6 C 152/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 391.047,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, . K čerpání úvěru došlo dne , datum, , žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, společně s poplatky a úroky ve výši úrokové sazby 19,44 % ročně, splácet v 92 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a další splátky byly splatné dle splátkového kalendáře. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil celkem pouze , částka, . Žalobce proto úvěr ke dni , datum, zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žádnou splátku. Žalobce tak ke dni podání žaloby za žalovaným eviduje pohledávku ve výši , částka, , sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , a přílohy č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši , částka, , s roční úrokovou sazbou 19,44 %, s výší měsíční splátky , částka, , určený k úhradě dluhů uvedených v příloze č. , hodnota, smlouvy – a to dluhů žalovaného z jedné smlouvy o úvěru u , právnická osoba, . a ze dvou smluv o úvěru u žalobce, s částkami jistiny úvěrů vyčíslenými k , datum, ve výši , částka, , , částka, a , částka, , tedy celkem ve výši , částka, .

7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad na jméno žalovaného a číslo smlouvy , Anonymizováno, soud zjistil, že v rámci úvěru shora žalovaný obdržel celkem částku , částka, a na poskytnutý úvěr uhradil žalobci celkem částku , částka, .

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, a že tato výzva byla dne , datum, žalovanému odeslána.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky ze smlouvy o úvěru shora a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Ze smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, shora soud zjistil, že je zde uveden rodinný stav žalovaného svobodný, jako zdroj jeho příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, , zaměstnán od , Anonymizováno, , celkový čistý měsíční příjem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , počet vyživovaných dětí , Anonymizováno, , typ bydlení - u rodičů, výdaje na bydlení , částka, , splátky všech úvěrů , částka, , ostatní výdaje , částka, .

11. Z karty klienta na jméno žalovaného a číslo úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že úvěr ve výši , částka, byl schválen , datum, , žalovaný jako klient je zde specifikovaný stavem – svobodný, druhem bydlení – u rodičů, počtem dětí , Anonymizováno, , jako finanční údaje jsou uvedeny zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše příjmu – , částka, , příjem ostatních členů domácnosti – , částka, , měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti – , částka, . Dále z karty vyplývá, že dne , datum, byly provedeny lustrace v registrech (s odpovědí): ISIR (nenalezen), JAP_PUJCKA – 7x (OK), SOLUS (OK), NRKI (OK), MVCR – 2x (overeno), CEE (OK).

12. Z nedatované listiny Výpočet MLS pro smlouvu č. , hodnota, soud zjistil, že je zde uveden výpočet , jméno FO, klienta s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , životní minima dospělých členů domácnosti -, částka, , splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, -, částka, , splátky v , Anonymizováno, -, částka, , buffer MLSu žadatele -, částka, , výše splátek konsolidovaných úvěrů , částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS klienta , částka, . Dále je zde uveden výpočet , jméno FO, domácnosti s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem z NRKI včetně , Anonymizováno, -, částka, , měsíční výdaje na úvěry z žádosti , částka, , výše splátek konsolidovaných úvěrů , částka, , normativní náklady na bydlení -, částka, , měsíční výdaje na bydlení z žádosti -, částka, , životní minimum členů domácnosti -, částka, , měsíční výdaje na ostatní z žádosti -, částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS domácnosti , částka, .

13. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové – 1 ve fázi existující a 5 ve fázi ukončeno, nesplátkové – 1 odvoláno, 1 existující, kreditní karty - 2 existující.Existující osobní úvěr s počátečním datem , datum, a datem ukončení , datum, má uvedenu celkovou částku úvěru ve výši , částka, , suma zbývajících splátek činí , částka, , výše měsíční splátky , částka, , počet zbývajících splátek 90.Existující kontokorentní úvěr s počátečním datem , datum, s úvěrovým rámcem , částka, za období , Anonymizováno, vykazoval využitou částku , částka, , přečerpání činilo , částka, (, Anonymizováno, ), , částka, (, Anonymizováno, ), , částka, (, Anonymizováno, ), , částka, (, Anonymizováno, ), , částka, (, Anonymizováno, ).Existující kreditní karta splátková s počátečním datem , datum, s úvěrovým rámcem , částka, má uvedenu sumu zbývajících splátek , částka, , výše měsíční splátky , částka, , úvěr nevykazoval žádnou dlužnou splátku.Existující kreditní karta splátková s počátečním datem , datum, s úvěrovým rámcem , částka, má uvedenu sumu zbývajících splátek , částka, , maximální dlužná částka , částka, , datum maximální částky překročení , datum, .

