6 C 153/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 73.845,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59.384 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59.384 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení s tím, že je oprávněn tuto částku žalobci uhradit v měsíčních splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.784,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 62.168,05 Kč od 1. 8. 2023 do 19. 1. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2.784,05 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 59.384 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8.197,28 Kč, částku 699 Kč, částku 11.677,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11.677,49 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.426,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že je oprávněn tuto částku žalobci uhradit v měsíčních splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž bude zcela uhrazena dlužná částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že pokud nebude uhrazena byť jen částečně některá ze splátek dle výroku I. tohoto rozsudku, stane tím splatná i celá částka náhrady nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 26. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 17. 6. 2024, soudu doručeným dne 17. 6. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 62.168,05 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62.168,05 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8.197,28 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, dále částky 11.677,49 Kč (odpovídající smluvní pokutě) spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.677,49 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 18.781 Kč. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednajícím v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 3. 12. 2022 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 70.000 Kč s možností čerpání až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků dle platební historie úvěrového účtu žalovaného činila 69.910 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností vždy do 17. dne příslušného měsíce, počínaje dnem 17. 1. 2023, a to ve výši měsíční splátky minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak 500 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil částku v celkové výši 10.526 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností ke dni 21. 8. 2023 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. ze dne 11. 1. 2024, zaslanou mu právním zástupcem žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, před jednáním, které bylo ve věci nařízeno na 14. 8. 2024, se dostavil k soudu a požádal o možnost uhradit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 5.000 Kč s tím, že má invalidní důchod a současně příjmy ze zaměstnání v celkové výši 28.000 Kč, v současné době je na nemocenské a jeho příjem je 20.000 Kč, ale od poloviny září by se chtěl vrátit do práce. V současnosti splácí 10.000 Kč na jiné dluhy, s náklady mu pomáhají rodiče, u kterých bydlí.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2022, z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2022, z akceptačního dopisu ze dne 6. 12. 2022, adresovaného žalovanému, o schválení žádosti o revolvingový úvěr , Anonymizováno, ve výši úvěrového rámce 70.000 Kč, soud zjistil, že smlouvy shora uzavřeli společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , jako banka, a žalovaný, jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností vždy do 17. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, a to ve výši měsíční splátky minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak 500 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru shora, z platební historie úvěru č. , hodnota, a ze sdělení žalobce soud zjistil, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 69.910 Kč a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.526 Kč a žalobci ničeho.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 21. 8. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 15. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 6. 2023, dopis ze dne 28. 8. 2023, dopis ze dne 2. 10. 2023 a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 1. 2024, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby předložil důkazy k prokázání svého tvrzení, že si právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřil údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, žalobce soudu žádné důkazy nepředložil a sdělil, že dokumentaci prokazující ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vyžádal u právního předchůdce, tato však nebyla právním předchůdcem žalobce dohledána.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2022 shora) ani neoznačil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru shora soud zjistil, že dle zde uvedených údajů čistý měsíční příjem žalovaného činil 27.000 Kč, celkové náklady domácnosti 3.000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činily 6.000 Kč, způsob bydlení majitel domu, bytu. Žádné doklady k prokázání pravdivosti těchto údajů však žalobce soudu nepředložil ani neoznačil. Navíc ze souvisejícího spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že pouhé čtyři dny (29. 11. 2022) před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru shora žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru na poskytnutou částku 10.796 Kč, s výší pravidelné měsíční splátky 495 Kč. V žádosti o tento úvěr žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činil 27.000 Kč, celkové náklady domácnosti 6.000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činily 4.500 Kč, způsob bydlení u rodičů, dětí. Tento rozpor v údajích (kromě výše měsíčního příjmu) nebyl žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektován. Tyto údaje o příjmech a výdajích byly uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné příjmy a výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tyto byly dle názoru soudu zmíněny, resp. prověřeny jen velmi zběžně, a tedy naprosto nedostatečně. Údaje o výdajích žalovaného shora jsou dle názoru soudu navíc očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. výdaje v pouze uváděné výši 3.000 Kč. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaný již čerpá další, dosud nesplacené úvěry, resp. půjčky, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 69.910 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 10.526 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 59.384 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 59.384 Kč za dobu od 20. 1. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 20. 1. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 11. 1. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 15. 1. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 19. 1. 2024, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 18. 1. 2024 považuje výzva za doručenou). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř., s tím, že s ohledem k výši pohledávky a vyjádření žalovaného stanovil, že plnění má být žalovaným poskytnuto žalobci ve splátkách, jak je blíže popsáno ve výroku rozsudku. Dlužná částka je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky, smluvní úrok, smluvní pokuta). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne 11. 1. 2024, jak je blíže popsáno shora.

31. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t. sestávající z částky 4.060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem 13.080 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.080 Kč ve výši 2.746,80 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 15.826,80 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 2.954 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 18.780,80 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 60,84 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 11.426,24 Kč. Lhůtu k zaplacení této částky, která je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř., a to s ohledem k výši této částky, vyjádření žalovaného a v návaznosti na stanovenou lhůtu splatnosti přiznané části uplatněné pohledávky ve splátkách, jak je blíže popsáno shora.