Okresní soud Brno-venkov · Rozsudek

5 C 293/2025

č. j. 5 C 293/2025-59

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-01-15 · ZASTAVENI,VYHOVENI · ECLI:CZ:OSBV:2026:5.C.293.2025.59

Citované zákony (6)

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13.864 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,částky , částka, ,zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku , částka, ,do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem, doručeným soudu dne , datum, , doplněným podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky , částka, . Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, , s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet dle podmínek smlouvy, a to do 30 dnů od jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, když žalobci ani jeho právním předchůdcům neuhradil ničeho. Z důvodu prodlení s plněním delším než 14 dní vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, . Dále mu vznikla povinnost uhradit , částka, za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a , částka, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu, a dále povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena na společnost , právnická osoba, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , která následně danou pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř., jejíž přílohou bylo oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky.

2. Podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vzal žalobce návrh částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, co do částky , částka, představující neuhrazený řádný úrok, co do částky , částka, představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky , částka, představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky , částka, představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky , částka, představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a co do částky , částka, představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení, s tím, že žádá o vydání vyplacené částky úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení.

3. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním ze dne , datum, částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

6. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

7. K prokázání skutkových tvrzení žalobce soudu předložil předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z , datum, , všeobecné obchodní podmínky firmy , právnická osoba, ., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , oznámení od , právnická osoba, . o provedení příkazu k úhradě platby ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, , vlastník , právnická osoba, ., ve prospěch účtu č. , č. účtu, dne , datum, pod variabilním symbolem , var. symbol, , s popisem , Anonymizováno, , seznam e-mailových upomínek, seznam SMS upomínek, výzvy k uhrazení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek , Anonymizováno, ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, předžalobní výzvu dle § 142 o. s. ř. ze dne , datum, , adresovanou žalovanému, s podacím archem ze dne , datum, . V souladu s § 128 o. s. ř. podal soud rovněž žádost o sdělení skutečností ke , právnická osoba, ., a to ohledně vlastnictví a práva nakládat s účtem č. , Anonymizováno, v období kolem , datum, a sdělení, zda byla v tomto období na tento účet pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána platba ve výši , částka, , od koho a z jakého účtu.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav tak, jak jej žalobce vylíčil v žalobě.

9. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložil, naopak uvedl, že žádné důkazy k tomuto nemá k dispozici. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že toto nebylo žalobcem prokázáno.

22. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor, resp. na úkor jeho právního předchůdce bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a že žalovaný doposud žalobci ani žádnému z jeho právních předchůdců na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši , částka, a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci uhradit, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch účastníků ve věci byl pouze částečný a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.