14. Žádné jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

15. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . platné od , datum, a úplný výpis z obchodního rejstříku na jméno žalobce, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru shora. Soud přitom již na základě žalobcem předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí neověřoval. Ohledně příjmů žalovaného soud zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného ve výši , částka, . Jiné příjmy žalovaného nebyly doloženy ani tvrzeny. Dále byly tvrzeny příjmy ostatních členů domácnosti ve výši , částka, bez jakéhokoli bližšího upřesnění. Existence pracovního poměru žalovaného ani výše příjmů z něho nebyly doloženy žádným předloženým ani tvrzeným důkazem, žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným. U příjmů ostatních členů domácnosti nebylo nijak specifikováno, kdo tuto domácnost tvoří, počet jejích členů ani zdroj a výše jejich příjmů, tento údaj je tak naprosto nedoložený a nepřezkoumatelný. Za této situace (i s ohledem na další skutečnosti zjištěné ohledně výdajů žalovaného, jak je uvedeno níže) se soudu jeví žalobcovo neověření si deklarované výše příjmů žalovaného, resp. ostatních členů domácnosti předložením například pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání, potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky za sledované období, daňovým přiznáním anebo jiným dokladem, vyžádaným u žalovaného, jako nepřiměřené k charakteru posuzovaného případu. Naopak v této souvislosti, s ohledem na žalobcem dokládané výpočty maximálních limitů splátky (MLS) žalovaného, resp. jeho domácnosti, za použití žalovaným sdělených údajů, resp. normativních a statistických údajů (náklady na bydlení, životní minimum) v rámci procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, je dle soudu nutno zdůraznit skutečnost, že kvalita (validita) výstupů ze sebelepšího matematického (statistického) modelu je odvislá od kvality vstupních dat. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže.Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činily (dle smlouvy) výše uvedené částky za výdaje na bydlení ve výši , částka, , splátky všech úvěrů , částka, a na ostatní ve výši , částka, , jak jsou uvedeny i ve výpočtu MLS shora. Tyto částky byly ověřeny (a poté korigovány) pouze v případě celkových splátek úvěrů, zjištěných z NRKI, ve výrazně vyšší celkové výši , částka, . Zbývající částky byly zjištěny, resp. stanoveny pouze na základě údajů sdělených žalovaným, resp. vyplývajících z obecných předpisů (životní minimum, normativní náklady na bydlení) bez jakéhokoli bližšího upřesnění co do výše a druhu těchto výdajů, a bez uvedení konkrétních zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů. Z předložených listin shora nevyplývá, že by žalobce vůbec nějak ověřoval tyto uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření této části výdajových poměrů žalovaného. Ani skutečnost, že žalobce sám navýšil žalovaným uvedené výdaje na splátky úvěrů na základě svých zjištění v rámci šetření v NRKI, resp. že při výpočtu MLS operoval s vyššími výdaji na bydlení a na ostatní, uvedenými žalovaným (než jak tyto vyplývají z v době žádosti o úvěr platného životního minima, resp. normativních nákladů na bydlení), žádným způsobem neprokazuje skutečnou výši těchto výdajů. Dále, i pro absenci bližší specifikace, resp. obsahového vymezení termínů „výdaje na bydlení, ostatní výdaje“, které žalobce použil při popisu výpočtu, resp. poměření příjmové a výdajové stránky žalovaného, má soud tyto termíny za tendenčně generalizující a částky jim přiřazené za velmi schematické, o individuální realitě poměrů žalovaného, v její předpokládané pestrosti a různorodosti, mnoho nevypovídající, resp. tuto nezohledňující, a tedy mírně řečeno povšechné, neúplné, neprokazatelné, a zřejmě pouze účelově, resp. pro forma uváděné, a především naprosto nepřezkoumatelné. Rovněž dle názoru soudu výpovědní hodnota skutečností, zjištěných žalobcem na základě provedených luster v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, a z externích úvěrových registrů (SOLUS, CEE, NRKI), je ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (s výjimkou údajů zjištěných z NRKI) velmi omezená (insolvenční rejstřík, úvěrové registry – zápis v nich, nebo i jeho absence schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (databáze neplatných dokladů – o schopnosti splácet úvěr nevypovídá nic). Výstupy z lustrací z registrů SOLUS a CEE navíc nebyly soudu opět nijak doloženy. V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného jeví jako zásadní chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalovaného, vyplývajícího z předložených luster v NRKI, v okamžiku příslušné žádosti o úvěr – nesplacená suma aktivních úvěrů ve výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, ), resp. s ní spojená suma měsíčních splátek aktivních úvěrů v době žádosti o úvěr shora, potažmo skutečnosti, že žalovaný v době bezprostředně předcházející žádosti o úvěr poměrně často (byť ne příliš výrazně) překračoval úvěrový rámec již poskytnutých úvěrů, resp. měl zpoždění s úhradou splátky po splatnosti, jak je blíže popsáno u skutečností zjištěných z výpisu z NRKI shora. Tato žalobci v době žádosti o předmětný úvěr známá skutečnost, že žalovaný již čerpá (výše popsaným způsobem) jiné (výše popsané) úvěry, rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet (jak se ostatně následně projevilo při splácení předmětného úvěru, když si žalovaný už u první a druhé splátky požádal o odklad jejich splatnosti a v prodlení se splátkou se ocitl již u čtvrté splátky, jak vyplývá z předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad shora). V této souvislosti se soudu rovněž jeví jako argument proti poskytnutí úvěru skutečnost, že celá jeho výše byla použita na konsolidaci (a tedy splacení) tří stávajících úvěrů (dluhů) žalovaného, přičemž dle výpočtu MLS shora činila výše splátek konsolidovaných úvěrů , částka, a výše splátky poptávaného úvěru , částka, , tudíž žalovaný měl na úhradu konsolidovaných dluhů v rámci nově poskytnutého úvěru na splátce platit o , částka, měsíčně více, než hradil na tentýž dluh dosud, což se soudu jeví s ohledem na celkové splátkové zatížení a splátkovou morálku žalovaného jako další argument proti podloženému očekávání řádného plnění závazků ze strany žalovaného. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši , částka, a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil , částka, . Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tyto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

28. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok, smluvní pokuta). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

29. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 6. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši , částka, za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši , částka, dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem , částka, . Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , což činí částku , částka, . Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem , částka, . Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. Byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 84,50 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).