5 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 33.394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcičástku 2.000 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 31.394 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.299,62 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 3.884,86 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 12.320,08 Kč ve výši 8,5 % ročně od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023,zákonného úroku z prodlení z částky 10.320,08 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 11. 2023 do zaplacení,úroku 15 % ročně z částky 11.714,25 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 29. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 27. 3. 2024, soudu doručeným dne 28. 3. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 33.394 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.299,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.884,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.320,08 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a úrokem 15 % ročně z částky 11.714,25 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovanou došlo dne 21. 8. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 2.118 Kč a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10.780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3.960 Kč, s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši 40.894 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 12. 2021. Žalovaná celkově zaplatila částku 20.000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Žalobce ani žalovaná se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované dnem 21. 8. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, ., jako věřitel, a žalovaná jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22.000 Kč, v hotovosti v místě jejího bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 22.000 Kč, úrok ve výši 2.118 Kč, částku 10.780 Kč za poskytnutí úvěru, částku 2.036 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 3.960 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši 40.894 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2.921 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z transakční historie a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila 22.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 20.000 Kč (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, . je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023, a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne 15. 8. 2023, adresovaného žalované, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 27. 3. 2024, soudu doručeným dne 28. 3. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr z 21. 8. 2020 a byly ověřeny potvrzením o výši příjmu od zaměstnavatele. Žalovaná uvedla, že je od 4. 3. 2019 na dobu neurčitou zaměstnána jako pomocný dělník u společnosti , právnická osoba, , že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 14.958 Kč a že výše jejích měsíčních výdajů činí 7.000 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobce dle podkladů výše, výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto informací a s ohledem na výši poskytovaného úvěru právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 22.000 Kč s měsíční splátkou 2.921 Kč je dostatečná.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 8. 2020 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení u rodičů, neměla žádné nezaopatřené dítě, byla od 4. 3. 2019 zaměstnána u zaměstnavatele , jméno FO, , její měsíční příjem (mzda) činil 14.958 Kč, jiné příjmy neměla, neměla sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Její měsíční výdaje činily celkem 7.000 Kč, z toho 1.000 Kč výdaje na bydlení, energie, dále 4.000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 2.000 Kč měsíční splátky stávajících půjček, jiné výdaje neměla, její použitelný příjem tak činil 7.958 Kč. Jako doložení jejích příjmů bylo uvedeno pouze potvrzení od zaměstnavatele. Žalovaná měla dluh u , právnická osoba, ve výši 20.000 Kč, z něhož zbývalo doplatit 2.000 Kč.

11. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 21. 8. 2020, vystaveného na jméno žalované zaměstnavatelem , právnická osoba, , , adresa, , soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u této společnosti na pozici pomocný dělník od 4. 3. 2019 v pracovním poměru na dobu neurčitou, její průměrný měsíční čistý příjem činil za posledních 12 měsíců 15.023 Kč a za poslední 3 měsíce 14.958 Kč, neměla žádné srážky z pracovního příjmu.

12. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z žádosti o úvěr a z potvrzení o výši příjmů shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pobírané mzdy z pracovního poměru žalované, a to v průměrné čisté měsíční výši 15.023 Kč, resp. 14.958 Kč. Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení a energie ve výši 1.000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4.000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2.000 Kč, celkem výdaje ve výši 7.000 Kč. Tyto údaje o výdajích jsou v žádosti o úvěr uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. V žalobcově podání ze dne 27. 3. 2024 obsažené tvrzení, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je zmíněno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň uvedení zdrojů, jako např. číslo účtu, název peněžního ústavu, posuzované období, zjištěný obsah a výsledek tohoto zkoumání, a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově (pokud ne omylem) uvedené. Rovněž právním předchůdcem žalobce údajně provedené nahlédnutí do veřejných registrů (za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované), se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, resp. tvrzený, s až nicotnou výpovědní hodnotou, zejména v souvislosti s faktem, že žalobcem nebyl nijak doložen ani popsán výsledek tohoto nahlédnutí, a to ani na úrovni pouhého tvrzení. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované 7.958 Kč měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 2.921 Kč, a žalované by tak zbývala např. na neočekávané výdaje částka ve výši 5.037 Kč měsíčně, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o existenci dřívější, dosud nesplacené půjčky žalované. Tato v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaná již čerpá jiný, dosud nesplacený úvěr nebo půjčku, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 22.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 20.000 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 2.000 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 2.000 Kč za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 17. 11. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 2. 11. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 7. 11. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 16. 11. 2023 (splatnost) a žalovaná je tak v prodlení od 17. 11. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobcem však byl požadován úrok z prodlení pouze ve výši 8,5 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady řízení nevznikly.