5 C 302/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 123.534,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky , částka, ,úroku ve výši 6,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem, doručeným soudu dne , datum, , doplněným podáním ze dne , datum, , doručeným soudu téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, , s úrokem ve výši 6,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. úvěrového účtu , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku, spolu s úrokem ve výši 6,4 % ročně, formou 64 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, vždy k 13. dni v příslušném kalendářním měsíci, počínaje dnem , datum, , poslední splátka dne , datum, . Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, poslední splátku uhradil dne , datum, , a proto právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Následně dnem , datum, přešla práva věřitele úvěru na žalobkyni na základě Smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem shora. Žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a z akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že tuto smlouvu č. , hodnota, uzavřeli právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . a žalovaný. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut částečně účelový spotřebitelský úvěr – , Anonymizováno, v celkové výši , částka, s pevnou, předem stanovenou dobou splatnosti a předem stanovenou výší jednotlivých splátek, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 6,40 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účty, uvedené ve smlouvě, část ke splacení konsolidovaného úvěru č. , hodnota, (účelová část), a zbývající část převodem na běžný účet žalovaného (neúčelová část), splatný formou 64 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši , částka, , splatnými vždy 13. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje dnem , datum, .

5. Z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne , datum, byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši , částka, , označená jako , Anonymizováno, úvěr do , Anonymizováno, .

6. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku neuhrazení dlužných splátek úvěru ani na základě početných upomínek zesplatnil žalobce celý úvěr ke dni , datum, .

7. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši , částka, do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Z dodejky na jméno žalovaného s potvrzením o nevyzvednutí zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal.

8. Ze sdělení žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši , částka, .

9. V odpovědi na výzvu soudu k doložení veškerých dokumentů užitých k ověření úvěruschopnosti a finanční situace žalovaného – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce soudu sdělil, že úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána dle informací získaných od žalovaného, kdy žalovaný prohlásil svou příjmovou a výdajovou stránku. Údaje poskytnuté žalovaným jsou uvedeny v návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, tyto pak , Anonymizováno, ověřila a dále doplnila údaji z interních databází, z externích zdrojů (jako BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a využila i státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V databázi BRKI (centrální registr dlužníků) ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a poskytnuté úvěry, v insolvenčním rejstříku ověřila, že v době úvěrové žádosti nebyl žalovaný v insolvenčním řízení. Žalovaný tvrdil, že jeho průměrný příjem činí , částka, , což , Anonymizováno, ověřila v interních databázích. Výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru zahrnovaly splátky závazků, které činily , částka, (v této částce je zahrnuta i splátka úvěru, který byl v rámci žádosti konsolidován) a dále nutné životní náklady, jež zahrnují náklady na bydlení a náklady ostatní (jídlo, ošacení, léky, atd.). Žalovaný uvedl náklady ve výši , částka, . , Anonymizováno, tento údaj ověřila za použití zákonem stanovených parametrů jako jsou normativní náklady na bydlení (nařízení vlády č. 580/2020 Sb.) a životní minimum (nařízení vlády č. 61/2020 Sb.). V době žádosti bylo trvalé bydliště žalovaného v obci , adresa, , uvedl že bydlí ve vlastním bytě, je svobodný, v domácnosti je sám. Dle uvedených parametrů činily normativních náklady na bydlení v době žádosti , částka, a životní minimum , částka, (rok 2021, jednotlivec). S ohledem na uvedené činily nutné životní náklady žalovaného v době žádosti , částka, (4.932 + 3.860). Splátka nového úvěru činila , částka, . Splátkové zatížení po poskytnutí úvěru tudíž činilo , částka, (9.738 + 2.589). Z uvedeného vyplývá, že poté co žalovaný z příjmu uhradil splátky úvěrů (včetně nového úvěru), zbyla mu k uspokojení nutných výdajů částka , částka, .Na základě zjištěných skutečností učinila , Anonymizováno, závěr, že žalovaný má ke splácení úvěru dostatek volných prostředků, když jeho příjmy činily , částka, , splátky závazků činily , částka, a nutné životní náklady , částka, . Nebyl tudíž žádný důvod pochybovat o jeho schopnosti úvěr splatit. Žalobce tak má za to, že jeho právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil řádně a s odbornou péčí, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen své závazky plnit řádně a je tudíž úvěruschopný.

10. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru shora soud zjistil, že žalobce v ní uvedl stav svobodný, počet členů domácnosti 1, typ bydlení byt v osobním vlastnictví. V údajích o zaměstnání uvedl, že je zaměstnán na pozici řidič/security/ostraha/správce od , datum, na dobu neurčitou u , právnická osoba, ., jeho celkový měsíční příjem činí , částka, . Jako výdaje uvedl celkové splátky ve výši , částka, , výše limitu na kreditních kartách , částka, , výše limitu kontokorentních úvěrů , částka, a celkové měsíční výdaje domácnosti , částka, .

11. Žádné jiné listiny užité k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce soudu nepředložil.

12. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

13. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

21. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

22. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru shora jeho právní předchůdce tuto úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků), jednak ze skoupých (a nedoložených) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši , částka, měsíčně dle zákonem stanovených parametrů, pracujících se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení).Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v BRKI, resp. vypočtených za použití statistických dat), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje (například náklady na dopravu, popř. ubytování a stravu v místě výkonu práce). Soud nemá nijak za prokázáno, že tato skutečnost byla právním předchůdcem žalobce reflektována, a závěr právního předchůdce žalobce obsažený v podání žalobce ze dne , datum, shora, že žalovaný má ke splácení úvěru dostatek volných prostředků, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako účelový a nevalidní, a to zejména v situaci, kdy prostým matematickým výpočtem , částka, (tvrzený příjem žalovaného) – , částka, (splátkové zatížení žalovaného po poskytnutí úvěru) – , částka, (nutné životní náklady žalovaného v době žádosti o úvěr shora) lze dojít k částce , částka, , což by měla být částka zbývající měsíčně žalovanému na pokrytí všech jeho ostatních případných výdajů, včetně například těch neočekávaných. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc jeden z nich je nově poskytovaným úvěrem konsolidován), rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

24. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, . Žalovaný na poskytnutou částku uhradil , částka, , proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný sice dostal už dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne , datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 7 dnů od data splatnosti , datum, , dle dodejky byla výzva podána , datum, a doručena byla dle § 573 o. z. dne , datum, ), splatnost proto nastala dne , datum, (§ 607 o. z.) a v prodlení je žalovaný od , datum, . Žalobce však žádal o přiznání úroku z prodlení až od , datum, a proto mu byl tento přiznán až od tohoto jím požadovaného data. Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

25. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

26. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovala částka ve výši , částka, , kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Žalobci dále vznikl nárok na paušální náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující , částka, za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tedy celkem na částku ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 70,16 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).