5 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11.840 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 1.990 Kč na kapitalizovaném úroku; částky ve výši 3.840 Kč na smluvní pokutě; zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.052,05 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 22. 12. 2021, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 8.000 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.052,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.990 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, dále částky 3.840 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 23. 5. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 7. 1. 2020, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 8.000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně, převodem na svůj účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 9.840 Kč spolu s příslušenstvím do 6. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, resp. neuhradil právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, s účinností ke dni 14. 6. 2021, na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. Rovněž ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 11. 11. 2021.

3. Podáním ze dne 30. 3. 2023 vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 5.830 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 3.840 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1.990 Kč, z důvodu nemožnosti doložení důkazů ohledně ověření úvěryschopnosti žalovaného v době poskytnutí úvěru, s tím, že nadále tak po žalovaném požaduje pouze úhradu částky ve výši 8.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.052,05 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 23. 5. 2019, a smlouvy o úvěru téhož čísla, datované dnem 7. 1. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezhotovostně převodem na bankovní účet částku 8.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku ve výši 9.840 Kč s příslušenstvím do 22. 6. 2019, resp. do 6. 2. 2020.

7. Ze smlouvy o úvěru shora, z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] ze dne 7. 6. 2019 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 8.000 Kč, byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora dne 23. 5. 2019 a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 25. 6. 2021, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován a současně vyzván k uhrazení dlužné částky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním ze dne 30. 3. 2023 částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného, resp. žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 8.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku nezaplatil ničeho, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 8.000 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v jím požadované výši jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.052,05 Kč (z částky 8.000 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši sazby 10 % ročně), a dále z částky 8.000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, neboť má za to, že v žalobcem požadovaném období byl žalovaný v prodlení a že výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2019, ve kterém dle názoru soudu došlo k prodlení (stejně jako k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, uplatňovaného žalobcem) činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

30. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných mu z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož však žalobce vzal žalobu ve zbylém rozsahu zpět a domáhal se úhrady, byť z neplatného titulu, pouze částky odpovídající svou výší výši bezdůvodného obohacení žalovaného, soud žalobci požadovanou částku přiznal a současně tuto skutečnost zohlednil v rozhodnutí o nákladech řízení, jak je uvedeno níže.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1. a.t. (počítáno z tarifní hodnoty ve výši po částečném zpětvzetí žaloby, viz. zdůvodnění níže) částku 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tedy celkem 900 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.089 Kč. Tato částka spolu s částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč (žalobce zaplatil z jím původně uplatňované částky soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, zaviněného žalobcem, však došlo ke snížení uplatňované, byť žalobci přiznané částky na částku, z níž by byl vybrán soudní poplatek pouze ve výši 400 Kč, a tento rozdíl nemůže jít k tíži žalovaného), činí celkem částku ve výši 1.489 Kč. Tato částka je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.