5 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32.322,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.567 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.567 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 26.755,03 Kč úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.208,11 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 14. 12. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a dne 16. 3. 2022 postoupenou Okresnímu soudu v Břeclavi, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 32.322,03 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.775,11 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 11.337,60 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 22. 6. 2016 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne 23. 6. 2016, se splátkou měsíčně ve výši 272 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci. V průběhu trvání smlouvy došlo k navýšení disponibilního úvěrového limitu na částku ve výši 30.000 Kč, se splátkou měsíčně ve výši 1.377,64 Kč, splatnou opět vždy do každého 15. dne v měsíci. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobce proto dopisem ze dne 3. 8. 2020 písemně odstoupil od smlouvy. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2020, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 4. 11. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru – revolvingovém úvěru číslo datované dnem 22. 6. 2016, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli právnická osoba anonymizováno právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému disponibilní úvěrový limit 10.000 Kč, s částkou čerpání úvěru 9.999 Kč, splatnou formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 272 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 15. 7. 2016.

6. Ze sdělení žalobce ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným ze smlouvy činila celkem 55.269 Kč, na splátkách žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 49.702 Kč.

7. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 5.8. 2020 soud zjistil, že žalobce odstoupil od smlouvy shora a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 32.322,03 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 22. 8. 2022 sdělil, že ve smlouvě žalovaný uvedl a stvrdil svým podpisem, že jeho měsíční příjem činí celkem 16.020 Kč. Dále uvedl, že nájemné činí 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 0 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost, je rozvedený a je důchodce. Žalobce výdaje prověřil a vyhodnotil na základě telefonického prověřování, dokladů předložených obchodníkovi a při navýšení ze zaslaného výpisu z účtu, vlastního statistického modelu a přihlédl též v souladu s judikaturou i ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného (databáze Českého statistického úřadu). Žalobce stanovil existenční výdaje žalovaného dle ověřených výdajů žalovaného a ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, na částku 7.750 Kč. Dále přičetl žalobce náklady na splátku nového úvěru od žalobce 272 Kč. Celkový příjem žalovaného byl zjištěn z jeho prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen telefonicky a z výpisu z účtu ve výši 16.020 Kč. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že prohlášení žalovaného ve smlouvě byly ověřeny takto: příjmy telefonicky u zaměstnavatele; totožnost žalovaného na blízko prodejcem; splátky a jejich výše z registru CRIF; exekuce a závazky po splatnosti v registrech Solus a Insolvenční rejstřík, nájem telefonicky. Na základě výše uvedeného dospěl žalobce k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek 16.020 – 7.750 Kč – 272 Kč = + 7.998 Kč. Žalobce má za to, že výdaje i příjem dlužníka důležitý pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka před sjednáním smlouvy posoudil řádně a s odbornou péčí, a s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet řádně a včas.

10. Žalobce dále soudu předložil nedatované listiny Zpráva o posouzení úvěryschopnosti a Zpráva o posouzení úvěryschopnosti navýšení úvěru, obojí na jméno a číslo smlouvy o úvěru žalovaného shora, poskytovatel úvěru právnická osoba Z nich soud zjistil, že v rámci posuzování úvěryschopnosti žalovaného byly žalobcem prověřeny veřejné i komerční registry či databáze, a to registr SOLUS a insolvenční rejstřík (při uzavírání smlouvy), a dále též centrální evidence exekucí (při navýšení úvěru). V obou zprávách jsou uvedeny jako příjmy a výdaje klienta zjištěné a ověřené poskytovatelem úvěru na straně příjmů čistý hlavní příjem 10.520 Kč/měsíc, jako zdroj zaškrtnut starobní či jiný důchod, a dále jiný pravidelný příjem 5.500 Kč/měsíc, bez další specifikace. Jako výdaje jsou vždy uvedeny kolonky Náklady na bydlení – nájemné, Hypotéka/leasin, Splátky úvěrů, Jiné závazky (např. výživné apod.), všechny s uvedením částky 0 Kč/měsíc. Jako zdroj ověření údajů o příjmech a výdajích je z možností: telefonicky u zaměstnavatele, z výplatních pásek, písemným potvrzením o výši příjmů, z daňového přiznání, z důchodového výměru, z výpisu z bankovního účtu, z nájemní smlouvy, z příslušných databází a registrů, z oficiálních údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení publikovaných v příslušných databázích Českého statistického úřadu, označena pouze kolonka z příslušných databází a registrů, v případě zprávy u navýšení úvěru dále i kolonka z výpisu z bankovního účtu. V oddíle výsledek posouzení úvěryschopnosti klienta je v obou zprávách uvedeno, že při posouzení výše uvedených údajů pro schválení úvěru pro klienta bylo postupováno s odbornou péčí, přičemž předmětné údaje byly vícestupňově analyzovány a porovnávány se známými a vlastním šetřením zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích klienta s následujícím výsledkem: Rozdíl příjmů a výdajů: 16.020 Kč. Dále je zde uvedeno, že předně byly řádně zjištěny a ověřeny příjmy a výdaje včetně běžných výdajů klienta. Závěr posouzení pak zní, že po provedené analýze byl klient ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným.

11. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru - z. s. ú.).

15. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.).

16. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

17. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

18. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

19. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

20. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

21. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť je jen částečná a neúplná (lustrace v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, resp. v centrální evidenci exekucí), a z tohoto důvodu sama o sobě nedostatečná. Co se týče tvrzených příjmů žalovaného, uváděný jiný pravidelný příjem ve výši 5.500 Kč/měsíc, bez označení zdroje tohoto příjmu a bez jakékoli jeho bližší specifikace či konkretizace, se takto jeví jako nepřezkoumatelný a neověřitelný, a tedy pouze účelově uváděný. Údaj o ověření příjmů žalovaného telefonicky u zaměstnavatele, obsažený v podání žalobce ze dne 22. 8. 2022, v kombinaci s údajem, že hlavním zdrojem příjmů žalovaného je starobní či jiný důchod, obsaženým ve zprávách o posouzení úvěryschopnosti shora, u soudu rovněž nevyvolává dojem, že by postup žalobce mohl být označen za pečlivý a řádný. Především však soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal (či přesněji se jí věnoval naprosto nedostatečně, pokud vůbec) především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla zmíněna ve zprávách o posouzení úvěryschopnosti a v podání žalobce ze dne 22. 8. 2022 shora. Ve zprávách uvedený údaj o výši měsíčních výdajů žalovaného (včetně běžných výdajů, jak je uvedeno v oddíle Výsledek posouzení úvěryschopnosti) činících 0 Kč, je dle názoru soudu eufemisticky řečeno očividně neúplný, a z tohoto důvodu nepřezkoumatelný a realitu nepostihující, a jeví se tak jednoznačně jako pro forma uváděný. Údaj o výši těchto výdajů v částce 7.750 Kč/měsíc (jako údaj vycházející z dat Českého statistického úřadu), obsažený v podání žalobce z 22. 8. 2022, a zejména tvrzení o jeho zohlednění při posuzování úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, se soudu jeví opět jako nepřezkoumatelný (ve zprávách o posouzení úvěryschopnosti shora s ním vůbec není operováno) až účelově tvrzený. Validita výsledku vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem ve zprávách shora, se soudu s ohledem na výše zmíněné skutečnosti jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 9 odst. 1 z. s. ú., ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

26. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného celkem částku ve výši 55.269 Kč a že žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 49.702 Kč, a proto je žalovaný povinen nesplacenou část jistiny ve výši 5.567 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 5.567 Kč za dobu od 16. 8. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal dnem 11. 8. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 5. 8. 2020, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění okamžitě, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 10. 8. 2020 považuje upomínka za doručenou). Splatnost proto nastala dne 10. 8. 2020, v prodlení je žalovaný od 11. 8. 2020, žalobcem však byl úrok z prodlení požadován až ode dne 16. 8. 2020 do zaplacení, a proto mu byl přiznán za toto jím požadované období. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a proto mu byl přiznán ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora.

27. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nebudou-li splněny dobrovolně povinnosti, které ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.