6 C 105/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250.000 Kč od 12. 2. 2021 do 18. 3. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250.000 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 100.283,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. 1) Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 3. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů řízení. V žalobě zejména uvedl, že dne 6. 4. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ústní formou a na základě této smlouvy poskytl žalované částku 250.000 Kč na bankovní účet žalované, přičemž v popisu platby uvedl:„ půjčka [anonymizováno]“. Žalobce dále uvedl, že zápůjčka byla žalované poskytnuta za účelem koupě [značka automobilu], žalovaná měla částku splácet měsíčními splátkami, avšak do doby podání žaloby neuhradila ničeho, ačkoliv byla žalobcem opakovaně vyzvána. Žalovaná tak porušila svou povinnost. Žalobce žalovanou rovněž vyzval předžalobní výzvou, jež byla žalované doručena 4. 2. 2021, v této výzvě žalobce vyzval žalovanou k úhradě předmětné částky do 7 dnů, tj. do 11. 2. 2021, od tohoto data rovněž žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. 2) Soud ve věci vydal dne 31. 3. 2021 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který byl žalované doručen do vlastních rukou dne 7. 4. 2021. Žalovaná proti platebnímu rozkazu podala dne 16. 4. 2021 včasný odpor ze dne 13. 4. 2021, čímž byl platební rozkaz zrušen. 3) V podaném odporu žalovaná uvedla, že žalovanou částku neuznává, přičemž zejména namítla, že není zřejmý termín splatnosti a způsob úhrady, žalobce pouze vágně uvedl, že částka měla být splácena měsíčně bez výše splátky, neuvádí ani další údaje o upomínkách. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že od žalobce obdržela na účet částku 250.000 Kč, avšak nejednalo se o zápůjčku. Dle žalovaná tato částka představuje vypořádání zápůjčky, kterou poskytl žalobci bratr žalované pan [celé jméno svědka] v hotovosti dne 8. 6. 2016 ve výši 200.000 Kč a dne 28. 7. 2016 ve výši 50.000 Kč, a to bezúročně, žalobce tuto částku vrátil právě na účet žalované po ukončení jejich partnerského soužití na základě dohody. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 4) Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 4. 2021, k jednání se dostavili zástupci účastníků a předvolaný svědek žalované, její bratr [celé jméno svědka]. 5) Žalobce popřel, že by si kdy půjčil od bratra žalované zmiňovanou částku, namítl, že výběry z bankomatů nemohou prokázat reálný kontrakt, tj. zápůjčku. 6) Žalovaná namítla, že pokud žalobce tvrdí sjednanou zápůjčku, netvrdí ničeho o její splatnosti ani měsíčních splátkách. 7) Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že v době kdy žalobce a žalovaná žili v partnerském soužití, tak se svědek majetkově vyrovnával se žalovanou, umořoval vůči ní svůj dluh ve výši 800.000 Kč Částku 150.000 Kč předal sestře - žalované, 100.000 Kč žalobci, přičemž celou částku chápal jako umoření svého dluhu vůči sestře - žalované, patřila jí, ale nerozlišoval, komu peníze předává, neboť žalobce a žalovaná tvořili pár. Svědek uvedl, že předané finanční prostředky nebyly půjčkou ani jednomu z nich. Svědek dále uvedl, že žalovaná si od něj chtěla koupit osobní automobil, ale k prodeji nakonec nedošlo, neboť svědek si to rozmyslel. 8) V průběhu jednání byla žalovaná vyzvána k doplnění tvrzení a poučena o následcích neunesení břemene tvrzení, jež na ni přešlo, a to tak, že byla vyzvána k doplnění tvrzení její obrany spočívající v tom, že mezi ní a žalobcem byla uzavřena v roce 2016 smlouva o zápůjčce. 9) Podáním ze dne 6. 4. 