5 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7.032 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se o zaplacení částky 7.032 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.815,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.240,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.239,01 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4.118,23 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 v doplněném znění, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7.032 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.815,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.240,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.239,01 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok ve výši 15 % ročně z částky 4.118,23 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo dne 31. 7. 2015 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] (dále„ smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky v pevně stanovené výši 1.444 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.750 Kč. Uvedené se žalovaná zavázala zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 11. 2018. Celkově žalovaná uhradila částku 20.240 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila úvěr v plné výši ve sjednané lhůtě do 30. 9. 2016, požadoval žalobce vyjma zákonného úroku z prodlení rovněž smluvní úrok ve výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny od data 1. 10. 2016, které označil za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupena žalobci, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce žalované zaslal rovněž předžalobní výzvu.

2. Žalovaná ve věci podala odpor, který doplnila podáním ze dne 16. 12. 2021, ve kterém mimo jiné uvedla, že poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč přeplatila o 5.000 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že se účastníci nevyjádřili ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud jejich souhlas presumoval a ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přičemž ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 31. 7. 2015, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel a žalovaná jako dlužník což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 15.000 Kč jako úvěr, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s úrokem ve výši 1.444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.078 Kč, a inkasním poplatkem za platby v hotovosti ve výši 3.750 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč. Dále je ve smlouvě uveden závazek žalované, že bude veškeré platby věřiteli činit v hotovosti. První strana smlouvy je sepsána formulářovou formou, kde je ručně, velkým písmem vepsán fixní úrok ve výši 1.444 Kč, přičemž na druhé straně je současně malým předtištěným písmem uvedena informace o různých výších úrokové sazby v závislosti na délce splatnosti úvěru, v případě splatnosti na 14 měsíců se jednalo o úrok ve výši 15 % ročně.

5. Z tabulky přehledu plateb soud zjistil, že poslední platba od žalované byla ze dne 17. 11. 2018 a celkově žalovaná zaplatila částku 20.240 Kč.

6. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], [IČO], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, avšak tento není bankovním subjektem.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že pohledávka věřitele z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce, a o této skutečnosti byla žalovaná informována.

9. Z výzvy datované dnem 23. 11. 2020 a z poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy nazvané jako smlouva o úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. s. ú.“), ve které je žalovaná označena jako„ dlužník“, a kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z.

11. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dále dle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. V souladu s § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

16. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě (§ 6 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb.).

17. Podle § 551 až §554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

18. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o s úvěru poskytl žalované při podpisu této smlouvy dne 31. 7. 2015 částku 15.000 Kč v hotovosti za úrok 1.444 Kč, a žalovaná měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 16.444 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Do doby splatnosti smlouvy 30. 9. 2016 uhradila částku 14.540 Kč, a dostala se tak s částkou ve výši 1.904 Kč od 1. 10. 2016 do 31. 8. 2017, kdy uhradila celou výši oprávněného nároku, do prodlení, které za toto období činilo částku 140,67 Kč. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku 20.240 Kč, lze uzavřít, že žalovaná uhradila celkový nárok žalobce, a to nad rámec tohoto nároku spočívajícím v jistině 15.000 Kč, úroku 1.444 Kč a úroku z prodlení 140,67 Kč. Proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

21. S ohledem k ostatním nárokům soud dodává, že ujednání uhradit žalobci úhrady a poplatky různého charakteru - za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní splácení v místě bydliště považuje za sjednané v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z., při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky, navíc s ohledem na výši těchto částek, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatné. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 15 %, soud tento považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy tento stanoven zřejmou fixní částkou 1.444 Kč, která je navíc vepsána velkým písmem, ručně, přičemž různé výše procentního úroku jsou pak zmíněny v kontextu počtu splátek až na straně druhé, kdy z těchto nikterak nevyplývá, že bude úvěr a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou. Nadto je procentní úrok na druhé straně smlouvy uveden písmem drobným a formulářově předtištěným. Uvedené tak činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednou a matoucí, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým, ručně vepsaným písmem uvedena pevná částka, a další úrok uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení je v této obsažen pouze okrajově, malým písmem v rámci předtištěného formuláře, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení byla plně úspěšná žalovaná, jelikož však této žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.