6 C 114/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22.299,81 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje zčásti co do kapitalizovaného zákonného úroku z úvěru ve výši 651,73 Kč a zčásti co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 393,89 Kč.

II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 15.751,87 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 653,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 426,38 Kč, úroky ve výši 15 % ročně z částky 9.136,51 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 9.938,05 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá zčásti co do částky 6.547,94 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], ve znění částečného zpětvzetí a doplnění ze dne 30. 1. 2020 a ze dne 10. 11. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 22.485,99 Kč sestávající se z jistiny ve výši 9.136,51 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 801,54 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3.626,03 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 655,63 Kč, úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.266,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč. Dále žalobce požadoval příslušenství, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem ve výši 1.305,05 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 820,27 Kč a dále úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9.136,51 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.136,51 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč a úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, za administrativní činnosti ve výši 723 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.500 Kč Celkem se tedy zavázal vrátit částku 18.186 Kč během 14 měsíčních splátek po 1.299 Kč nejpozději do 28. 11. 2018. Žalovaný však své smluvní povinnosti nesplnil, když zaplatil pouze částku 1.700 Kč. V důsledku porušení smlouvy vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce se stal věřitelem shora popsané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 29. 5. 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku nezaplatil.

2. V podání ze dne 30. 1. 2020 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do smluvní pokuty ve výši 186,18 Kč, a proto bylo řízení usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 3. 2020, č. j. EPR [číslo] zčásti zastaveno.

3. Dále vzal žalobce žalobu zčásti zpět v podání ze dne 10. 11. 2020, a to ohledně kapitalizovaného úroku z úvěru za období od 29. 11. 2018 do 21. 5. 2019 ve výši 651,73 Kč a ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 29. 11. 2018 do 21. 5. 2019 ve výši 393,89 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 28. 9. 2017 mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému bezúčelně peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí částku v celkové výši 18.186 Kč, která se sestávala z úvěru ve výši 10.000 Kč, úroku ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v rámci 14 měsíčních splátek po 1.299 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2019 spolu s příslušným podacím archem vyplývá, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobce.

8. Z předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 19. 11. 2019 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu.

9. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí věřitel připojit ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.

11. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

12. Dle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (ustanovení § 580 odst. 1 o.z.).

14. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. S ohledem na shora uvedené částečné zpětvzetí sodu, v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zčásti zastavil co do kapitalizovaného zákonného úroku z úvěru ve výši 651,73 Kč a zčásti co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 393,89 Kč.

17. Co se týče zbývající části předmětu řízení, soud, za užití výše citovaných ustanovení, posoudil skutková zjištění a dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), neboť soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou. Na základě předmětné smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému dne 28. 9. 2017 částku 15.000 Kč Částku žalovaný obdržel v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku navýšenou o úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.500 Kč, tedy celkově 18.186 Kč, splatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1.299 Kč. Žalovaný zaplatil na poskytnutou zápůjčku částku 1.700 Kč. S ohledem na porušení smluvních povinností ze stany žalovaného, vznikla povinnost zaplatit žalobci i smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Nároky původního věřitele z uvedené smlouvy o zápůjčce přešly na žalobce, a nebylo zjištěno, že by žalovaný na uvedenou pohledávku cokoli dalšího zaplatil. Soud započetl plnění žalovaného, přičemž shledal žalobu důvodnou co do jistiny ve výši 15.751,87 Kč a příslušenství specifikovaného ve výroku II. rozsudku.

18. Ohledně částky 6.547,94 Kč zahrnující poplatky za poskytnutí úvěru, hotovostní inkaso splátek a za administrativní činnost soud žalobu zamítl z následujících důvodů.

19. Pokud se jedná o sjednané poplatky za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, pak tyto poplatky soud považuje za sjednané v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce bylo možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u zápůjček poskytovaných subjekty, které nejsou bankami, není možné sjednat. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003, přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy. Ze smlouvy navíc není zřejmé, proč jsou tyto částky stanoveny právě v této výši (souhrnně tyto sjednané poplatky totiž činí více než ½ zapůjčované částky). Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 588 o.z. Z uvedených důvodů soud žalobu co do označených poplatků ve výroku III. zamítl.

20. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 24. 5. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08) a jelikož dospěl k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.