2022 žalovaná doplnila svá tvrzení tak, že uvedla, že dne 8. 6. 2016 poskytla žalobci zápůjčku ve výši 100.000 Kč prostřednictvím [celé jméno svědka], svého bratra. Následně pak žalovaná poskytla žalobci dne 28. 7. 2016 zápůjčku ve výši 150.000 Kč, a to z finančních prostředků, které obdržela od svého bratra jako formu vyrovnání. Žalovaná tvrdila, že žalobce měl zápůjčku vrátit na výzvu, ta byla učiněna v dubnu 2018. Žalobce výzvu splnil a žalované zápůjčku vrátil dne 6. 4. 2018. Žalovaná tvrdila, že předání částky 100.000 Kč [celé jméno svědka] je prokázáno jeho svědeckou výpovědí, dále navrhla výslech svědka [celé jméno svědka], společného známého účastníků. 10) Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 8. 3. 2021 má soud za prokázané, že z účtu žalobce byla dne 6. 4. 2018 provedena odchozí platba ve výši 250.000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet] s popisem transakce„ Půjčka [anonymizováno]“. 11) Z výpisu z účtu [celé jméno svědka], bratra žalované, soud zjistil, že tento mj. vybral dne 8. 6. 2016 ze svého účtu částku 200.000 Kč a dne 28. 7. 2016 částku 50.000 Kč. 12) Z předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě částky 250.000 Kč z titulu ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 4. 2018, a to do sedmi dnů od doručení výzvy a dále k úhradě nákladů právního zastoupení. Z přiložené dodejky má soud za prokázané, že písemnost byla žalované doručena dne 4. 2. 2021. 13) Při jednání dne 7. 6. 2022 strany učinily nesporným, že na účet žalované byla připsána částka 250.000 Kč dne 6. 4. 2018. Nebylo rovněž sporu o tom, že za období od listopadu 2017 až dubna 2018 z účtu žalobce na účet žalované byly zaslány další platby, které nemají souvislost s tímto předmětem řízení. 14) Výslechem svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že svědek se zná s oběma účastníky, se žalovanou jsou stále kamarádi, se žalobcem již kamarádský vztah nemá, neboť jak uvedl, žalobce se na něm dopustil„ svinstva“. Svědek, uvedl, že je mu známo, že žalovaná se svým bratrem půjčili částku 250.000 Kč žalobci, mluvili o tom, slyšel rovněž, jak o tom žalobce mluví do telefonu, když byli spolu na pokoji. Nevěděl, jak došlo k předání peněz, zda v hotovosti nebo převodem, zda dohromady nebo každý zvlášť, ale uvedl, že žalovaná uvolnila 150.000 Kč, bratr žalované 100.000 Kč a tyto částky měly být předány žalobci v roce 2016. Svědek uvedl, že on sám žalobci půjčil částku 470.000 Kč v letech 2015 až 2016, asi v pěti částkách, nevěděl, který měsíc to bylo. Svědek však věděl o půjčce mezi žalobcem a žalovanou, resp. o tom, že žalovaná žalobci zapůjčila v červnu 2016 částku 250.000 Kč, kterou jí žalobce vrátil v dubnu 2018 převodem na účet. 15) Z výpovědi žalované soudu zjistil, že žalovaná žila v partnerském vztahu se žalobcem v jeho domě, po celou dobu jejich soužití se žalobce staral o žalobkyni i její dceru z předchozího vztahu, a to i finančně, rozešli se začátkem roku 2018. Uvedla, že se se svým bratrem dohodla, že žalobci v roce 2016 půjčí částku 250.000 Kč, bratr žalované žalobci předal částku 100.000 Kč, ona žalobci půjčila 150.000 Kč (z této částky uhradila 50.000 Kč za pračku se sušičkou). Žalobce jí v dubnu 2018 zaslal na účet částku 250.000 Kč, od té doby ji neměl nijak kontaktovat ani ohledně splátek ani ohledně vrácení. Žalovaná uvedla, že od svého bratra obdržela z titulu finančního vyrovnání částku 250.000 Kč z celkové částky 700.000 Kč. Její bratr [celé jméno svědka] předal z této částky 100.000 Kč přímo žalobci. Žalovaná dále uvedla, že v červenci dostala od svého bratra dalších 200.000 Kč, z této částky poskytla 150.000 Kč žalobci a za zbylých 50.000 Kč koupila zmiňovanou pračku se sušičkou do domácnosti žalobce. 16) Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že se žalovanou žili asi 9 let, soužití skočilo již v roce 2017, načež mu žalovaná v dubnu 2018 volala, že si potřebuje koupit auto, proto jí převedl na účet předmětných 250.000 Kč s tím, že mu finanční prostředky vrátí v měsíčních splátkách ve výši 3.000 – 4.000 Kč a zbytek poté, co jí bratr vyplatí finanční dorovnání, přičemž předpokládal, že tato skutečnost nastane během roku až dvou. 17) Žalovaná byla opakovaně poučena o tom, že na ni přešlo důkazní břemeno, kdy tvrdila, že částka 250.000 Kč, která jí byla zaslána na účet ze strany žalobce, byla vrácením částky, kterou před tím ona sama žalobci půjčila. Soud má za to, že v uvedených tvrzeních jsou rozpory, které nebyly odstraněny provedenými důkazy ani výslechem účastníků či svědků a žalovaná tak dosud neunesla své důkazní břemeno, což může mít za následek neúspěch ve věci. 18) Žalovaná žádné další tvrzení ani důkazy neuvedla, v závěrečném návrhu uvedla, že poskytnutá platba zápůjčkou není, ale jedná se o tvrzené vrácení původně poskytnuté zápůjčky ze strany žalované žalobci. S tímto koresponduje i samotná výpověď žalobce, který nedokázal specifikovat parametry pro vrácení této zápůjčky, když vágně uvádí, že měla být splácena v částce 3 až 4 tisíce měsíčně, a to po dohodě s žalovanou a na druhou stranu tuto dohodu s žalovanou o vrácení zápůjčky měly strany změnit tak, že ji žalovaná vrátí, až obdrží finanční plnění od svého bratra. Žalovaná dále uvedla, že v řízení však bylo prokázáno, že žalovaná finanční plnění od svého bratra doposud neobdržela a pakliže to měl být skutečně žalobce, kdo žalované zápůjčku poskytl, pak na základě výpovědi samotného žalobce tato zápůjčka k dnešnímu dni ještě není splatná. Z jeho výpovědi lze totiž učinit právní závěr o tom, že splatnost této zápůjčky ponechal na straně dlužníka a za této situace, kdy žalovaná neobdržela vyrovnávací plnění od svého bratra, zápůjčka splatnou být nemůže. Jinou dohodu o stanovení splatnosti pan žalobce ve své výpovědi neuvedl. 19) Z dalších listin byl prokázán spor vedený u Okresního soudu v Břeclavi mezi žalobcem, resp. jeho právním nástupcem a svědkem [celé jméno svědka], který byl vyslechnut. Je zjevné, že mezi svědkem a žalobcem je negativní vztah, což ostatně svědek uvedl již na začátku své výpovědi. Žádné další skutečnosti z těchto důkazů soud nevyvodil a k listinám jinak nepřihlížel. 20) Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 21) Dle ust. § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 22) Dle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 23) Dle ust. § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 24) Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25) Soud provedl shora uvedené dokazování, ze kterého zjistil následující skutečnosti, přičemž provedené důkazy posoudil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a na základě citovaných ustanovení zákona dospěl k následujícím závěrům ve věci samé. Mezi účastníky se stalo nesporným, že žalobce na účet žalobkyně poukázal dne 6. 4. 