5 C 55/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20.163,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcičástku , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částka, ,úroku ve výši 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, doručeným soudu dne , datum, , doplněným podáním ze dne , datum, , doručeným soudu téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky , částka, , s úrokem 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě jí poskytl úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku formou pravidelných měsíčních splátek spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně, avšak v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácela, proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni , datum, , o čemž žalovanou informoval výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto byla k úhradě dlužné částky vyzvána kvalifikovanou předžalobní výzvou k plnění zaslanou jí dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. K prokázání skutkových tvrzení žalobce soudu předložil smlouvu o úvěru ze dne , datum, , interní účetní doklad vystavený žalobcem na jméno žalované ze dne , datum, , výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, , historický výpis, předžalobní upomínku ze dne , datum, a doklad o odeslání na jméno žalované z téhož dne, žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne , datum, , odpovědi z externích registrů CBCB ze dne , datum, (detaily o klientovi z BRKI/NRKI a ze Solus) na jméno žalované, návrh na rozhodnutí o poskytnutí Osobního úvěru, vyhotovený žalobcem na jméno žalované.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, žalovanou vlastnoručně podepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský Osobní úvěr s pevnou, předem stanovenou dobou splatnosti a předem stanovenou výší jednotlivých splátek v celkové výši , částka, , s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 10,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na běžný účet žalované, vedený u žalobce. Úvěr byl splatný formou 72 pravidelných měsíčních splátek, první ve výši , částka, , druhá až předposlední ve výši , částka, , poslední ve výši , částka, , splatných vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje , datum, .

6. Z interního účetního dokladu, vystaveného žalobcem na jméno žalované dne , datum, , a ze smlouvy o úvěru shora soud zjistil, že dne , datum, byla ve prospěch běžného účtu žalované, uvedeného ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k výplatě poskytovaného úvěru, uhrazena částka ve výši , částka, , označená jako čerpání úvěru: , Jméno žalované, .

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných splátek po splatnosti v celkové výši , částka, nejpozději do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, žalobce k tomuto datu celý úvěr zesplatňuje.

8. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení jejího dluhu do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude po ní dluh vymáhán soudní cestou. Z dokladu o odeslání na jméno žalované pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalované odeslal dne , datum, .

9. Ze sdělení žalobce ze dne , datum, , soudu doručeného téhož dne, a z historického výpisu soud zjistil, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila do dne podání žaloby celkem částku ve výši , částka, .

10. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalované a její finanční situace – jejích příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru žalobce soudu ve svém podání ze dne , datum, sdělil, že před uzavřením smlouvy o úvěru shora posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, a dále z příjmů a výdajů žalované, demografických a statistických informací (skóringový model). Z databází (úvěrových registrů) žalobce zjistil, že žalovaná nemá mimo žalobce žádné další dluhy. Z interní databáze žalobce za celou , právnická osoba, ., nezjistil žalobce o žalované žádné negativní informace. Žalobce následně prověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku, a existenci exekučního řízení vedeného proti žalované. Zjistil, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení a že žalovaná není vedena v živnostenském rejstříku. Dále žalobce ověřil, že žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, vedené u , právnická osoba, , a že trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Co se příjmů žalované týče, tento žalobce „posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu“, a to na základě v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, žalovanou učiněného čestného prohlášení, že její příjem ze závislé činnosti je ve výši , částka, .Ohledně výdajů žalované žalobce údaje sdělené žalovanou konfrontoval s instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. V případě výdajů na bydlení žalovaná sdělila, že je vlastníkem domu/bytu, přičemž uvedla nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, pro účely posouzení úvěruschopnosti tak žalobce vycházel z vyšší částky, vyplývající ze statistických údajů ČSÚ. Žalobce vycházel z výdajů žalované v celkové výši , částka, , přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši , částka, (výdaje na spoření nebyly zohledňovány), výdajů na bydlení ve výši , částka, a částky představující životní minimum ve výši , částka, , výdajů žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši , částka, a výdajů žalované na závazky u žalobce ve výši , částka, . Žalobce následně porovnal částku celkových příjmů žalované s celkovou částkou jejích „ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima“ a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalované 61 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované vyhodnocoval nejen informace poskytnuté mu žalovanou, ale tyto následně konfrontoval jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu, a byl tak schopen posoudit shodu mezi tvrzeními žalované a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů.

11. Z listiny žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla účel poptávaného úvěru. Uvedla, že je svobodná, bytové poměry vlastník domu/bytu, její příjem plyne ze závislé činnosti a její pravidelný čistý měsíční příjem je , částka, . Nemá žádné vyživované dítě, její měsíční výdaje (domácnosti) sestávají z výdajů spojených s bydlením ve výši , částka, a ostatních výdajů ve výši , částka, . Závazky jiných poskytovatelů úvěrů zde nejsou uvedeny žádné.

12. Z odpovědi z externích registrů CBCB ze dne , datum, (detaily o klientovi z BRKI/NRKI a ze Solus) na jméno žalované soud zjistil, že žalovaná zde nemá uvedený žádný obchod.

13. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobního úvěru, vyhotoveného žalobcem na jméno žalované, nedatovaného, soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalované a jejích majetkových poměrech totožné s údaji uvedenými v žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne , datum, shora. Dále je zde v bodě označeném jako hodnocení rizika uvedena odpověď ne mimo jiné u důvodů zamítnutí žádosti popsaných jako negativní výsledek ověření dat, negativní záznam na dealera, insolvenční řízení, žadatel v defaultu v KB, účty žadatelů po splatnosti v KB, účty žadatelů v exekuci, negativní záznam v RRS, negativní záznam v BRKI, negativní záznam v NRKI, negativní záznam v SOLUSu, nedostatečné skóre (rating), resp. odpověď ne je uvedena i u ostatních uvedených důvodů zamítnutí žádosti.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.).

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI, SOLUS, v interních databázích – např. neexistence zápisu v insolvenčním rejstříku nevypovídá nic o solventnosti žalované) nebo nicotná (lustrum v živnostenském rejstříku, v evidenci adres obecních/městských úřadů, v databázi neplatných dokladů - ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalované nevypovídá nic o její schopnosti splácet úvěr). V otázce příjmů žalované žalobce vycházel pouze ze skoupých údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru shora, resp. z jediného údaje, a to z jejího prohlášení o zdroji a výši jejího pravidelného měsíčního příjmu, přičemž zde uvedený údaj o výši průměrného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, a jeho plynutí ze závislé činnosti žalované nebyl žalovanou nijak doložen, resp. žalobcem nijak tvrzen, a je tak naprosto nepřezkoumatelný, což výpovědní hodnotu tohoto údaje velmi snižuje až činí nicotnou. V této souvislosti se pak žalobcovo tvrzení, uvedené v jeho doplnění žaloby ze dne , datum, , že příjem žalované „posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu“, jeví jako účelové a eufemisticky řečeno úsměvné.Soud dále mimo shora uvedené dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zjištěna, resp. prověřena jen velmi zběžně da facto pouze na základě údajů, uvedených žalovanou v žádosti o úvěr shora (výdaje spojené s bydlením ve výši , částka, , ostatní výdaje ve výši , částka, , bez jakéhokoliv bližšího upřesnění – tyto výdaje nebyly žádnou listinou ani v žádném z podání žalobce nijak doloženy, ani blíže konkretizovány a specifikovány, a jsou tak rovněž naprosto nepřezkoumatelné), resp. též údajů zjištěných žalobcem z úvěrových registrů (kde nebyly žádné výdaje tohoto druhu zjištěny) a ze statistických informací (výdaje na bydlení, životní minimum ve výši , částka, ). Částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla žalobcem zjišťována skutečná výše těchto výdajů, jsou dle názoru soudu údaje s velmi nízkou výpovědní hodnotou ve vztahu k jednotlivým konkrétně posuzovaným případům, na čemž nic nemění ani skutečnost, že při poměřování příjmů a výdajů žalované vycházel žalobce v případě nákladů na bydlení z vyšší částky, kterou byla oproti částce uvedené žalovanou částka normativní dle údajů ČSÚ, neboť tento přístup nijak neeliminuje možnost, že reálné náklady na bydlení žalované byly ve skutečnosti ještě vyšší než obě žalobcem uváděné částky (přičemž výše výdajů uváděná samotnou žalovanou shora se soudu jeví jako očividně podhodnocená, nereálná, zjevně pro forma, resp. účelově tvrzená). Tyto údaje jsou tak z výše uvedených důvodů nedostatečné a nepřezkoumatelné, navíc dle názoru soudu s ohledem na jejich očividnou neúplnost, resp. nekonkrétnost skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné a postrádající dostatečnou výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše si vůbec nelze) představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, přesahující žalovanou v žádosti o úvěr shora uvedené částky , částka, (výdaje spojené s bydlením) a , částka, (ostatní výdaje), resp. žalobcem ze statistických údajů vygenerovanou částku , částka, (životní minimum). Soudu se tak závěr žalobce, uvedený v doplnění žalobního návrhu, že porovnáním částky celkových příjmů žalované s celkovou částkou jejích výdajů žalobce zjistil, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru zcela zjevně dána, jeví jako účelový a nevalidní. Stejně tak se soudu vzhledem k nesrovnalostem blíže popsaným shora jeví jako nepatřičné žalobcovo tvrzení o vyhodnocení (resp. posouzení) informací, poskytnutých mu žalovanou, v konfrontaci s informacemi, zjištěnými z výstupů z registrů a databází, a s údaji skóringového modelu, jako shodnými. Ve vztahu k vyhodnocování schopnosti splácet poskytovaný úvěr na základě matematických modelů přitom soud považuje za nezbytné zdůraznit, že sebedokonalejší matematický model je v kvalitě svých výstupů závislý na kvalitě vstupních dat. Lze tak uzavřít, že žalobce v tomto případě nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku , částka, . Žalovaná na poskytnutou částku uhradila , částka, , proto je povinna nesplacenou část jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (z toho za období od 23. 11 2023 do , datum, jako kapitalizovaný ve výši , částka, ), neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala až dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v předžalobní upomínce ze dne , datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalované odeslána dne , datum, , dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalované dne , datum, , žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do , datum, , splatnost proto nastala dne , datum, a v prodlení je žalovaná od , datum, . Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

33. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalovanému žádné náklady nevznikly.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.),