6 C 119/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 83.600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 31.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 52.200 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 818,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.590,49 Kč, úroku ve výši 19 % ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 12.444,35 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 18,98 % ročně z částky 12.444,35 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 83.600 Kč s příslušenstvím sestávající se ze tří samostatných nároků. 2) První nárok představuje částka 21.400 Kč, která je tvořena jistinou ve výši 13.000 Kč a poplatkem ve výši 8.400 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované úroky ve výši 212,69 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 92,35 Kč, úroky ve výši 19 % ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum], po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 2.600 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 2.000 Kč. 3) V rámci druhého nároku požadoval žalobce zaplacení částky 46.200 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 16.200 Kč. Dále žalobce požadoval úroky ve výši 20,74 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum], po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 5.100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.100 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 80 týdenních splátek po 728 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 12.000 Kč. 4) Třetí nárok byl pak tvořen částkou 16.000 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 12.444,35 Kč a dlužných poplatků ve výši 3.555,65 Kč. Co se týče příslušenství pohledávky, pak žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 725,92 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1.377,8 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.444,35 Kč od [datum] do zaplacení a úroky ve výši 18,98 % ročně z částky 12.444,35 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum], po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 3.400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 14.600 Kč. 5) Žalobce se stal věřitelem shora uvedených pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem. 6) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 7) Žalovaný se k jednání nařízenému na den [datum] nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne [datum], a to postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který omluvil nepřítomného žalobce, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 8) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 9) Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla podepsána společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 2.600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.600 a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 60 týdenních splátek po 390 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. 10) Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla podepsána společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 5.100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6.000 a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.100 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 80 týdenních splátek po 688 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. 11) Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla podepsána společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 17.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 3.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3.400 a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 60 týdenních splátek po 510 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. 12) Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjistil, že k uvedenému dni byl zaměstnán na dobu neurčitou s tím, že čistý příjem z hlavního pracovního poměru dosahoval výše 14.000 Kč. Z těchto příjmů žalovaný platil výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, osobní výdaje ve výši 4.000 Kč a dále splácel jiný úvěr u právního předchůdce žalobce ve výši měsíční splátky 1.700 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný měl použitelný příjem 4.300 Kč. 13) Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjistil, že k uvedenému dni byl zaměstnán na dobu neurčitou s tím, že čistý příjem z hlavního pracovního poměru dosahoval výše 17.000 Kč. Z těchto příjmů žalovaný platil výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, osobní výdaje ve výši 4.000 Kč a dále splácel jiné úvěry u právního předchůdce žalobce v celkové výši měsíčních splátek 3.500 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný měl použitelný příjem 5.500 Kč. 14) Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjistil, že k uvedenému dni byl zaměstnán na dobu neurčitou s tím, že čistý příjem z hlavního pracovního poměru dosahoval výše 18.000 Kč. Z těchto příjmů žalovaný platil výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, osobní výdaje ve výši 4.000 Kč a dále splácel jiné úvěry u právního předchůdce žalobce v celkové výši měsíčních splátek 6.000 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný měl použitelný příjem 4.000 Kč. 15) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s příslušným dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že pohledávky původního věřitele byly postoupeny na žalobce. 16) Výzvou k plnění ze dne [datum] spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 17) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 18) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) [obec] jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 20) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od [datum]), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 23) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 24) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 25) Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 26) Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 27) Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 28) Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 29) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 30) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 31) Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaný, uzavřeli během půl roku tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky zahrnující úroky, administrativní poplatky a poplatky za hotovostní inkaso splátek specifikované shora. Žalovaný u všech smluv nehradil řádně smluvené splátky, když na smlouvu ze dne [datum] zaplatil částku 14.600 Kč, na smlouvu ze dne [datum] částku 12.000 Kč a na smlouvu ze dne [datum] částku 2.000 Kč. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Žalobce si pouze u všech smluv vyžádal od žalovaného doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné informace o výdajích žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány u žádné ze smluv. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce na základě tvrzení žalovaného nelze akceptovat. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel předmětné posouzení činit zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. K tomuto porovnání však reálně, vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům, nemohlo dojít. 32) K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn.

III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [obec] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), ve kterém Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. 33) Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 34) S ohledem na uvedenou judikaturu, soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, přičemž dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť neprověřil jím tvrzené výdaje a navíc byl žalovanému schopen během jednoho půl roku poskytnout tři úvěry, což je o důvod navíc, aby v případě jednotlivých smluv, byly příjmy a výdaje podrobně zjišťovány a ověřovány např. výpisy z bankovních účtů. 35) Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o úvěru jsou pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, když žalobce poskytl žalovanému tři úvěry, i přestože ani u jedné ze smluv řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. 36) Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 37) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 31.400 Kč, představující neuhrazené poskytnuté finančních prostředky (po odečtení žalovaným zaplacených částek od poskytnutých finančních prostředků – 60.000 Kč – 28.600 Kč). 38) Soud žalobci nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 39) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, kdy žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 83.600 Kč a byl úspěšný co do částky 31.400 Kč (54 %). S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu je u obou účastníků téměř stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 40) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k [datum] (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 89.467 Kč, byl úspěšný co do částky 22.374,20 Kč (38 %). Žalovaný byl tedy ve věci úspěšnější a měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.