2018 částku 250.000 Kč. Předmětem sporu se stalo to, zda se jednalo o zápůjčku, kterou žalobce poskytl žalované, či o vrácení zápůjčky žalobcem žalované. Žalovaná v průběhu řízení namítla, že se nejednalo o zápůjčku, kterou jí žalobce poskytl. Na žalovanou tedy přešlo břemeno tvrzení a s tím související břemeno důkazní. Žalovaná v průběhu řízení měnila svá tvrzení týkající se její obrany. Nejprve tvrdila, že se jedná o částku, kterou žalobce vracel jejím prostřednictvím jejímu bratrovi, toto tvrzení však bylo vyvráceno výslechem samotného bratra žalované, který ve své svědecké výpovědi uvedl, že žalobci ničeho nepůjčil. Uvedl výslovně, že peníze, které žalobci předával, nebyly zápůjčkou žalobci ani žalované, jednalo se o finanční prostředky, které byly finančním vyrovnáním mezi sourozenci na základě dohody. Následně žalovaná uvedla, že její bratr předal v roce 2016 žalobci částku 100.000 Kč, následně ona sama předala žalobci částku 150.000 Kč, tj. celkem 250.000 Kč. Co se týče svědecké výpovědi svědka [celé jméno svědka], tak k této soud uvádí, že svědek se jeví jako nevěrohodný, a to z následujících důvodů. Svědek má výrazně negativní vztah k osobě žalobce, tento ani nepopíral. Svědek přesně a úplně vylíčil okolnosti zápůjčky, kterou měla poskytnout žalovaná žalobci v roce 2016 (i když nebyl přítomen u faktického předávání peněz), věděl i to, že žalobce měl tyto finanční prostředky žalované vrátit v dubnu 2018. Svědek však uvedl, že on sám žalobci poskytl finanční prostředky v roce 2016, a to částku 470.000 Kč, nebyl však schopen říct žádné okolnosti této zápůjčky jen to, že to bylo v asi pěti částkách, nevěděl však, ve který měsíc měl on sám žalobci tuto částku zapůjčit ani další okolnosti jeho vlastních aktivit. V kontextu celé výpovědi se tedy svědectví jevilo jako nevěrohodné, tím spíše, že svědek u předání finančních prostředků nebyl, znal je jen z doslechu a z telefonického hovoru, který měl vést žalobce v jeho přítomnosti. 26) Následně byla provedena účastnická výpověď žalované. Ta opakovaně uvedla, že se žalobcem žila v dlouhodobém partnerském svazku, žalobce se o ni i její dceru staral, a to i finančně, zaměstnaná nebyla. Žalovaná uvedla, že jí bratr na základě finančního vyrovnání vyplatil dosud celkovou částku 250.000 Kč, tuto částku měla zapůjčit žalobci v roce 2016, přičemž 100.000 Kč měl předat bratr žalované pan [celé jméno svědka] přímo žalobci, zbylou částku 150.000 Kč měla předat žalobci sama, a to v červenci 2016 z finančního vyrovnání od svého bratra. Žalovaná uvedla, že od bratra obdržela částku 200.000 Kč, z této částky zakoupila do domácnosti žalobce pračku se sušičkou za cenu cca 50.000 Kč, zbylou část, tj. 150.000 Kč poskytla právě žalobci. 27) Z výše uvedeného vyplývají rozpory v tvrzeních žalované. Žalovaná na jednu stranu opakovaně uvedla, že od svého bratra dostala na základě finančního vyrovnání dosud celkovou částku 250.000 Kč. Žalovaná na druhou stranu uvádí, že z této částky finančního vyrovnání její bratr [celé jméno svědka] předal žalobci částku 100.000 Kč, ona sama 150.000 Kč a dále zakoupila za částku 50.000 Kč do domácnosti žalobce pračku se sušičkou (pozn. soudu tj. celkem 300.000 Kč). V tomto kontextu se tedy tvrzení žalované jeví jako účelová, kdy tvrdí, že od bratra obdržela 250.000 Kč, a z těchto prostředků použila celkem 300.000 Kč ve prospěch žalobce. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že v době soužití se žalobcem hospodařila měsíčně s částkou v řádech desetitisíc korun, s obdobnou částkou hospodaří i nyní, je tedy málo pravděpodobné, aby si nevybavila podrobnosti tvrzené zápůjčky žalobci. 28) Proto byla žalovaná opakovaně poučena o svém břemenu tvrzení a důkazním břemenu, které na ni přešlo, zároveň byla poučena o následcích neunesení těchto břemen. Žalovaná však své břemeno tvrzení neunesla, když její tvrzení jsou ve vzájemném rozporu a tato tvrzení nebyla ani potvrzena výslechy jí navrhovaných svědků. Žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobci v roce 2016 poskytla žalobci zápůjčku ve výši 250.000 Kč. 29) Naopak žalobce prokázal, že žalované poukázal na její účet 6. 