6 C 132/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 191.137,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem ve výši 12,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, .

IV. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši , částka, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, , s úrokem 12,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 měsíčních splátkách, každá ve výši , částka, , se splatností vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, . Roční úroková sazba činila 12,98 %, žalovaný byl povinen v rámci pravidelných měsíčních splátek hradit rovněž pojištění ve výši 9,9 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením úvěru, poslední splátku uhradil dne , datum, , a na základě této skutečnosti žalobce prohlásil úvěr za splatný v celé výši ke dni , datum, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ode dne , datum, žalobci jako novému věřiteli. Žalovaný na úvěr čerpal částku celkem ve výši , částka, a celkem na úvěr uhradil částku ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , žalobce i žalovaný byli k tomuto jednání řádně předvoláni. Žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, žalobce se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, tento nebyl vydán pro rozpor s ustanovením § 153b odst. 3 a § 99 odst. 2 o. s. ř.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, žalovaným vlastnoručně nepodepsané, a z průvodního dopisu – informací o poskytnutém úvěru – , Anonymizováno, ze dne , datum, , soud zjistil, že na základě smlouvy shora byl žalovanému poskytnut jednorázově klasický bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, , s celkovou částkou k zaplacení ve výši , částka, , s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 12,98 % ročně, se způsobem čerpání převodem na bankovní účet žalovaného, splatný formou 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , splatných vždy 17. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne , datum, , s výší měsíční úhrady za pojištění 9,9 % z měsíční splátky úvěru.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy shora byla postoupena žalobci jako postupníkovi a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.

8. Ze smlouvy o úvěru shora, z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, za období , datum, až , datum, , soud zjistil, že dne , datum, byla žalovaným čerpána částka úvěru ve výši , částka, .

9. Z transakční historie úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši , částka, .

10. Z přehledu splátek, z přehledu úroků a z přehledu poplatků – pokut ze dne , datum, , z výpisu knih , právnická osoba, . ze dne , datum, a z výpisu knih , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že ke dni , datum, žalobce vyčíslil svou pohledávku za žalovaným celkově na , částka, , z čehož činí jistina , částka, , řádné úroky , částka, a poplatky , částka, , a že ke dni , datum, žalobce vyčíslil svou pohledávku za žalovaným celkově na , částka, , z čehož činí jistina , částka, , řádné úroky , částka, , úroky z prodlení , částka, a poplatky , částka, .

11. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši , částka, do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Ze dvou dodejek na jméno žalovaného s potvrzením o uložení zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal a tato byla dne , datum, uložena a následně vrácena odesílateli z důvodu nevyzvednutí.

12. Z údajů pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr soud zjistil, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí ve společné domácnosti 0, způsob bydlení nájemník, je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . , adresa, , jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , ostatní doložitelné příjmy 0. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného (celkové náklady) činí , částka, .

13. Z listiny protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí , částka, , , Anonymizováno, počítala s celkovými příjmy ve výši , částka, . , Anonymizováno, ověřila lustrací v insolvenčním rejstříku, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB a z rejstříku SOLUS ověřila předchozí splátkovou morálku klienta. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši , částka, . , Anonymizováno, stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným, v kombinaci s interními informacemi , Anonymizováno, , po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na , částka, . Zároveň , Anonymizováno, při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši , částka, . , Anonymizováno, zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry s celkovými splátkami , částka, , z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, . Dotazem do CCB , Anonymizováno, zjistila celkové měsíční splátky ve výši , částka, . Splátka nového úvěru činila , částka, , nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo , částka, . Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo , částka, k pokrytí jeho životních nákladů.

14. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly oznámení o zesplatnění ze dne , datum, a poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

15. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce tuto úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, CBCB a rejstříku SOLUS), jednak ze skoupých údajů sdělených žalovaným, a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši , částka, měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Žalobce soudu nepředložil, ani neoznačil žádné listiny, dokládající uváděnou výši příjmu žalovaného (, částka, , resp. , částka, , resp. , částka, ) a výdajů žalovaného (, částka, , resp. , částka, ). Rovněž žalobce, resp. jeho právní předchůdce nijak nereflektoval rozpor ve výši těchto částek, jak byly uvedeny v údajích pro posouzení žádosti o úvěr a v protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta shora. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako podhodnocené a velmi sporné, a proto postrádající byť elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – svobodný, bydlení v nájmu) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje. Soud nemá nijak za prokázáno, že tato skutečnost byla interním ekonomickým modelem žalobce, resp. jeho právního předchůdce reflektována. V této situaci učiněný závěr žalobce, resp. jeho právního předchůdce, obsažený v listině posouzení úvěruschopnosti klienta shora, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako očividně účelový a nevalidní. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry, a to v poměrně značné výši a u různých věřitelů, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak právní předchůdce žalobce potřebné skutečnosti v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil , částka, , a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

33. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující , částka, za každý ze tří úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem dne , datum, ), tedy celkem částka ve výši , částka, . K tomuto žalobci náleží částka ve výši , částka, , kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 8,68 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

35. Podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku , částka, (když dvakrát zaplatil doplatek poplatku ve výši , částka, ), přičemž jeho poplatková povinnost činila , částka, , rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši , částka, žalobci, a to účtárnou zdejšího soudu po právní moci tohoto rozhodnutí.