6 C 128/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9.660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [příjmení] [anonymizována dvě slova] částku 9.660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9.660 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.660 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky jdoucími od 14. 5. 2019 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako vlastník motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl v období od 10. 9. 2018 do 31. 1. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný je povinen uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvku určil žalobce dle §4 citovaného zákona, přičemž základ příspěvku u osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 činí 9.360 Kč (144 dní x 65 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč (§4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný svoji povinnost ani přes výzvu žalobce nesplnil. Dluh se stal splatný dne 13. 5. 2019 a ode dne následujícího pak žalobce požaduje úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 29. 7. 2021 nedostavil, a to bez jakékoli omluvy či žádosti o odročení jednání. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 4. 6. 2019. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z upomínky ze dne 31. 5. 2019, 25. 7. 2019 a předžalobní upomínky ze dne 17. 1. 2020, ve spojení s příslušným doklady o odeslání, má soud za prokázané, že žalovaný neměl ve shora uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti za škodu motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód] a že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 3 odst. 2 věta první zákona č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných zákonný ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel motorového vozidla neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za shora uvedené období. Žalovaný tuto skutečnost ani žádným způsobem nerozporoval. Žalovanému tedy vznikla ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona povinnost uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výši příspěvku určil žalobce dle ust. § 4 odst. 3 zákona částkou 9.660 Kč a dále požaduje dle ust. § 4 odst. 4 zákona poplatek za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Dluh se stal splatný dne 13. 5. 2019. S ohledem na všechna tato zjištění soud žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 970 o.z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Soud proto žalobci přiznal i požadovaný úrok z prodlení, a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovaného u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky podle § 24 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce zákonem zajištěnou náhradu nákladů na mimosoudní vymáhání příspěvků ve výši 300 Kč, tedy se předpokládá, že má k dispozici personál, který toto mimosoudní vymáhání příspěvků realizuje, což vyplývá i z předložených výzev a upomínek. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak pouze pokračující činností žalobce, kterou je žalobce schopen právě z uvedených zdrojů s týmž personálem zajistit, aniž by musel využívat odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. formulářové žaloby zvlášť odborných znalostí. V daném řízení se nejedná o specializovanou problematiku, pro kterou by bylo zastoupení advokátem považováno za účelné, nýbrž o běžnou agendu vymáhání pohledávek, která se svým obsahem nikterak nevymyká jiným žalobců uplatňovaným věcem, a žalobce by tudíž měl být schopen prostřednictvím svého vlastního aparátu tuto agendu vykonávat (srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2021, č. j. 14 Co 16/2021-50). Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.