5 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 125.133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71.000 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 18.633 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.633 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení částky 35.500 Kč úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 71.000 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237.996 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 6. 4. 2022, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 89.633 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 89.633 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 35.500 Kč, úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 71.000 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237.996 Kč. Uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 16. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě dne 17. 3. 2020 částku ve výši 71.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit poskytnutý úvěr, sjednaný úrok ve výši 102,09 % p. a. a úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr, a to ve 30 měsíčních splátkách po 6.832 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni 21. 6. 2020, přičemž před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina celkem 88.970,73 Kč. Do data zesplatnění úvěru ani po jeho zesplatnění neuhradil žalovaný žalobci ničeho. Žalovaný dále nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 3. 2020 a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru shora ze dne 18. 3. 2020 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 71.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 102,09 % ročně, a to ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 6.832 Kč. Uvedenou výši splátek soud zjistil rovněž ze splátkového kalendáře k předmětné smlouvě.

5. Ze smlouvy o úvěru shora, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 17. 3. 2020, z karty klienta a z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 28. 2. 2020, vedeného na jméno žalovaného, bylo prokázáno, že žalobce dne 17. 3. 2020 převedl částku 71.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný nezaplatil na předmětnou smlouvu žalobci ničeho.

7. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17. 6. 2020 a ze dne 18. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu.

8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni 21. 6. 2020 a že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 16. 3. 2022 žalovanému odeslal.

10. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).

11. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

12. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne 16. 3. 2020 bylo zjištěno, že jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného je příjem ze zaměstnání ve výši 29.644 Kč. Výdaje žalovaného jsou tvořeny jeho osobními výdaji (životní minimum) ve výši 3.410 Kč, výdaji na dvě děti ve výši celkem 3.500 Kč a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1.400 Kč, tedy celkem výdaje ve výši 8.310 Kč. Jeho volné zdroje činí 20.334 Kč. Žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od 13. 1. 2014 u [právnická osoba], [ulice a číslo] [obec], výpovědní lhůta neběží. Žalovaný je ženatý, s manželkou ve společné domácnosti nežijí, forma bydlení: vlastní. Zprostředkovatel úvěru tento doporučil.

13. Z výplatního lístku na jméno žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] za období 2/ 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za to období činila 28.171 Kč. Z potvrzení o příjmu na jméno žalovaného od [právnická osoba] ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný je tamtéž zaměstnán od 13. 1. 2014 na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 30.033 Kč, nebyly z něj prováděny žádné srážky.

14. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 28. 2. 2020, vedeného na jméno žalovaného, číslo výpisu 2020, periodicita měsíční, soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 15.415,14 Kč, konečný zůstatek činil - 4.552,47 Kč, obrat za toto období činil kredit 172.200 Kč, debet - 192.167,61 Kč.

15. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že zde na jméno žalovaného není uveden žádný záznam.

16. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že na jméno žalovaného nebyla vypočítána hodnota CBS skóre (určující výši pravděpodobnosti splácení) s tím, že mu byl přiřazen kód příznaku 16 – klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak).

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

19. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

20. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

21. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

22. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

27. Podle § 551 až § 554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

28. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

32. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

33. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

35. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost osobních dokladů předložených žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného a výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalovaného uvádí závěry, které jsou s údaji v těchto listinách obsaženými v přímém až zarážejícím rozporu (viz doporučení zprostředkovatele úvěru v hodnocení klienta shora, resp. akceptace návrhu na uzavření smlouvy v oznámení o schválení úvěru shora, ve srovnání se skutečnostmi vyplývajícími z výpisu z běžného účtu shora, zejména se záporným konečným zůstatkem na účtu v období bezprostředně předcházejícím žádosti o poskytnutí úvěru, při výši obratů za toto období několikanásobně přesahujícím tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, resp. s údajem o hodnocení smlouvy o úvěru ve výpisu z NRKI shora). Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak komentované ani reflektované, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnosti, které nepřisvědčují tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr skóringovým systémem (uvedená žalobcem v žalobním návrhu) se tak soudu rovněž jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází primárně z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů (kromě doloženého příjmu ze zaměstnání), a zejména pak o výši jeho výdajů.

36. V otázce výdajové se soudu kromě výše zmíněného (zejména chybějící reflexe vyhodnocení úvěrové smlouvy žalovaného jako špatné dle výstupu z NRKI shora), jeví jako zásadní absence údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalovaného ve výši 3.410 Kč (životního minima) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. Rovněž tak údaje o měsíčních výdajích na dvě děti (bez jakéhokoli bližšího upřesnění) ve výši celkem 3.500 Kč, resp. měsíční výdaje na bydlení ve výši 1.400 Kč, se soudu jeví i přes svou nepřezkoumatelnost jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech shora, žádné další, resp. vyšší výdaje (než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.

37. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

38. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 71.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku nezaplatil ničeho, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 71.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 71.000 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal dnem 25. 6. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 21. 6. 2020 (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění okamžitě), ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání (tedy dnem 24. 6. 2020 se považuje výzva za doručenou), jako nejzazší den k úhradě dluhu. Splatnost proto nastala dne 24. 6. 2020, v prodlení je žalovaný od 25. 6. 2020, v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb. však žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení až od 1. 11. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

39. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.