemž v otázce dalších čistých příjmů domácnosti se jednalo o nárůst dokonce trojnásobný. Ve spojení s nepřezkoumatelností těchto údajů se tak jejich uvedení a zohlednění při posuzování úvěryschopnosti žalované soudu jeví jako jednoznačně účelové, resp. pro forma uváděné. Ohledně výdajů žalované byly uvedeny jako její běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 1.000 Kč, spolu s externí splátkou zápůjček dle žadatele ve výši 600 Kč a interní splátkou v rámci [anonymizováno] ve výši 630 Kč (zákaznická karta ze dne 25. 7. 2018), resp. odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 3.000 Kč spolu s interní splátkou v rámci [anonymizováno] ve výši 1.200 Kč (zákaznická karta ze dne 22. 3. 2018), a to rovněž bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu obdobně jako u ostatních příjmů shora jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalované se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované, popsané pouze obecně jako odhadované měsíční výdaje, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu (nota bene v situaci žalovanou tvrzených celkových měsíčních příjmů) žádné další výdaje, resp. měla měsíční výdaje (bez započítání splátek shora) v pouze uváděné výši 1.000 Kč, resp. 3.000 Kč. Nadto soud ze zákaznických karet shora a ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 7. 2018 zjistil, že žalovaná již čerpala jiné, dosud nesplacené úvěry, a že část zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce shora byla použita na splacení, resp. refinancování jiné, starší a dosud nesplacené zápůjčky. Uvedená skutečnost rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované další poskytnuté zápůjčky řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedené smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaných nároků č. 1 a č. 2 na základě neplatných smluv právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částky ve výši 19.700 Kč a 10.000 Kč, tedy celkem částku ve výši 29.700 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila částky ve výši 9.800 Kč a 14.160 Kč, tedy celkem částku ve výši 23.960 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 5.740 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 5.740 Kč za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 12. 3. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 24. 2. 2022, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 1. 3. 2022 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 11. 3. 2022 (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 12. 3. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 10 % ročně a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

36. Protože soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatné, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalované žádné náklady nevznikly.