5 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o 7.454,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7.454,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.454,81 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 12. 1. 2022, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 7.454,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.454,81 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení. Uvedl, že jako advokát uzavřel s žalovanou dne 29. 5. 2020 smlouvu o poskytování právní pomoci a plnou moc k zastupování v exekučním řízení, na základě které žalované poskytl právní služby. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se dále dohodli, že žalovaná rovněž žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to cestovní výdaje v paušální výši 7 Kč na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši, na což byla žalovaná také upozorněna. O uvedených skutečnostech byla žalovaná informována jak osobně, tak při podpisu plné moci k převzetí právního zastoupení, informace o odměně advokáta je zveřejněna také na webových stránkách žalobce. Žalobce již kauzu eviduje jako ukončenou, a proto žalované poskytnuté služby vyúčtoval a vystavil jí fakturu ze dne 17. 10. 2020, znějící na částku 7.454,81 Kč, splatnou dne 16. 11. 2020, a tuto žalované společně s přehledem účtovaných položek zaslal. Žalovaná však na uvedenou fakturu v termínu splatnosti ničeho neuhradila, a to ani na základě telefonické urgence a předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalované odeslané dne 3. 11. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, kterými byly plná moc ze dne 29. 5. 2020 udělená žalovanou žalobci, údaj o plátcovství DPH, faktura [číslo] ze dne 17. 10. 2020 vystavená na částku 7.454,81 Kč včetně DPH se splatností dne 16. 11. 2020 a s přílohou rozpisu o vyčíslení služeb a nákladů, a předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2021 s potvrzením o odeslání ze dne 3. 11. 2021. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce uvedl v žalobě. Z hmotněprávního hlediska soud kvalifikoval nárok žalobce dle § 1746 odst. 2 jakožto smlouvu inominátní zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jako nárok na zaplacení ceny za poskytnuté právní služby. Soud vzal za prokázané, že žalovaná žalobci řádně a včas neuhradila platby dle vystavené faktury za poskytnuté služby a náhrady ve výši celkem 7.454,81 Kč včetně DPH (žalobce je plátcem této daně), neboť žalovaná v řízení ničeho netvrdila, ani neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátila či prokázala opak. Soud má nárok žalobce na úhradu za poskytnuté služby a náhrady za zcela oprávněný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit společně s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. z částky 7.454,81 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky 0,25 %, žalobce má tedy právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále náklady za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč za úkon, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci tak činí žalobcem požadovanou výši 1.000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.