4. 2018 částku 250.000 Kč, přičemž v popisu platby uvedl, že se jedná o„ zápůjčka [anonymizováno]“. Žalobci se tedy podařilo prokázat poskytnutí finančních prostředků v této výši žalované, neboť zápůjčka je tzv. reálným kontraktem. Zápůjčka může být sjednána i ústně, tak jako v tomto případě. 30) Co se týče splatnosti, tak tato je dle citovaného ustanovení zákona vázaná na vypovězení smlouvy. Soud má za to, že i když v daném případě nebylo prokázáno, že zápůjčka měla být splácena ve splátkách, když tvrzení stran se zcela liší a jedná se o tzv. slovo proti slovu (i s ohledem na partnerském soužití účastníků), tak s ohledem na konstantní judikaturu nezbylo žalobci než vyzvat žalovanou k zaplacení a stanovit jí k tomu lhůtu, neboť pokud by tak neučinil, mohlo by dojít k promlčení, které může nastat v takových případech dříve, než nastane splatnost zápůjčky. Žalobce tvrdil a prokázal, že žalovanou vyzval upomínkou ze dne 1. 2. 2021, která jí byla doručena dne 4. 2. 2021 k vrácení zápůjčky ve lhůtě do sedmi dnů od doručení, tj. v daném případě do 11. 2. 2021. Soud má však za to, že v tomto případě se splatnost zápůjčky váže na výpověď smlouvy. Smlouva o zápůjčce byla, jak již bylo uvedeno, sjednána ústně, došlo k reálnému kontraktu, o výpovědi nebylo sjednáno ničeho, respektive nebylo ničeho prokázáno, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, tudíž výpovědní doba činí šest týdnů a splatnost je vázána na vypovězení smlouvy. Soud tedy posoudil upomínku ze dne 1. 2. 2021 dle jejího obsahu jako výpověď smlouvy o zápůjčce, přičemž bylo prokázáno, že žalobce touto upomínkou vyzval žalovanou k zaplacení částky 250.000 Kč, kterou jí poskytnul na její účet dne 6. 4. 2018, avšak není možné, aby výpovědní doba byla kratší než zákonem stanovených šest týdnů (nikoli sedm dní jak stanovil žalobce). Soud tedy vycházel z těchto skutečností a uzavírá, že ústní smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované dne 6. 4. 2018 částku 250.000 Kč, byla vypovězena dopisem ze dne 1. 2. 2021, který byl žalované doručen dne 4. 2. 2021 a splatnost tedy nastala šest týdnů od doručení, tj. 18. 3. 2021. 31) Hmotně právně tedy soud posoudil nárok žalobce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky, kdy žalované bylo zapůjčeno 250.000 Kč. Žalovaná svůj dluh nezaplatila a dostala se do prodlení. Žalobce tedy krom vrácení shora uvedené částky, požadoval i zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. §1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky, soud žalobě vyhověl. 32) Žaloba byla toliko částečně zamítnuta co do části příslušenství, neboť žalobce požadoval úroky z prodlení již od lhůty určené v předžalobní výzvě, avšak, jak bylo výše uvedeno, splatnost pohledávky za žalovanou nastala dle soudu až 18. 3. 2021, tj. šest týdnů od doručení předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila žalobci ničeho, je od 19. 3. 2021 v prodlení. 33) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100.283,51 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 250.000 Kč sestávající z částky 9.300 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, žaloba, vyjádření ve věci samé, dvakrát účast na jednání delším než dvě hodiny – 2*2 úkony), z částky 4.650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2.464,47 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2022 náhrada 1.198,01 Kč za 122 ujetých km v částce 798,01 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 6. 2022 náhrada 1.266,46 Kč za 122 ujetých km v částce 866,46 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 74 614,47 Kč ve výši 15 669,04 Kč.