6 C 120/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 52.811 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 1.169,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 129,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 165,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 794 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 794 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 51.641,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.272,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.037,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17.668,43 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 16.896,66 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal zaplacení částky 52.811 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 74.368 Kč, která kromě poskytnutých peněžních prostředků zahrnovala úrok ve výši 3.851 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19.600 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3.717 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 7.200 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 5.342 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť sjednané splátky řádně a včas nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku 17.690,66 Kč, na úroku částku 771,77 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku 8.252,14 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 1.565,02 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 3.031,41 Kč a na smluvní pokutě částku 21.500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky, na výzvu však nijak nereagoval a dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 18. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3.851 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19.600 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3.717 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 7.200 Kč formou 14 měsíčních splátek ve výši 5.342 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Ve smlouvě současně byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení s tím, že maximální výše smluvní pokuty za prodlení s každou jednotlivou splátkou činila 500 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 12. 2020, z pracovní smlouvy ze dne 25. 2. 2019 a ze dne 24. 2. 2020 a z výplatních pásek za měsíce srpen až říjen 2020 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a dále z údajů získaných z dokladů předložených žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 19.778 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce srpen až říjen 2020, dále uvedl měsíční výdaje na bydlení, energie ve výši 1.000 Kč a měsíční výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4.000 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2020 a je rozvedený.

6. Z transakční historie pro smlouvu č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na dluh celkem částku ve výši 43.057 Kč s tím, že poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 31. 10. 2022 ve výši 1.000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 k této smlouvě - seznam postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 15. 8. 2023 oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 2. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 62.930,30 Kč včetně příslušenství.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 18. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek. Žalovaný celkem žalobci uhradil částku 43.057 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 52.811 Kč dosud nezaplatil.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 z. s. ú. Podstatou smlouvy o zápůjčce je závazek zapůjčitele přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, aby ji zapůjčitel užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Právní předchůdce žalobce řádně splnil své smluvní povinnosti tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy, a současně se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že byť žalovaný řádně doložil pouze výši svých měsíčních příjmů, lze v daném případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na skutečnost, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem částku 43.057 Kč, považovat za dostačující, byť původní věřitel vycházel ohledně výše měsíčních výdajů pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Soud však shledal nárok žalobce důvodným pouze co do požadované jistiny, sjednaného úroku a části požadované smluvní pokuty. Žalovanému byly na základě Smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a dále byl ve Smlouvě sjednán úrok ve výši 3.851 Kč, žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 43.057 Kč. Na dlužné jistině a úroku mu tedy zbývá uhradit částku 794 Kč. Soud dále přiznal žalobci z této částky nárok na smluvní pokutu ve sjednané výši 0,1 % denně od 19. 2. 2022, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky, do 6. 6. 2023, kdy byla smluvní pokuta vyčíslena žalobcem pro účely podání žaloby, tj. celkem v částce 375,56 Kč. Soud dále přiznal žalobci v souladu s § 2392 odst. 1 věty první o. z. nárok na smluvní úrok ve sjednané výši 15 % ročně z částky 794 Kč, který byl kapitalizován za období od 19. 2. 2022 do 11. 7. 2023 na částku 165,76 Kč a dále jej soud žalobci přiznal z částky 794 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek zápůjčky, vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 794 Kč, který byl kapitalizován za období od 19. 2. 2022 do 11. 7. 2023 na částku 129,85 Kč a dále jej soud žalobci přiznal z částky 794 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

21. Pokud jde o další nároky, které žalobce požadoval, v této části soud žalobu důvodnou neshledal. Ve Smlouvě byla dále vedle úroků sjednána úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Soud má za to, že tato ujednání nepředstavují nic jiného než skrytý úrok, přičemž společně s již sjednaným úrokem činí úroková sazba výši 58,22 % ročně a s inkasním poplatkem dokonce 73,65 % ročně. Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že podle databáze České národní banky ARAD činila průměrná výše úrokové sazby u úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem s fixací nad 1 rok do 5 let v době uzavření Smlouvy (prosinec 2020) 7,36 % ročně. To znamená, že celková výše úrokové sazby sjednaná ve Smlouvě dosahovala i bez sjednaného inkasního poplatku téměř osminásobku průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření Smlouvy u úvěrů poskytovaných bankami. Pokud jde o sjednaný inkasní poplatek, má soud za to, že za situace, kdy žalovanému nebyla ve Smlouvě dána možnost splácet poskytnutou zápůjčku jinak než v hotovosti, například bezhotovostním převodem, jedná se o umělé navýšení celkové dlužné částky, kterou je žalovaný povinen podle Smlouvy uhradit a ve své podstatě se nejedná o nic jiného než o další skrytě sjednaný úrok. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupné na www.nsoud.cz), dospěl k závěru, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vrchní soud v Praze pak ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012, dospěl k závěru, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. Byť se jedná o závěry, které byly formulovány ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., podle názoru soudu platí tyto závěry i pro smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzovaném případě celková výše úrokové sazby, která byla sjednána ve Smlouvě, činila včetně sjednaných úhrad a inkasního poplatku více než desetinásobek průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření Smlouvy u úvěrů poskytovaných bankami. Takové ujednání považuje soud za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a je proto absolutně neplatné podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. Vzhledem k tomu, že ujednání o dalších úhradách a poplatcích lze oddělit od ostatních smluvních ujednání, shledal soud Smlouvu neplatnou pouze v části, v níž si strany ujednaly úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Vzhledem na již uhrazenou částku proto soud žalobě vyhověl pouze v částce dosud nesplacené jistiny, sjednaného úroku a dosud nesplacené smluvní pokuty, jak již bylo konstatováno výše, a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou s ohledem na shora uvedené zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.