5 C 55/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 72.850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.850 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 41.000 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.850 Kč od 7. 6. 2022 do 8. 7. 2022 úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.000 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12.309,90 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 2.000 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 25.000 Kč <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 26. 10. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 47.850 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.850 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12.309,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, dále částky 25.000 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 18.596 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 23. 7. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy dne 23. 7. 2018. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím ve čtrnácti měsíčních splátkách celkem částku ve výši 93.000 Kč do 23. 9. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil částku ve výši 43.150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] převedena v rámci převodu části závodu původního věřitele na společnost [právnická osoba] a následně tímto přechodným věřitelem postoupena na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, resp. dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 postoupena s účinností ke dni 6. 6. 2022 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 21. 6. 2022. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 5. 10. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 23. 7. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost společností [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na hotovosti částku 50.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 91.000 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 6.500 Kč, přičemž první splátka je splatná do 23. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena.

6. Ze smlouvy o úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 50.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce 43.150 Kč a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci již neuhradil ničeho.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], a z notářského zápisu notářky v [obec] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], spis. zn. NZ [číslo], [spisová značka], soud zjistil, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba]

8. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, z přílohy k této dílčí smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, adresovaného žalovanému, a z podacího archu k tomuto oznámení ze dne 23. 6. 2022 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován a dále byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 5. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřil na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 50.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 17.963 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 6.500 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 11.463 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný předložil obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření své totožnosti a měsíčních výdajů dokumenty, a to faktury – daňové doklady. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši. Dále žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl žalovaný v takovém rejstříku veden.

11. Žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobce předložil soudu tři faktury za zednické práce, provedené žalovaným jako OSVČ pod jeho IČ, a to fakturu č. 0.11.2018 z 15. 4. 2018 na částku ve výši 32.540 Kč, fakturu č. 0.12.2018 z 28. 5. 2018 na částku ve výši 37.200 Kč, a fakturu č. 0.13.2018 z 22. 6. 2018 na částku ve výši 41.150 Kč (s výslovným uvedením, že tato částka je fakturována včetně materiálu).

12. Z žádosti o úvěr ze dne 23. 7. 2018, podepsané žalovaným, soud zjistil, že touto žádostí žalovaný požádal o úvěr ve výši 50.000 Kč s požadovanou dobou splácení 14 měsíců. V této žádosti žalovaný uvedl, že je podnikatelem jako OSVČ pod IČ, jako svůj jediný příjem uvedl v kolonce průměrné měsíční příjmy žadatele v Kč za poslední 3 měsíce příjem z podnikání ve výši 36.963 Kč, jako své celkové průměrné měsíční výdaje za poslední 3 měsíce uvedl částku 19.000 Kč, sestávající z výdajů na energie ve výši 3.000 Kč, na stravování a výživné ve výši 4.000 Kč a na ostatní výdaje ve výši 12.000 Kč. Jako doklady k příjmům shora jsou v žádosti uvedeny faktury, jako doklady k výdajům čestné prohlášení. Žalovaný dle žádosti vlastní auto a standardní vybavení domácnosti, je rozvedený, bydlí u přítelkyně, počet výdělečných osob v domácnosti činí 2 osoby, počet vyživovaných osob v domácnosti 1 (do 15 let). Žalovanému byly dle žádosti zkontrolovány dokumenty, a to občanský průkaz a řidičský průkaz.

13. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (údaj o neexistenci záznamu v insolvenčním rejstříku, údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a ve fakturách shora), a z tohoto důvodu nedostatečná. V případě prokázání výše průměrných měsíčních příjmů žalovaného předloženými fakturami má soud za to, že faktura s uvedením částky vyúčtované žalovaným jako podnikající osobou za jím provedené práce vůbec nevypovídá jednoznačně a určitě o skutečném, reálném příjmu žalovaného, resp. ani o výši částky, která mu z fakturované ceny po odpočtu nákladů a jiných výdajů (např. materiál, zdanění) zbude jako čistý příjem. Soud dále dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla zmíněna pouze v žádosti o úvěr shora, na základě údajů uvedených žalovaným, bez jejich bližší specifikace a uvedení zdrojů, umožňujících jejich ověření. Údaje o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, obsažené v žádosti o úvěr shora, zahrnující výdaje na energie, stravování a výživné, resp. ostatní, které jsou uvedeny jako jediné pravidelné výdaje žalovaného, jsou dle názoru soudu očividně neúplné, resp. neurčité, a z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a realitu nepostihující, a jeví se tak jako účelově resp. pro forma uváděné. Validita výsledku vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem, se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 50.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 43.150 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 6.850 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 6.850 Kč za dobu od 9. 7. 2022 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 9. 7. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do deseti dnů od jejího obdržení, dle podacího archu byla výzva odeslána dne 23. 6. 2022, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 28. 6. 2022 považuje výzva za doručenou). Splatnost proto nastala dne 8. 7. 2022, v prodlení je žalovaný od 9. 7. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však ve svém návrhu požadoval úrok z prodlení pouze ve výši 10 % ročně a proto mu byl přiznán v jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora.

32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.