5 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25.682,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25.682,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.682,25 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 19. 1. 2022, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 25.682,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.682,25 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení. Uvedl, že jako [anonymizováno] uzavřel s žalovaným dne 15. 7. 2019 smlouvu o poskytování právní pomoci a plnou moc k zastupování ve věci k řízení o [anonymizováno 6 slov], na základě které žalovanému poskytl právní služby. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se rovněž dohodli, že žalovaný rovněž žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to cestovní výdaje v paušální výši [částka] na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši, na což byl žalovaný také upozorněn. O uvedených skutečnostech byl přitom žalovaný informován jak osobně, tak při podpisu plné moci k převzetí právního zastoupení, informace o odměně advokáta je zveřejněna také na [anonymizována dvě slova] žalobce. Žalobce žalovanému poskytnuté služby vyúčtoval a vystavil pro žalovaného fakturu ze dne 20. 9. 2021, znějící na částku 25.682,25 Kč, splatnou dne 10. 10. 2021, nicméně tuto žalovaný neuhradil, a to ani na základě telefonické urgence a předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalovanému odeslané dne 10. 1. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Z doložené plné moci vyplynulo, že tuto udělil žalovaný žalobci dne [datum] za účelem zastupování v řízení o [anonymizováno 8 slov] specifikovaném tamtéž. Z faktury [číslo] z data vystavení 20. 9. 2021 vyplynulo, že žalovanému byla žalobcem vyfakturována částka v celkové výši 25.682,25 Kč včetně DPH, splatná dne 10. 10. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 1. 2022 a potvrzení o odeslání z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil nárok žalobce dle § 1746 odst. 2 jakožto smlouvu inominátní zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jako nárok na zaplacení ceny za poskytnuté právní služby. Soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobci řádně a včas neuhradil platby dle vystavené faktury za poskytnuté služby ve výši celkem 25.682,25 Kč včetně DPH (žalobce je plátcem této daně), neboť žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátil či prokázal opak. Soud má nárok žalobce na úhradu za poskytnuté služby za zcela oprávněný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit společně s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. z částky 25.682,25 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.028 Kč, a dále náklady za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč za úkon, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci tak činí žalobcem požadovanou výši 1.628 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.