5 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 147.745,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80.045 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.453,96 Kč od 14. 9. 2021 do 30. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80.045 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 67.700,98 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 29.775,56 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 145.915,98 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.229,04 Kč od 14. 9. 2021 do 30. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67.700,98 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 11. 2021, doplněnou podáním ze dne 17. 8. 2022, vůči žalované domáhal zaplacení částky 147.745,98 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 29.775,56 Kč, úroku 8,25 % ročně z částky 145.915,98 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.683 Kč od 14. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147.745,98 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne 19. 11. 2019 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 40.000 Kč, navýšeného dne 4. 12. 2019 na 130.000 Kč a následně dne 11. 12. 2019 na 160.000 Kč Tyto peněžní prostředky byly žalované zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 22. 11. 2019 částka ve výši 40.000 Kč, dne 5. 12. 2019 částka ve výši 89.705 Kč a dne 13. 12. 2019 částka ve výši 30.000 Kč (celkem tedy částka ve výši 159.705 Kč). Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce, splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, žalobci na splátkách uhradila čtrnácti úhradami pouze devatenáct splátek, celkem částku ve výši 79.660 Kč. Žalobce proto úvěr ke dni 30. 8. 2021 zesplatnil a dopisem z téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí právním zástupcem žalobce. Žalovaná na tyto výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru žalobci neuhradila ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru [číslo] datované dnem 19. 11. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako klientka. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 40.000 Kč, s roční úrokovou sazbou 29,88 %, s výší prvního čerpání 40.000 Kč a výší minimální měsíční splátky 3,05 % z úvěrového rámce, tj. 1.220 Kč, splatné vždy k 20. dni v měsíci. Z dodatku k úvěrové smlouvě shora ze dne 4. 12. 2019 soud zjistil, že se jím mění výše úvěrového rámce na částku 130.000 Kč a výše měsíční splátky na 3.965 Kč. Dále z dodatku k úvěrové smlouvě shora ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že se jím mění výše úvěrového rámce na částku 160.000 Kč a výše měsíční splátky na 4.880 Kč.

6. Ze sdělení žalobce ze dne 17. 8. 2022, zjednodušených výpisů z účtu ke smlouvě shora za období 1. 11. 2019 až 30. 11. 2019 a za období 1. 12. 2019 až 31. 12. 2019, z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora, a ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že na účet žalované, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byly připsány dne 22. 11. 2019 částka ve výši 40.000 Kč, dne 5. 12. 2019 částka ve výši 89.705 Kč a dne 13. 12. 2019 částka ve výši 30.000 Kč.

7. Z žalobního návrhu, ze sdělení žalobce ze dne 17. 8. 2022 a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaná uhradila žalobci celkem částku ve výši 79.660 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2021, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 31. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, a že tato výzva byla dne 31. 8. 2021 žalované odeslána.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 9. 2021, adresované žalované, a z poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem a za použití jakých dokumentů si ověřil úvěryschopnost žalované před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru shora a před navýšením úvěrového rámce na 160.000 Kč, žalobce soudu svým obsáhlým podáním ze dne 17. 8. 2022 mimo jiné sdělil, že žalobce prověřuje bonitu spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringu). Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. V rámci ověřování schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry, z nichž jsou zjišťovány např. informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce provedl lustraci žalované v registrech NRKI (s výsledkem klient nalezen), CEE a ISIR (s výsledkem klient nenalezen). O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru dle žalobce svědčí i skutečnost, že žalovaná žalobci hradila na smlouvu do zesplatnění úvěru po dobu jednoho a půl roku (od 12/2019 do 5/ 2021), a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že popsaný statistický model je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Pokud jde o prokázání příjmové stránky spotřebitele, praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Naopak statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, kterého je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje, ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Co se týká výdajové stránky, běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování. Dokladování výdajů je tak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když tyto výdaje mají zbytný charakter. Jiným způsobem, než je cílený dotaz na spotřebitele, též nelze spolehlivě zjistit, kolik má na svou osobu vedených účtů, a zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu. Je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení. Vzhledem k uvedenému se žalobci rovněž jeví spolehlivější a efektivnější metoda hodnocení výdajů na základě statistického modelu. K dotazu soudu ohledně dokumentů užitých k ověření úvěruschopnosti žalované při změně úvěrového rámce žalobce sdělil, že jelikož k navýšení úvěrového rámce došlo do jednoho měsíce od schválení smlouvy, vycházel z NRKI zprávy, dokumentů a informací, které měl k dispozici ke schválení smlouvy.

11. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] shora soud zjistil, že je zde uveden rodinný stav žalované rozvedená, jako zdroj jejího příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba], zaměstnána od 10/2019, čistý měsíční příjem 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 28.000 Kč, počet vyživovaných dětí 2.

