5 C 97/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15.615 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 3.316 Kč na kapitalizovaném úroku částky ve výši 765 Kč na smluvní pokutě zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.432,19 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.070,50 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 5. 12. 2019, vůči žalované domáhal zaplacení částky 15.000 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.432,19 Kč, a kapitalizovaného úroku ve výši 3.466 Kč (zahrnujícího v sobě též paušální náhrady nákladů za upomínání žalované ve výši 150 Kč), dále částky 765 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.071 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 22. 2. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 6. 3. 2018, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 15.000 Kč, které žalovaná čerpala bezhotovostně, převodem na její účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 18.316 Kč spolu s příslušenstvím do 5. 4. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, resp. neuhradila právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 4. 7. 2019. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2019, zaslanou jí právním zástupcem žalobce dne 13. 11. 2019.

3. Podáním ze dne 18. 6. 2020 vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 150 Kč na kapitalizovaném úroku (představující paušální náhrady nákladů za upomínání žalované ve výši 150 Kč) z důvodu nemožnosti doložení důkazů ohledně odeslání těchto upomínek, s tím, že nadále tak po žalované požaduje pouze úhradu částky 15.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.432,19 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 3.316 Kč, dále částky 765 Kč odpovídající smluvní pokutě, a náhrady nákladů řízení. O tomto částečném zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2021 č. j. 5 C 97/2020-71, které nabylo právní moci dne 18. 1. 2023.

4. Dále podáním ze dne 28. 3. 2023, soudu doručeným dne 31. 3. 2023, vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 3.316 Kč na kapitalizovaném úroku a částky ve výši 765 Kč na smluvní pokutě z důvodu nemožnosti doložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalované v době poskytnutí úvěru, s tím, že nadále tak po žalované požaduje pouze úhradu částky ve výši 15.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.432,19 Kč a náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

6. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

7. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 22. 2. 2018, a smlouvy o úvěru téhož čísla, datované dnem 6. 3. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezhotovostně převodem na bankovní účet částku 15.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku ve výši 18.316 Kč s příslušenstvím do 5. 4. 2018.

8. Ze smlouvy o úvěru shora, z výpisů z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne 4. 5. 2016, 22. 2. 2018, 26. 2. 2018, 27. 2. 2018, 1. 3. 2018, 2. 3. 2018 a 7. 3. 2018, a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila celkem 15.000 Kč, zaslaných postupně na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora, a že žalovaná na smlouvu o úvěru shora neuhradila právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 4. 7. 2019, adresovaného žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 9. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaná byla o této skutečnosti informována a současně vyzvána k uhrazení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2019, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

27. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

28. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním ze dne 28. 3. 2023 částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil žádné důkazy o posuzování schopnosti žalované, resp. žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku nezaplatila ničeho, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 15.000 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v požadované výši jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.432,19 Kč (z částky 15.000 Kč za dobu od 6. 4. 2018 do 20. 5. 2019 ve výši sazby 8,5 % ročně), a dále z částky 15.000 Kč za dobu od 27. 6. 2019 do zaplacení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť má za to, že v žalobcem požadovaném období byla žalovaná v prodlení a že výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2018, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných mu z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož však žalobce vzal žalobu ve zbylém rozsahu zpět a domáhal se úhrady, byť z neplatného titulu, pouze částky odpovídající svou výší výši bezdůvodného obohacení žalované, soud žalobci požadovanou částku přiznal a současně tuto skutečnost zohlednil v rozhodnutí o nákladech řízení, jak je uvedeno níže.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. a.t. částku 300 Kč za dva ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a částku 150 Kč za jeden ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tedy celkem 1.050 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.050 Kč ve výši 220,50 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.270,50 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, činí celkem částku ve výši 2.070,50 Kč. Tato částka je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.