6 C 103/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71.074 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, částku , částka, , úrok ve výši 79,08 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, částky , částka, , a úroku ve výši 79,08 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Uvedl, že se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě jí poskytl na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala žalobci uhradit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 79,08 % p. a., a to v 18 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky řádně a včas nesplácela, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni , datum, , přičemž před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění činila nová dlužná jistina celkem , částka, . Do data zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobci částku ve výši , částka, , po jeho zesplatnění uhradila žalovaná žalobci pouze částku , právnická osoba, Kč. Žalovaná dále nereagovala na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nijak písemně nevyjádřila, pouze v rámci telefonické omluvy z jednání nařízeného na den , datum, , uvedla, že žalovanou částku uznává.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na jméno žalobce, z nedatovaného podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), z důkazu o odeslání , částka, ze dne , datum, , ze zaslané SMS (Informace o vyplacení) s datem odeslání , datum, , z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) ze dne , datum, , z informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, , z předsmluvního formuláře ze dne , datum, , z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru shora z , datum, s dodejkou na jméno žalované s datem převzetí , datum, , má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 79,08 % ročně, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , tedy celkem se zavázala uhradit částku ve výši , částka, .

5. Ze smlouvy o úvěru shora, ze základních informací o klientovi, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, a z karty klienta ke smlouvě o úvěru shora bylo prokázáno, že žalobce dne , datum, převedl částku , částka, na účet žalované uvedený ve smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru shora a z karty klienta shora soud zjistil, že žalovaná zaplatila na předmětnou smlouvu žalobci celkem částku ve výši , částka, a že se ocitla v prodlení (1 den) již s úhradou druhé splátky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu ze dne , datum, pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu shora žalobce dne , datum, žalované odeslal.

8. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení.

9. V obsáhlé odpovědi na výzvu soudu, aby doplnil svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalované a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalované uvedené v hodnocení klienta, a k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu sdělil, že posuzoval schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí , částka, , celkové měsíční náklady žalované činí , částka, a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí , částka, . Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích NRKI a SOLUS. Na základě takto zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a že zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce soudu předložil formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu žalované (z níž bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalované), výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s provedeným skóringem žalované, výpis z registru SOLUS, potvrzení o příjmu a informativní výpis z bankovního účtu (jimiž bylo ověřeno, že žalovaná má pracovní poměr a má tak zajištěn stálý příjem, a jimiž byl tento příjem žalované ověřen). V hodnocení klienta shora žalobce provedl analýzu bonity žalované. K výdajové stránce uvedl, že k jejímu určení zcela postačuje údaj o výši životního minima ve výši , částka, (kromě splátek úvěrů a nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají). Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel z údajů, sdělených mu žalovanou, která uvedla, že její náklady na bydlení činí , částka, (nájemné + inkaso). Žalobce přitom vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě (§ 6 o. z.). Dále uvedl, že „oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovanou a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovanou není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí částku , částka, , je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaná uvedla částku ve výši , částka, .“ Žalovaná dále neuvedla žádnou osobu, k níž by měla vyživovací povinnost, a neměla v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. K ostatním výdajům žalované nemá žalobce žádné doklady.

10. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne , datum, bylo zjištěno, že jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalované je příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Výdaje žalované jsou tvořeny jejími osobními výdaji (životní minimum) ve výši , částka, a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, , tedy celkem výdaje ve výši , částka, . Nemá žádné spoření, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) ani konsolidované splátky nebo splátky u žalobce, nemá ani žádné ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.). Její rezerva činí , částka, . Žalovaná nemá žádného partnera ani děti v domácnosti. Žalovaná je zaměstnána v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou od , datum, u , právnická osoba, , , adresa, , výpovědní lhůta neběží. Žalovaná je rozvedená, nežije s nikým ve společné domácnosti, forma bydlení: pronájem.

11. Z potvrzení o příjmu ze dne , datum, a ze dne , datum, , vystavených na jméno žalované zaměstnavatelem , právnická osoba, , soud zjistil, že žalovaná byla u tohoto zaměstnavatele zaměstnána od , datum, do , datum, a od , datum, na dobu určitou do , datum, , její průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil , částka, .

12. Ze smlouvy o úvěru shora, z výplatní pásky za měsíc , Anonymizováno, na jméno žalované od plátce , právnická osoba, , s částkou k zaslání na účet ve výši , částka, a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ve výši , částka, (na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k výplatě úvěru a inkasování splátek úvěru, resp. účet uvedený ve výplatní pásce shora, na nějž má být předmětná částka zaslána), soud zjistil, že výše uvedená platba byla připsána na shora uvedený účet.

13. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že tento byl vystaven dne , datum, s platností do , datum, a že osobní údaje v něm uvedené odpovídají osobním údajům žalované uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

14. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, že v něm na jméno žalované není uveden žádný záznam (dlužná částka po splatnosti, počet dlužných splátek, příznak, datum vzniku příznaku, datum zaplacení, datum posledního nahrání, produkt, poznámka).

15. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalované ze dne , datum, soud zjistil, že na jméno žalované zde byla evidována jedna žádost o úvěr (typu živá, odvolaná klientem a zamítnutá) u jedné banky a finanční instituce odlišné od žalobce a že je zde uvedena částka , částka, jako dluh po splatnosti. Hodnota interní Score Card (určující výši pravděpodobnosti splácení) zde není uvedena (vypočítána).

16. Dokazování dalšími listinnými důkazy, předloženými žalobcem, jimiž byly oznámení ze dne , datum, , výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, a výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , nebylo pro nadbytečnost prováděno.