12. Žalobce dále soudu předložil úvěrovou kartu na jméno žalované a číslo smlouvy shora, z níž soud zjistil, že revolvingový úvěr s výší rámce 40.000 Kč byl schválen 19. 11. 2019, žalovaná jako klient je zde specifikovaná stavem – rozvedená, druhem bydlení – podnájem, počtem dětí 2, jako finanční údaje jsou uvedeny zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše příjmu – 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 28.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti – 10.000 Kč. Dále z karty vyplývá, že dne 19. 11. 2019 byly provedeny lustrace v registrech (s odpovědí): ISIR (nenalezen), NRKI a [příjmení] (OK), MVCR (overeno), CEE (OK). Dále je zde uveden výpočet MLS klienta s údaji příjem klienta z žádosti 30.000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3.140 Kč, životní minima na 2 vyživované děti 4.280 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo [anonymizováno] 3.341 Kč, splátky v [anonymizováno] 0 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1.220 Kč, zbývající MLS klienta 18.019 Kč. Dále je zde uveden výpočet MLS domácnosti s údaji příjem klienta z žádosti 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 28.000 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo [anonymizováno] 3.341 Kč, splátky v [anonymizováno] 0 Kč, minimální výdaje na bydlení 2.735 Kč, životní minimum členů domácnosti 7.420 Kč, buffer domácnosti 1.093 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1.220 Kč, zbývající MLS domácnosti 42.191 Kč.

13. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalované soud zjistil, že tato zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 1 ve fázi žádost, 3 existující a 8 ukončených, nesplátkové - 1 existující, kreditní karty - 1 existující a 1 ukončená. Ukončený osobní úvěr s počátečním datem 11. 8. 2014 a datem ukončení 1. 9. 2018 vykazoval za období 1/2017 až 7/2018 celkem 8 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 4 x 16, 2 x 15 a 1 x 44. Existující osobní úvěr s počátečním datem 10. 8. 2015 a datem ukončení 1. 3. 2020 vykazoval za období 8/2018 až 10/2019 celkem 4 dlužné splátky (poslední za období 10/2019, předtím 7/2019), s délkou dnů po splatnosti 3 x 30, 1 x 29. Suma zbývajících splátek činí 11.960 Kč, zbývajících splátek po splatnosti 2.336 Kč. Ukončený spotřební úvěr s počátečním datem 31. 5. 2014 a datem ukončení 27. 11. 2015 vykazoval za období 6/2014 až 11/2015 celkem 1 dlužnou splátku s délkou dnů po splatnosti 1 den. Ukončený spotřební úvěr s počátečním datem 10. 11. 2014 a datem ukončení 5. 5. 2016 vykazoval za období 12/2014 až 4/2016 celkem 13 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 1 x 42, 6 x 14, 3 x 13, 1 x 12 a 1 x 11. Existující spotřební úvěr s počátečním datem 2. 5. 2018 a datem ukončení 15. 5. 2024 vykazoval za období 6/2018 až 4/2019 celkem 13 dlužných splátek (poslední za období 4/2019), s délkou dnů po splatnosti 1 x 76, 2 x 46, 3 x 16, 2 x 15 a 1 x 13. Suma zbývajících splátek činí 32.065 Kč. Existující osobní úvěr s počátečním datem 10. 10. 2019 a datem ukončení 9. 11. 2019 nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Suma zbývajících splátek činí 31.284 Kč. Předčasně ukončený osobní úvěr s počátečním datem 29. 4. 2016 a datem ukončení 6. 12. 2016 nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Předčasně ukončený osobní úvěr s počátečním datem 21. 4. 2017 a datem ukončení 14. 11. 2017 vykazoval za období 5/2017 až 9/2017 celkem 7 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 1 x 72, 1 x 41, 1 x 11 a 1 x 10. Ukončený osobní úvěr s počátečním datem 15. 8. 2019 a datem ukončení 10. 10. 2019, s počtem splátek 1, výší měsíční splátky 30.534 Kč, vykazoval za období 9/2019 1 dlužnou splátku, s délkou dnů po splatnosti 22, ve výši 31.134 Kč. Ukončený osobní úvěr s počátečním datem 9. 8. 2019 a datem ukončení 15. 8. 2019, s počtem splátek 1, výší splátky 19.680 Kč, nevykazoval za období 8/2019 žádnou dlužnou splátku. Předčasně ukončený osobní úvěr s počátečním datem 30. 12. 2015 a datem ukončení 11. 10. 2016 nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Existující kontokorentní úvěr s počátečním datem 21. 2. 2013 s úvěrovým rámcem 20.000 Kč za období 11/2017 až 10/2019 vykazoval 9 x využitou částku překračující výši úvěrového rámce s tím, že byl využit v každém z měsíců v období shora. Ukončená kreditní karta splátková s počátečním datem 10. 4. 2015 a datem ukončení 27. 12. 2016 s úvěrovým rámcem 50.000 Kč za období 7/2015 až 6/2016 vykazovala celkem 19 dlužných splátek, s délkou dnů po splatnosti 1 x 105, 2 x 75, 1 x 45, 1 x 44, 4 x 14 a 1 x 12. Existující kreditní karta splátková s počátečním datem 29. 8. 2011 s úvěrovým rámcem 20.000 Kč za období 11/2017 až 10/2019 nevykazovala žádnou dlužnou splátku ani žádné použití.

14. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, [příjmení], CEE, s výjimkou skutečností zjištěných z NRKI), nebo z údajů sdělených žalovanou (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené ve smlouvě o úvěru, resp. úvěrové kartě shora), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové zejména v případě tvrzených příjmů žalované ve výši 30.000 Kč shora a dalších příjmů domácnosti ve výši 28.000 Kč shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů domácnosti ve výši 10.000 Kč), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci, a též z důvodu, že tyto se ukázaly být v rozporu s výsledky i omezeného šetření provedeného žalobcem shora. Výpočty MLS (ať už žalované nebo domácnosti, obsažené v úvěrové kartě shora), vycházející primárně z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet přitom zásadního) tvrzení žalované o výši jejích příjmů či příjmů její domácnosti, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcova argumentace dokonalostí a spolehlivostí, resp. dalšími přednostmi použití statistického modelu oproti eventuálnímu posuzování vyžádaných dokladů, se ve spojení s nereflektováním dle soudu až alarmujících informací, zjištěných z rejstříku NRKI o úvěrové historii žalované, zejména o počtu jejích úvěrů, její platební morálce – počtu splátek v prodlení, dále charakteru jednotlivých půjček v časové ose, zejména v období bezprostředně předcházejícím žádosti o nový úvěr, a celkové výši ostatních (dle NRKI) dluhů žalované v době žádosti o úvěr, i navzdory žalobcově horlivé apologii vysoce sofistikovaných statistických metod, jeví soudu opět jako účelová a realitu chování žalované naprosto nepostihující. V situaci, kdy úvěrová aktivita žalované začíná gradovat, žalovaná oproti minulosti začíná konzumovat krátkodobé na sebe navazující úvěry (viz úvěry 9. 8. – 15. 8. 2019, 15. 8. – 10. 10. 2019, 10. 10. 2019 – 9. 11. 2019) se zvyšující se jistinou (a tedy i částkami ke splacení), kdy současný pracovní poměr žalované trvá 1 měsíc (s nijak neověřenou tvrzenou výší příjmu, bez uvedení druhu pracovního poměru, případnou délkou zkušební doby apod.), by dle názoru soudu již bylo namístě slovy žalobce minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalované. Rovněž skutečnost, že za shora popsaných, žalobci známých okolností, došlo během cca tří týdnů k navýšení úvěrového rámce z předmětné smlouvy až na čtyřnásobek, dle názoru soudu nesvědčí zrovna o projevené žalobcově obezřetnosti, resp. jeho přístup k pochybám činí, zřejmě účelově, selektivním. Některé z žalobcových argumentů (např. že běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování, že řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když mají zbytný charakter, že cíleným dotazem na spotřebitele nelze spolehlivě zjistit, kolik má účtů, resp. zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu, kdy je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení) jsou přitom ve zjevném rozporu s jeho argumentací ve prospěch jeho postupu při ověřování úvěryschopnosti (že je výše příjmů a výdajů uvedená žalovanou ve smlouvě resp. v žádosti o úvěr neověřená, nevadí). V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného jeví jako zásadní chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalované vyplývající z lustra v NRKI v okamžiku žádosti o úvěr, navíc vůbec nekorelující s údaji o výši splátek jiným společnostem, uvedenými v úvěrové kartě. Údaje o výdajích žalované, uvedené v úvěrové kartě a posuzované žalobcem, jsou dle názoru soudu očividně povšechné, neúplné a realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci – bydlení v podnájmu, dvě vyživované děti) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje (obzvlášť při tvrzené výši jejích, resp. domácnostních příjmů). Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z lustra NRKI známá skutečnost, že žalovaná již čerpá (navíc se stoupající intenzitou) jiné úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 159.705 Kč a že žalovaná na poskytnutou částku uhradila 79.660 Kč, a proto je žalovaná povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 80.045 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 80.045 Kč za dobu od 14. 9. 2021 do zaplacení (z toho za období 14. 9. 2021 až 30. 11. 2021 jako kapitalizovaný ve výši 1.453,96 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě dnem 14. 9. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne 31. 8. 2021, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 3. 9. 2021 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 13. 9. 2021, v prodlení je žalovaná od 14. 9. 2021). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

30. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch účastníků byl v tomto řízení jen částečný.