5 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 25.001,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcičástku 7.200 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.200 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 17.801,99 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.627,91 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 2.385,89 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 10.320 Kč ve výši 11,75 % ročně od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023,zákonného úroku z prodlení z částky 3.120 Kč ve výši 11,75 % ročně od 17. 11. 2023 do zaplacení,úroku 15 % ročně z částky 9.586,87 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 29. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 16. 5. 2024, soudu doručeným dne 17. 5. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 25.001,99 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.627,91 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.385,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.320 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a úrokem 15 % ročně z částky 9.586,87 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovanou došlo dne 9. 2. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1.155 Kč a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5.880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.107 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2.160 Kč, s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši 22.302 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 4. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 4. 2021. Žalovaná celkově zaplatila částku 4.800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Žalobce ani žalovaná se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované dnem 9. 2. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, ., jako věřitel, a žalovaná jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč, v hotovosti v místě jejího bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 12.000 Kč, úrok ve výši 1.155 Kč, částku 5.880 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1.107 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 2.160 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši 22.302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z transakční historie a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila 12.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 4.800 Kč (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, . je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne 15. 8. 2023, adresovaného žalované, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého právního předchůdce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 16. 5. 2024, soudu doručeným dne 17. 5. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2021 a byly ověřeny výpisem z bankovního účtu. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 11.000 Kč a že výše jejích měsíčních výdajů činí 7.320 Kč. Příjmy a výdaje žalované zkoumal právní předchůdce žalobce dle výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto informací a s ohledem na výši poskytovaného úvěru právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 12.000 Kč s měsíční splátkou 1.593 Kč je dostatečná.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2021 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení u rodičů, měla jedno nezaopatřené dítě, byla na mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční příjem (rodičovský příspěvek, výživné) činil 11.000 Kč, jiné příjmy neměla, neměla sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Její měsíční výdaje činily celkem 7.320 Kč, z toho 1.000 Kč výdaje na bydlení, energie, dále 6.320 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, jiné výdaje neměla, její použitelný měsíční příjem tak činil 3.680 Kč. Jako doložení jejích příjmů byl uveden pouze výpis z bankovního účtu.

11. Z kopie detailu mobilní aplikace – výpisu z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jméno (majitel účtu) žalované, bez uvedení data, soud zjistil, že aktuální a disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 16,68 Kč.

12. Z kopie detailu mobilní aplikace – výpisu z účtu (bez uvedení čísla, názvu, majitele, peněžního ústavu) soud zjistil, že je zde jako příjem ze dne 11. ledna 2021 uvedena částka 11.000 Kč z ÚP , adresa, , a dále je pod označením Přehledy v roce 2021 uveden příjem 42.414 Kč.

13. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z žádosti o úvěr a z detailů výpisu z bankovního účtu shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pobíraného rodičovského příspěvku v měsíční výši 11.000 Kč. Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení a energie ve výši 1.000 Kč, a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6.320 Kč, celkem výdaje ve výši 7.320 Kč. Tyto údaje o výdajích jsou v žádosti o úvěr uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. V žalobcově podání ze dne 16. 5. 2024 obsažené tvrzení, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je zmíněno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň tvrzení zjištěného obsahu a výsledku tohoto zkoumání (z detailů výpisů z bankovního účtu shora nevyplývají ohledně výdajů žalované žádné skutečnosti), a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově uvedené. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované ve výši 3.680 Kč měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 1.593 Kč, byť by tak žalované zbývala např. na neočekávané výdaje částka ve výši pouze 2.087 Kč měsíčně, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o sociální situaci žalované (matka samoživitelka). Tato v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než pouze výdaje ve výši uváděné shora.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 12.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 4.800 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 7.200 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 7.200 Kč za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 17. 11. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne 2. 11. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 7. 11. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 16. 11. 2023 (splatnost) a žalovaná je tak v prodlení od 17. 11. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobcem však byl požadován úrok z prodlení pouze ve výši 11,75 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

33. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady řízení nevznikly.