17. Na základě učiněných zjištění dospěl soud k závěru, že předmětem řízení jsou žalobcovy nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

20. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

21. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

22. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru, přičemž na základě výše uvedených zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně úvěruschopnost žalované nezkoumal, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost osobních dokladů předložených žalovanou), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS). Dále soud dospěl k závěru, že v případě výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalované žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalované vůbec nereflektoval, stejně jako v hodnocení klienta, údaje v tomto výpisu obsažené, resp. z něj vyplývající, tj. skutečnost, že na jméno žalované zde byla evidována žádost o úvěr (typu živá, odvolaná klientem a zamítnutá) u banky, resp. finanční instituce odlišné od žalobce, že je zde uvedena částka , částka, jako dluh žalované po splatnosti, a že hodnota interní Score Card (určující výši pravděpodobnosti splácení) zde není uvedena (vypočítána). Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak komentovány, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet (jak bylo ostatně následně potvrzeno skutečností, že žalovaná se ocitla v prodlení s platbou již druhé splátky). Co se týče příjmů žalované, tvořených výlučně jejími příjmy ze zaměstnaneckého poměru, tyto byly řádně doloženy předloženými listinami shora.

29. V otázce výdajové se soudu kromě výše zmíněného (zejména chybějící reflexe absence výpočtu hodnoty interní Score Card žalované ve výstupu z NRKI a údajů o existenci další žádosti o úvěr a existenci dluhu po splatnosti), jeví jako zásadní neuvedení údajů o výdajích žalované, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalované ve výši , částka, (životní minimum) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. S argumentací žalobce, že tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele, se soud neztotožňuje. Touto logikou by vlastně v procesu posuzování a ověřování schopnosti žadatele splácet poptávaný úvěr k žádnému ověřování nemuselo docházet, neboť by vždy stačil prostý matematický úkon odpočtu životního minima od zjištěných příjmů žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel pouze z údajů, sdělených mu žalovanou, která uvedla, že její náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí , částka, . Že je tento údaj s vysokou mírou pravděpodobnosti nereálný je zřejmě jasné i žalobci, který ve svém vyjádření sice sám uvádí, že je třeba případně zkoumat, zda částka uvedená žalovanou není nepřiměřeně nízká poměrům, žádné své zkoumání v této otázce však následně nedokládá ani netvrdí. Ze skutečnosti, že žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením, ve spojení s faktem, že žalovaná jako své výdaje na bydlení uvedla částku , částka, , dle názoru soudu nevyplývá žalobcem uváděný závěr, že je třeba z takové částky vycházet, nýbrž závěr, že si měl žalobce v procesu zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalované nějaký takový doklad o výši nájemného, resp. o nákladech žalované souvisejících s bydlením, obstarat (např. vyžádat od žalované). Žalobcova argumentace, že vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, se soudu jeví podobně alibistická a účelová jako u částky životního minima výše (a domyšleno ad absurdum by nebylo potřeba dokládat, ověřovat a posuzovat vůbec nic - pomineme-li poctivý omyl - protože všichni přece jednají poctivě). Navíc zákon o spotřebitelském úvěru vzhledem k dikci ustanovení § 86 z této premisy zjevně nevychází, když povinnost zkoumat a posoudit žadatelovu úvěruschopnost poskytovateli úvěru explicitně ukládá. Dále žalobcovo tvrzení, že oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou, se soudu jeví rovněž jako účelové, neboť jednak toto lze, resp. tak právní předpisy činí (normativní náklady na bydlení), přičemž dle názoru soudu sice výpovědní hodnota takto stanovených nákladů by byla obdobná jako u částky životního minima shora, a tedy v tomto případě se soud s tímto žalobcovým tvrzením ztotožňuje, avšak tento rozporný přístup žalobce k validitě podkladů pro posuzování úvěruschopnosti svědčí spíš než o účelnosti o účelovosti jeho přístupu k procesu posuzování schopnosti žadatele o úvěr tento splácet. V případě výdajů na bydlení shora je tak dle názoru soudu patrný pro forma přístup žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalované. Tento údaj je naprosto nepřezkoumatelný, neboť je uveden bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z hodnocení klienta a z tvrzení samotného žalobce vyplývá, že žalobce výdaje uváděné žalovanou nijak neověřoval. Navíc se soudu i přes svou nepřezkoumatelnost výše těchto výdajů (i těch neuvedených, resp. uvedených ve výši , částka, ) jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech demonstrativně uvedených shora, žádné další, resp. vyšší ostatní výdaje (než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované). Shrnuto, dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce výdajů žalované dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Z výše uvedeného důvodu (neplatnost smlouvy o úvěru shora) přes skutečnost, že žalovaná při telefonické omluvě z jednání, které ve věci proběhlo dne , datum, , uvedla, že žalovanou částku uznává, má soud za to, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny nejsou, neboť pokud by soud ve věci schválil smír, byl by tento v rozporu s hmotným právem (§ 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.). Tento rozpor, resp. neplatnost smlouvy shora, má soud za odůvodněnou kromě shora popsaného nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované dále též výší sjednaného příslušenství, neboť zejména smluvní úrok z úvěru svou výší výrazně překračuje obvyklou výši úroků u úvěrů sjednávaných bankami v době uzavření smlouvy. Nadto je nutno podotknout, že žalovaná žalovanou částku uznala pouze telefonicky, což není zákonem přípustná forma, v jaké může účastník řízení vůči soudu činit podání ve věci samé. Již jen z tohoto důvodu nebylo možné vyhovět návrhu žalobce a vydat ve věci rozsudek pro uznání.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku , částka, . Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila , částka, , proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní pokuta, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady nevznikly.